Pod křídlem noci...

Občas se tma nevyplatí...stejně jako spaní ve třech.


Autor: Jiskřivá střela, 11.10.2009, Povídky

  

Je 29.10.2008, asi tři hodiny ráno.
Venku už není nejtepleji, ale vlahý vánek čechrá trávník na čísi zahradě. Při jeho pohlazení i hrdý smrk sklání menší ze svých větví.
Je poměrně světlo, měsíc jasně ozařuje každý detail orosené zahrady...
Ale do pokoje v prvním patře projde přes zatažené závěsy jen letmý paprsek, aby ozářil pár objímajících se těl...
Pšššt.....buď potichu, šeptá tma...
Vánek prostoupí otevřeným oknem...poodhrne závěs...to snad není možné...!
Je tu snad někdo třetí...?
Vyděšená dívka se krčí v temnotě...Bojí se, aby neupozornila na to, že je vzhůru...A snaží se potlačit slzy v obrovských hnědých očích, smutně zářících v temnotě...
Je po všem. Zdroj jejího utrpení je však pořád cítit ve vzduchu. Leží tam, sama...a poslouchá zvuky tmy v nekonečném smutku...S bolestí vstává, s bolestí odchází z prázdného pokoje, stejně jako před chvílí ti dva...
A najednou, proběhne po schodech kolem něj...Andyho...nechce s ním mluvit, nechce aby na ní bylo znát, že všechno ví...Nechce aby zjistil, že se o něj bojí...Že se bojí, že se zamiloval do dívky, která jeho milovat nemůže...
Proto nevidí vyděšený pohled v jeho očích, když ji spatří...Nevidí údiv v jeho krásné tváři...Neví, že on si myslí, že je úplně jinde...
Proboha....řekne si on...Spěchá zpátky do ložnice. Už na prahu se zděsí...Začne si vybavovat detaily z posledních minut...Začne si uvědomovat ten obrovský omyl, který se udál...Když uvidí v ložnici spící dívku, která se sotva stihla vrátit do pokoje, kterou před chvílí tak rád líbal...vyděsí se ještě víc.
Nevěří svým očím...Jak se to mohlo stát...? Jak se mohl pod rouškou tmy takhle splést...?
Ach bože, tohle rozpoutá obrovskou nenávist v srdcích lidí, kteří se toho ani nemuseli účastnit...

Zatím žádné hodnocení

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře