Každý večer, každou noc....

Krátká povídka, téma mne napadlo při hodině slohu v minulém roce. Myslím, že má zajímavou pointu a vyvrcholení, ale smysl textu se dá odhalit velmi snadno. :)


Autor: Wraithomilka Nass , 23.8.2011, Povídky

  

Ach! Konečně mám klid. Konečně jsem liduprázdný a tichý. A tak je mi nejlépe. Cítím se volný a svobodný, ačkoli ani v nejmenším nejsem. Po večerech a v noci, když se ta hrůza zase opakuje, se cítím spíše prokletý. Možná si myslíte, že takový dům by měl být rád, když v něm někdo bydlí. Ano, byl bych nejšťastnější pod sluncem, kdyby ve mně někdo bydlel. Ale oni ve mně nebydlí. Oni.... pracují. Ne, nepracují. Tomuhle se prostě nedá říkat práce! Proč zrovna já, takový spořádaný dům?! Tady je vidět, že na světě prostě neexistuje spravedlnost....
Jo, tomu činžákovi odvedle, tomu bych to přál. Pořád se mi směje a nedokáže si vážit svého klidu. Vždyť on si ani nezaslouží, aby v něm bydleli normální lidi. Pořád má samé hloupé poznámky. Každý večer mi, pln ironie, přeje sladké sny. A moc dobře ví, že mě to zraňuje.

Celý den můžu odpočívat, jen občas jsem pošimrán nepozorným chodcem, otřivším se o moji omítku nebo štípnut bandou hulvátů, šikanující svou oběť přitisknutím na mou zeď. Ale večer mě probudí několik dívek a žen, jež v přátelském hloučku opouštějí rušné velkoměsto a vstupují do svých "kanceláří". Celý ten noční kolotoč začíná i končí klapnutím dveří. Ale během něj absolvuju děsivé události. Jsem svědkem nelidského zneužívání. Zavírám oči, ale vím, že se této můry nezbavím. Každou noc se najde někdo, kdo zatouží po lidském kontaktu a neumí si ho sám obstarat. A činžák se smíchem usíná, v poklidné společnosti spořádaných obyvatel.

Aspoň ona, ona mi rozumí. Ta vilka naproti. Léta byla opuštěná, ale dnes už v ní má místní dentista svou ordinaci. Je tak milá, vždycky mě přivede na jiné myšlenky. Doufám, že se kvůli mému trápení netrápí také ona, to by mě opravdu mrzelo.

Ale nejvíce mi vadí to, že když kolem mě lidé chodí, vrhají po mně takové pohledy.... A nebo ani to ne, sklopí zrak a dají si veliký pozor, aby se mě čirou náhodou nedotkli. I ti ztroskotanci, kteří mě po večerech navštěvují a jimž poskytuji na noc útočiště, se ke mně nechovají hezky. A copak já za to můžu?! Copak můžu za to, že si nějaký chytrý člověk usmyslel: "Muži potřebují rozptýlení, ženy práci - pojďme tu postavit bordel!"?

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Hesiona 23.8.2011, 20:55

Třináct let, jo? ))

Reaguj >>