zveřejněno 10 866 literárních děl registrováno 2 222 autorů
Na příkladech se učíme. [Phaedrus]
Další citáty >>
Četl jsem jednou povídku "Dvě pomsty" svému příteli Karlovi Benešovi. Nakonec jsem se ani nedověděl, zda se mu líbila či nelíbila, protože ho okamžitě zaujala věcná stránky té story.
Krátce se uchechtnul a povídá : Ne, že bych se chtěl vytahovat, ale mně taková podobná pomsta vyšla na dvěstě padesát procent. Účinnost takové pomsty nezáleží ani tak na tobě, co si vymyslíš, ale na tom, jak myslí ten, komu je ta vymyšlenost určena - a taky na náhodě. A vida zájem na mé tváři zapálil si cigárko, opřel se v židli dozadu a pokračoval : Taky já jsem měl svého Pepu Kačiatka, jenomže se jmenoval Karel Teplý. Samozřejmě jsme mu přezdívali Buzík. Aby toho nebylo málo, nastoupil i nový velitel čety, právě z učiliště vyřazený, tak zvaný naftalíňák, poručík Bronislav Chvostek, navíc skálopevně přesvědčený, že je svým křestním jménem předurčen pro armádní kariéru. Podivuhodně brzo se sblížil s Buzíkem, asi ve stejnou dobu, kdy se mu začalo říkat Ocas. Tito dva pilířové armády snad měli mezi sebou soutěž, kdo mne (ale nejen mne) více zpraží, seřve, poníží... Zpražit ? to jo, seřvat ? to taky jo, ale ponížit ? To bych se musel cítit poníženej, ale já v nejhorším případě byl příšerně naštvanej (řekl to drsněji) a to ještě ne vždy. Nějak jsem byl nad věcí a věřil a těšil se, že můj čas přijde. A on jo - on fakt přišel.
Vyjeli jsme nějak koncem května do prostoru letních cvičení, na LVT (ne Liberecké výstavní trhy, ale letní výcvikový tábor). Do vesnice - Valče - kilometr a půl přes les, skoro tři kilometry po cestě. Do krámu, nebo na autobus, jsme chodili po té cestě, ale na vlak a od vlaku, či do hospody a z hospody, jsme chodili přes les. Skončily nějaké dílčí prověrky a skončily úspěšně. V pátek za to skoro všichni dostali povolení k opuštění ubytovacího prostoru - opušťák, všichni - vyjma šesti, kteří byli ponecháni na ostrahu tábora. Samozřejmě, že kdybych byl v této šestici chyběl, naskákaly by mi na tváři pupínky. Navíc Buzík před odchodem z tábora přišel s podezřelým úsměvem za mnou a povídá : Hele, Beneš, to hlídání tady je pěkná flákárna. Takže do neděle večer zasypete tu starou latrinu a vykopete novou. - Kde bude nová? No - to nechám na Vás... O svých pocitech tehdy nemohu dnes mluvit, tolik sprostejch slov ani neznáš; měl jsem dopal, ale jen chvíli. Asi mi nebudeš věřit, ale já se nakonec do té práce dal radostně a vesele jsem si u ní pískal! Pak se mi totiž rozleželo, že to je přece ta šance, na kterou už dávno čekám. Vykopal jsem za pomoci kamarádů - naštěstí v písčité zemi - novou díru, osadil okraj jámy novým "bidýlkem". Pověřil jsem svých pět spolutrpitelů, aby okamžitě začali chodit na novou úlevnu (stará byla zasypaná, takže to stejně jinam nešlo, leč za před smrkem, za borovicí...
Ty vole, povídá první, který se vrátil z výkonu hygieny, ty vole, dyť my to vykopali zrovínka na tý pěšině od hospody! Jó ? fákt ? povídám, to jsme to tedy pěkně podělali! Co kdyby tam někdo spadnul?
V ten moment pochopil. Řval smíchy a sípal : Copak kluci, ty tu musej' bejt do osmi, to je eště vidět, ale... Správně, ale. Je pravda, že to nebylo ještě to pravý vořechový - nekonec nás tam chodilo jen šest a jen dva dny, Chvostek jistě přijde od autobusu a tak se tomu vyhne, ale ... Správně, ale. Stačí to. Takové a podobné úvahy se opakovaly vždy, když do tábora dorazila další skupina kamarádů. Takovej seriálek to byl... Kluci nám dali něco ze svých domácích dobrot, trochu jsme se napili, kluci nám trochu pomohli přidat do latriny a v deset jsme už byli zalezlí ve stanech.
Ve třičtvrtě na dvanáct se ozval rámus, překvapené vykviknutí Ocasa a neartikulovaný řev Buzíka, z kterého byla rozlišitelná jen jednotlivá slova, jako: " ..kterej vůl.., já vás..., co to jeeé ? jéžišmarjá - to je h-o-v-n-o !" ... a tak.
Ve stanech bylo ticho, nebo skoro ticho. Za chvilku bylo ticho i u latriny (bodejť by chtěli být viděni s tou hnědou hodností na nárameníkách!) a my zase nejsme troubové, kteří dráždí zmije bosou nohou. Pa-rá-da a to jsme ke všemu netušili, že ti dva v noci přijdou spolu ( proto těch dvěstě procent)! Druhý den jsme v blízkosti těch dvou významně popotahovali nosem....
Kupodivu: mně ani slovo! Asi sice přemýšleli, co by mi provedli a nic jim nebylo dost kruté. Přemýšleli, přemýšleli, až tu svou šanci propásli. No - a to je těch dalších padesát procent: Z čista jasna přišel rozkaz, abych se ihned vrátil do kasáren a druhý den jsem již nastupoval o sto kilometrů dále k útvaru železničního vojska.
S kamarády jsem se ani nestačil rozloučit...
(celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
22.6.2010, 14:18To já sice ne, ale táta a jeho vrstevníci hodně a rádi vypráví a já hodně a rád poslouchám...
Reakce: me2d
22.6.2010, 16:48Jak jsem již napsal - vojna stála za h... a le je fakt, že když byla sranda, tak stála za to. Dnes, kdy již na to koukák přes cedník zkušeností už tak striktně odmítavý k vojně nejsem. Něco mi převce jen dala.... třeba: naučil jsem se vařit.
Reaguj >>
LVCIVS VINICIVS TORQVATVS 20.6.2010, 16:24 Je to dobrý, aspoň někomu to vyšlo 
Chceš psát tučně, kurzívou nebo podtrženě? Použij BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Filipika proti NJ | Pozdě | Nadstandardní akrobacie | Beze slov | Pro Sitcoma
Klíčová slova
tábor | latrina | cesta | noc | únik