Letní podvečer

minipovídka


Autor: Frida , 7.7.2018, Povídky

  

Ležela přesně na hranici pozemku a vypadalo to, že spí. Elegantní hlavu s vysokým čelem měla zlehka opřenou o přední tlapy a víčka zavřená, ale slechy byly ve střehu. Štíhlé, avšak mohutné psí tělo se mohlo během vteřiny proměnit v neřízenou střelu. Nebýt ovšem připoutáno za kožený obojek asi pětimetrovým lanem k zabetonované značce u cesty. Na značce výrazný nápis – PRIVAT – SOUKROMÝ POZEMEK – VSTUP ZAKÁZÁN!

Muž, kterému rotwajlerka patřila, jen několik metrů odtud na louce sušil seno. Rovnal je do řádků dřevěnými hráběmi s několika vylámanými zuby a stavěl vidlemi do vysokých pyramid. Občas se ohlédnul po Goře. Ona ten pohled vycítila a opětovala. Klid ve čtyřech očích barvy tmavé čokolády byl zdánlivě nekonečný. Téměř hmatatelný. Pes i muž však věděli o pomíjivosti toho zdání.

Gora zastříhala ušima, jenom když jí kolem čumáku přeletěl čmelák. Z blízké zámecké zahrady se ozvala hudba. Začalo představení otáčivého hlediště. Hned v úvodní scéně vyl pes, ten Baskervillský, který se dnes večer dával. Opravdový hlas skutečného psa by poznala a s gustem navázala. Nad touhle napodobeninou jen ohrnula pysk. Slabota!

Hrát tak titulní roli ona, Gora, herci by, zděšeni temným vytím a bojovým postojem až příliš opravdového psa prchali přes kulisy mezi kandelábry reflektorů, padali do keřů a marně lomcovali zamčenou mříží parku. Ti nejhbitější, zavěšeni na tepaném zátarasu se špičatými bodci nahoře, by se ohlíželi, zda je ten pekelný pes nehryzne do zadku. Chmurnými i veselými barvami si muž s hráběmi tohle vše přehrával ve své fantazii jako skvělý komiks.

V duchu ještě mírně pobaven tou představou zahlédnul periferním pohledem cosi mihnout se po pěšině.

Gora uslyšela kousek před sebou nějaký zvuk. Nelíbil se jí. Takové kňourání a volání, divné skrz naskrz. Couvla, rozběhla se a vší silou trhla. Muž viděl již jen siluetu svého psa kdesi vpředu v prachu cesty, jak hřmotně vleče pětimetrový provaz a celou značku i s betonovým podstavcem.

„Gorááááá, ke mněěě,“ zařval, protože zaslechl výkřik. Co se to ksakru děje? Přes odhozené vidle utíkal za psem. Na kamení, vysypaném na hromadě, ležela neznámá žena s igelitovou taškou v ruce. Nehýbala se, protože Gora  opírala přední tlapy o její ramena. Doběhnul k nim, popadl psa za obojek a odtáhnul hrozivě vrčící hlavu od obličeje té paní. Gořiny oči byly ještě temnější než kdykoli předtím. Odvlekl ji a uvázal ke stromu.

S omluvou pomohl na nohy té ženě. Mohla mít asi čtyřicet roků, o něco méně než on. Květované šaty až k patám, zpod kterých vyčuhovaly bosé nohy.

„Co tady vlastně děláte, nevšimla jste si značky ani psa?“ Řekl zadýchaným hlasem s trochou podrážděnosti.

„Byla jsem na procházce a viděla jsem jenom vás, jak děláte sena. Cedule ani pes nebyli za těmi kameny vidět.“

„Tak to se znovu omlouvám, ta potvora nic podobného nikdy, za pět let, co ji máme, neudělala. Nemá ráda feny, to ano, ale nechápu, co má zrovna proti vám… Tak snad jste v pořádku a můžete pokračovat…“

Žena se neměla k odchodu.

„Víte, já jsem vám něco přinesla. Jak jste hrabal to seno, řekla jsem si, že jste takový přírodní člověk jako já, a zasloužíte, abych vás obdarovala. Donesla jsem vám nejlepší druh hnojiva ke keřům a stromům, který se osvědčil v bio hospodaření. Potěšíte mne, když tu malou pozornost přijmete. Spánembohem, pane.“ Podala mu ruku a pevně potřásla. Pak muži jako svátost předala igelitovou taškou.

Stál tam na cestě s cizí taškou a cizí ženštinou jako tumpachový. Bosá žena odcházela, zastavila se a zamávala. Opětoval pozdrav zdviženou dlaní a otočil se ke Goře.

„Tys mi dala, holka! Jsem zralej na mrtvici.Šmarjá, co to tady tak smrdí?“ Rozevřel dlaněmi ucha tašky a zkoprněl. Ta přírodní paní mu osobně donesla svoje lejno.

Vysypal je pod trnkový keřík. Ať tedy slouží.

Odvázal Goru a podívali se jeden druhému do očí. Tvářila se jakoby nic. Už ji nedokázal peskovat. Vycítila něco neobvyklého a před tím ho chránila. Baskervillka … Odvedl ji domů.

Končil takový normální letní podvečer.

Zobrazeno 5x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Hesiona 7.7.2018, 20:54

Až jsem se děsila, co v té tašce bude. A hovno

kvalitní komentář (0)

Reakce: Frida 7.7.2018, 20:55

Chechtám se...dík...zvolila jsem decentnější slovo, Hes. Stalo se skutečně...manželovi.



kvalitní komentář (0)Reaguj >>