Láska bolí- 10. kapitola

Příběh o velkém přátelství, lásce, ale i neshodách.


Autor: kamikov, 12.7.2016, Povídky

  

Již na pokoji:

Něžně mě položí na postel a hladí po vlasech.

,,Nechci tě tu nechat." řekne Jirka se starostí v hlase.

,,Nemusíš mít strach, budu tady na pokoji, jinam se nedobelhám a zde jsem v bezpečí." odpovím se smíchem.

,,A co když mi tu umřeš hlady?" zeptá se s úsměvem.

,,Zavolám si do restaurace a nechám si něco donést" zasměji se.

,,Zůstávám tu" prohlásí a stěhuje se ke mně do postele.

Popravdě nechci, aby šel. Ano, mám ho moc ráda, že bych se s ním ráda vypařila z tohoto světa a nechala se unášet jeho vůní. Dívala se do těch jeho překrásných zelenohnědých očí s kapkou vášně. Prstem přejížděla přes jeho dokonalé křivky, každou buchtičku na jeho břichu bych obkroužila. Každý jeho dotyk mě vždy dokáže odrovnat.

Ale ta nesobecká stránka ve mně chce, aby si užil výlet po Bari.

Když jsem měla asi šest let, byla jsem v Bari. Je to pěkné město, ale vím, že jako malou mě to tam moc nebavilo. Samé kostely... Teď už jsem trochu jiná. Do kostelů sice nechodím moc často a občas nerada, ale je to pro mě jakási rutina, památka na babičku, která mi ten rok umřela. Ona byla jediný člověk, který mě z rodiny vedl ke křesťanství. Ráda jsem s ní chodila do kostelů. Ale její smrt je pro mě milníkem, od té doby nechodím do kostelů ráda a často. Ve svém životě jsem si vytvořila vlastní víru.

Vzpomínka, která se mi vryla do paměti je, ale zmrzlinárna, ve které měli moc druhů zmrzlin z čokolády. Takový docela vtip, když mám alergii na čokoládu, ale čokoláda je moje životní láska, nikdy mě nezradila. Jen mi po ní není občas dobře. Tehdy jsem si dala stracciatellovou, normální velikost a nemohla jsem ji sníst, ale byla výborná.

,,Můžu mít na tebe prosbu?" napadne mě.

,,No?" zeptá se s očekáváním.

,,Když jsem byla menší byla jsem tu s rodiči. Procházeli jsme se městem a narazili na zmrzlinárnu," chvilku se odmlčím a poté pokračuji: ,,Měli tam vážně výbornou zmrzlinu. Je to kousek od kostela sv. Mikuláše. Určitě to najdete," usměji se,

,,Nenechám tě tady kvůli nějaké zmrzlině," řekne trochu naštvaně.

,,Prosím, chci abys tam vzal Adél," vysvětlím mu.

Já a Adél spolu nevyrůstáme odmala. Po narození nás rozdělili, neviděli jsme se až do deseti let. Od té doby vyrůstáme s našimi rodiči. Léta, které jsme byli odloučeny, nám nikdo nevrátí, ale i tak jsme si s Adél velmi blízké. Samozřejmě Jirka a Honza tohle vědí.

,,Dobře," pochopí.

,,Objednáš si nějaké to jídlo?" zeptá se, aby změnil téma. Ví, že je to pro mě hodně bolestivé téma.

,,Dám si italské risoto, mé oblíbené," usměji se.

,,Objednám ti ho a počkám s tebou" řekne a natáhne se po telefonu.

,,Dobrý den, chtěl bych si objednat vaše italské smetanové risoto s parmazánem a krevetkami, k tomu mojito," řekne do telefonu a zavěsí.

Rozvibruje se mu kapsa. Příjme hovor a zvýší hlasitost.

,,Volá Honza," odůvodní

,,Co potřebuješ?" zeptá se volajícího.

,,Kde jsi celý zájezd na tebe čeká," vykřikne Honza.

,,Už jdu," ujistí ho Honza.

Dá mi pusu na čelo.

,,Pá," zamává mi ode dveří a pošle vzdušný polibek.

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 3x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře