„Pro prkna, co znamenají svět“

Když něco moc chcete, ještě to neznamená, že toho dosáhnete. Ale můžete o tom věčně snít...


Autor: Jiskřivá střela, 11.10.2009, Povídky

  

„Pro prkna, co znamenají svět“
Jednou se mě někdo zeptal, jako co se cítím. Nevím co ten člověk chtěl vědět a ani nemám pocit, že by mi tato informace nějak chyběla. V tu chvíli jsem si asi myslela, že po mě chce slyšet něco, co by mohl využít k mojí naprosté kompromitaci. Ale...jak už to tak bývá...já většinou neříkám věci, které ode mě lidé chtějí slyšet. A tak jsem odpověděla tak, jak mi to v tu chvíli přišlo nejaktuálnější.
„Jako herec.“
Nemusím snad ani říkat, že ten jistý člověk se na mě podíval jako na idiota. Brzy se tím ale naštěstí přestal zabývat, poznamenal něco moc milého na můj účet a odkráčel otravovat někoho normálnějšího.
A tak jsem měla dost času přemýšlet nad tím, proč jsem to vlastně řekla. A přišla jsem na to, že to ten člověk asi ani nemohl pochopit tak, jak jsem to myslela:
Každé ráno, když každý z nás studentů vstává do školy, připravujeme se vlastně na celodenní představení. Pravda, každý vstáváme jindy, jinak dlouho...ale jedno máme všichni společné. Většině z nás totiž pochopitelně dost záleží na tom, jak budeme při představení vypadat. Takže přichází na řadu kostýmy, návštěva maskérny ve formě naší koupelny, u některých i zopakování scénáře nebo příprava výmluv, PROČ že jsme si ho vlastně ani nestihli přečíst. Po celé té dlouhé ranní procedůře nastává cesta do školy - čili cesta na jeviště. A pak to všechno začíná. Teď už mají herci všechno připraveno, popřípadě právě naopak, a hra může začít. Přetvářka, podlézání, podvody, hádky, usmiřování, dojemné chvilky, slzy na krajíčku....to vše je v našem „divadle“ na denním pořádku.
Jenže tohle představení se hraje každý den, celý rok, minimálně devět let. Občas to nějaký z herců zatáhne kvůli potížím s režisérem, který to vzhledem k tomu, že jde o úplnou improvizaci většinou bez jakékoliv přípravy, má hodně těžké. Jindy si zase herci navzájem mění role, podle toho jak má zrovna jaká herečka „děsně trapný outfit“ apod. Jsou ale i chvíle, kdy se právě herci musí spojit, zastat se jeden druhého a navzájem si pomáhat....Vždyť co by to bylo za představení bez nápovědy nebo scénářů schovaných mezi rekvizitami...? Slovo „herec“ v této souvislosti opravdu znamená něco mnohem víc než jenom kostým, scénář a scénu...
Takže...nechť má každá hra stejný začátek....a pokaždé jiný konec.

Christine Woodclacková, herečka.

Zatím žádné hodnocení

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře