
zveřejněno 10 866 literárních děl
registrováno 2 222 autorů
Stojím na břehu moře a pozoruji příboj.
Ozvěny vln, které se po každém pohlazení pláže odrazí od skal a spěchají zpátky k ostatním,
bych poslouchal hodiny.
Vlny občas i počítám, jako to dělal Henri Charriére ve svém Motýlkovi.
Sedmá byla vždycky nejvyšší, a právě ta ho dokázala osvobodit...
Ale už třetí mi smáčela tvář ( bez toho, že bych pocítil změnu ), a co je zvláštní, vůbec nechutnala slaně.
Otevřu oči a snad chvíli nevěřím.
Za oknem kdosi ždíme mraky, a z jejich cárů se prodírá slunce.
Vítr mi svál mokrou záclonu až do polštáře, v obličeji vůně čerstvého, chladivého deště,
co zkrápí pozdní sny, hýčká je a hladí...
Ale ne, k čertu s romantikou.
Tenhle způsob probouzení mi moc nesedí, i když lepší než budík ( dneska to nestihl, parchant ).
Nedávno jsem na jeden viděl reklamu. Měl kolečka, a po prvním zazvonění seskočil se stolku a pelášil pokojem.
Ten chlap ho po čtyřech naháněl, otloukaje si rozespalý hlavu o pelesť, dokud ho nechytil a nezahlušil. „Takhle nikdy nezaspíte”, oznámil pak vesele.
Nechápu, proč se takhle stresovat hned po probuzení, příšerné...
Nejspíš bych při tom zahynul.
Ten zvuk z ulice je nesnesitelný, jako každé mizerné ráno v tomhle městě - pořád si nemůžu zvyknout...
Možná se objeví duha, ještě chvili počkám. Když budu mít kliku, namaluje se právě za oknem v ložnici,
jako minule, i když se málem nevešla mezi paneláky.
Ale nejspíš si hodím polštář přes hlavu a pokusím se vrátit zpátky na svou pláž,
a vůbec mi nebude vadit, že je to jenom jako,
a že moře tady není ani trochu slané...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.






to zní pitomě, asi máš, ale víš co, nezdálo se mi to, takže když vypisuju výtky, vypisuju co se mi nelíbí, nabo co mi nelasí 

Chceš psát tučně, kurzívou nebo podtrženě? Použij BB-kódy!
Když stromy umírají | Postel na pláži | Listopadové haiku | Nepovím, ač ptáš se... | Doteky duší