Tiše stojíš a sleduješ jak utíkají oblaka,
je to jedinečný okamžik, stejná oblaka už nikdy neuvidíš.
Tiše stojíš a uběhl další den na draka,
stejný den jako témeř každý za posledních pár let, míníš.
Víš, že bys měl každý den žít jako by byl poslední, je to dar, kterým nesmíš plýtvat, neboť nevíš kolik jich zbývá..
Víš to, ale je ti to jedno, chováš se jako bys tu byl navěky, jako bys těch dnů měl nekonečno.
Jednou budeš litovat toho, cos neudělal, až už nebude čas, pak odejdeš spát a vše bude ztraceno.
Nikdo si za pár let nevzpomene na dalšího mravence, jsou jich tu miliardy. Je jich jako hvězd na noční obloze.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Poblitika | ......... | Vrážíte do mě a neslyšíte mě... | Život prší mezi prsty | Výkřik do tmy...