O Kulíškovi a draku

Autor: kryzz , 15.4.2011, Povídky

  

"Pane vrchní, jednu zázvorovou limonádu!"
Seděl v kavárně a nad jeho hlavou se motal kouř připomínající spíš šedého draka, než cokoli jiného. Vrchní ani nemrkl, svižně obešel pult za nímž se vyjímaly rostodivné lihoviny a v mžiku byl u zákazníka.
"Jedna zázvorovka pro pána!"
Příchodem číšníka se dráček vyplašil a odlétl směrem ke skleněným dveřím vedoucím na promoklou ulici. Trochu uražen, že si ho nikdo nevšiml. Všecka pozornost věnovaná limonádě s jantarovou barvou, měla přeci patřit jeho krásnému jarnímu ošupení. Dokonce se ho nikdo nezeptal na jméno a to už se tu vznáší alespoň pět minut. Co naplat, zdá se, že ve čtvrtek jsou v kavárně všichni takoví nijací a ještě k tomu hlupáci.
"Už aby byl víkend." říká si číšník.
"Už abych byla vypitá."povzdechne si zázvorová limonáda, která ve sklenici tetelí, protože jí ten dotěra oxid pořád šimrá.
Drak si neřekl vůbec nic. Rozhlížel se po kavárně a přemýšlel. Největším nebezpečím jeho existence zdal se být větrák. Svýmy listy házel na stěnu místnosti podivuhodné pařáty, které dávaly všem kavárenským povalečům na srozuměnou, že pracovat si můžou někde jinde. Pak padl jeho pohled na mladíka, který právě dokuřuřoval cigaretu. Onu cigaretu, z jehož dýmu se táhl dlouhatananánský ocas. Drakův vlastní ocas.
V mladíkově zelených očích se něco lesklo. Možná to byl pozůstatek roztátého stonku zapomenuté sněhové vločky nebo se Káj vrátil k sobě po dlouhém putování v komnatách z ledu. V každém případě ten lesk měl něco společného s chladem a zimou. Mladík típl nedopalek v zeleném popelníku a ještě než zapil divnou pachuť v puse zázvorovou limonádou, pozoroval, jak se kouř stahuje do rohu kavárny. Ale nebyl to cigaretový dým, byl to ocas na jehož začátku se vznášel šedivý drak.
"Ahoj," řekl zákazník, přičemž si uvědomil, že neotevřel pusu, "jak se jmenuješ?"
"No už bylo na čase, mám tak dlouhé jméno, že by sis ho nezapamatoval,"odpověděl s úlevou drak, "říkej mi jak chceš."
"Dobře, budu ti říkat Felix," odpověděl mladík, "tak tedy ahoj Felixi, mně říkají Kulich."
"Takhle ti říkala jenom tvoje maminka, ale i tak mě těší, Kulíšku."
Kulíšek se napil limonády a zapálil si další cigaretu. Poté se opřel dozadu o opěradlo nepohodlné židle na níž seděl, přiložil redko k ústům a dal jednu ruku za hlavu. Na jeho tváři se objevil malý nepatrný úsměv.
Někdo má holku a někdo je sám.
Někdo je smutný, když venku prší.
Někdo má nápad, někdo má plán.
Někdo má splín z nevypraných plín.
Někdo si v zoufalství v kostele kleká.
A mně je nádherně, mám svého draka.

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 11x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Hesiona 9.9.2013, 19:56

Moc prima povídečka, trošku pohádková, lehká... Ale potřebuje vychytat chyby a překlepy.

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>