Ztratil jsem se v lese. Všude okolo mě byly stromy, zahalovaly jakýkoliv život. V mobilu mi klekla baterka a byl jsem jednou konečně odkázán sám na sebe. Nezbývalo mi než jít rovnou za nosem s vidinou, že z lesa někdy vyjdu. Byla tma, klopýtal jsem o chapadla kořenů. Šel jsem a děsil jsem se každého šramotu.
Putoval jsem už dobrou hodinu, možná věčnost, neměl jsem nic co by mi ukazovalo čas. Vypadalo to jako bych chodil dokola, na tomhle pařezu jsem přece odpočíval. Začal jsem ztrácet naděje. Složil jsem se pod strom a vybral vhodné místo mezi kořeny, abych se ráno neprobral celý rozbolavělý. Zachumlal jsem se do mikiny a usnul jak špalek, vždyť jsem v lese, ne?!
*****
Jemný letní vánek mě pohladil po tváři a rozcuchal mi vlasy. Pootevřel jsem oči a viděl slabounký paprsek světla. Vstal jsem a rozeběhl jsem se za ním. Svítil mi na cestu a ubíhal pořád dál. Nohy jsem měl od krve, nemohl jsem se zastavit. Konečně se zastavil můj průvodce, světlo. Byl jsem na nějakém palouku, to prazvláštní světlo se vzneslo vysoko nad mou hlavu roztříštilo se a sneslo se na louku v podobě divukrásné dívky. Nebyla o moc menší než já. Tančila a po očku mě zvědavě sledovala. Zíral jsem na ní s vykulenýma očima. Sen? Pramínek krve na mé holeni mě upozornil, že jsem při plném vědomí.
Párkrát se ke mně přiblížila a zase couvla. Cítila ze mě lidskost, bála se mě. Nakonec se odhodlala. Došla až ke mně a vzala si mě za ruku. Její dotyk jsem skoro necítil. Pod jejími kroky se stébla trávy jen zvlnila a nabrala stejný tvar. Smutně se mi koukalo na moje obtisky nohou v rostoucí trávě. Nevěděl jsem kam mě vede, byl jsem omámený její krásou. Docupitala doprostřed louky a chytla mě za bok. Tančili jsme na hudbu lesního života. Její nohy létaly sem a tam, vedla mě. Vzdušný duet.
Objala mne. Chtěl jsem ji políbit, ale měl jsem strach, že se mi rozplyne v rukou. Stejně jsem to nakonec udělal. Směsice vášní se smíchala a explodovala. Milovali jsme se na čerstvé mokré trávě.
Ležela mi na hrudi. Byl to pocit, jak kdyby na mě seděl motýl, věděl jsem, že tam je, ale váha tomu neodpovídala. Šeptala mi magická slova a bylo zřejmé, že by byla ráda kdybych v lese zůstal a už se nevrátil. Přes den spal v korunách stromů a v noci s ní tančil a miloval se s ní. Vysvětlil jsem jí, že mám práci, rodinu a přátele, že se musím holit, surfovat po internetu a něco taky jíst. Ucítil jsem její slzu na rameni a pohladil jí po vlasech. Pošpitala mi její plán a já souhlasil. Vylétla do vzduchu a rozprskla se na kapičky rosy. Dopadaly na mé nahé rozehřáté tělo, chladily mě studenými polibky. Nalil jsem kapičky rosy do obalu na film. Usnul jsem.
Ráno svítilo slunce. Vydal jsem se na cestu s vílou v kapse. To si jen tak kdekdo zas nemůže říct. Vyhladovělí a znavený sexem jsem naštěstí po dvou hodinách našel cestu ven z lesa. Stopem jsem dojel až do hlavního města. Došel jsem domů a díval se na to, jak se na obloze líně povalují mraky. Na parapet jsem postavil krabičku od filmu pozoroval jí, a přemýšlel. Přemýšlej jestli ji budu moci někdy otevřít. Jestli svět bude zase někdy natolik bezpečný, aby v něm mohla žít moje malá víla, osoba tak křehká a nevinná.
*****
Léta plynula a moje víla by bývala stále zavřená v krabičce od filmu, jenže mně vykradli byt. Vzali zbytečnou televizi, nepotřebný počítač a další krámy, ale vzali mi i foťák s filmy. V jednom z nich byla ona. Nevěděl jsem co mám dělat. Obvolal jsem minilaby, bazary. Nikdo o ní nic nevěděl. Vzal jsem taxíka a jel jsem se podívat do lesa, kde jsem ji poprvé viděl. Taxikář se trochu divil, ale zavezl mě tam. Les vypadal stejně jak před lety. Volal jsem, křičel a vzteky vyrvával trávu z palouku, kde jsme spolu tančili. Nebyla tu. Odjel jsem stopem zpět domů a šel spát. Tolik mi chyběla.
*****
Od ztráty mé víly uběhl necelý rok. Vzpamatoval jsem se z toho a našel si jinou, už né tak lehkou dívku. Tvářila se jako milovnice umění. Byl to jen její, až trochu trapný, image. Důsledkem toho jsem byl každý týden vláčen po výstavách a galeriích bez nápadu, bez života. Jednoho dne jsme zavítali i na expozici stromy do pražské Lucerny. U prvního obrazu mi nohy srostly se zemí, srdce mě poskočilo a zastavilo se. Civěl jsem na obraz rozvráceného a zpřelámaného lesa. Fotografie zničených a rozlámaných stromů, které tvořili srdce. Poznal jsem jí v tom. Někdo mi jí vyvolal.
Zatím žádné hodnocení
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Zimní motýl | Neprůhledná | Gulášová | Stísněná | Vánoční čas