Vlak za tři minuty odjede a já jsem teprve u nádraží. Kam tohle spěje. Já, vždy přesná, já, časová rezerva osobně. Teď mi upadnou kolena! Pitomá krosna a ta taška co vleču taky. Čas mě ale povzbuzuje k lepšímu výkonu.
Nakonec končím v kupé se třemi lidmi. Kolena už neprotestují, šílená taška KAUFLAND našla své čestné místo po mé pravici. Mám čas konečně kouknout, kdo to vlastně kolem mě sedí.
Vedle mé tašky sedí dívka s kelímkem želatinových pochutin. Vybavují se mi příběhy o polámaných zubech v důsledku boje s touto hmotou. Dalším je blázen v růžové košilce s kytičkami. Čte knihu První máj a vystavuje růžový mobil. Všechno asi vidí dost růžově.
Dva naproti jí na střídačku maďarský salát s rohlíkem. Z horní poličky od nich na nás pro změnu kouká taška GLOUBUS. Stejně velká jako ta moje. Podle jejich velkých zavazadel soudím na ubytovnu nebo krátký výlet. I když po výletech nemíváte vrásky ze starostí, staré kecky v nových kalhotách a šusťákovou bundu s kozačkami. Jako bych je znala.
Přeskakuji sebekriticky k sobě a vzpomínám co to vlastně vezu. Jídlo, určitě lepší kvality než se kupuje v Kauflandu. Předně dvě rolády sama jsem plnila lepila, sypala. Co my s tím tady, praví mi rodiče, vem si je. Tak je mám. Pak nějaké ovoce – je krásné, to tam nekoupíš, určitě ne takové. A řízky jsem Ti udělala na cestu. Jsou tam. Obalený sýr, mrkev, okurka, kokos, všechno je tam. A konečně Bible, tu mám zase v krosně společně s oplatky a horou pitomostí. Jen jestli nejsem blázen...
Pak mi zrak padne na označení kupé. Rezervováno pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Boj | Proměna | Iluze | Říkanka o sociálních sítích | Sny v textilu