Utíkal svažující se uličkou v temném sklepení, ve výklencích matně ozářených mdlými světly, jejichž zdroj nebylo možné odhadnout. Světlo se lámalo a odráželo v zrcadlech, která se mrtvolně leskla obrazem reality. Ty podivné dveře do paralelního světa byly v dutinách oněch výklenků. Uslyšel za sebou dutý zvuk úderu. Jeho pronásledovatel, neznámá zrůda s palicí v obrovitých rukou. Přidal do kroku, jeho běh se měnil ve zběsilý úprk od trýznitele a jeho děsivé zbraně.
V zrcadlech se míhala jeho silueta. Přísahal by však, že jej z nich cosi pozoruje. Měl ale příliš velký strach zastavit. Zvuk pronásledujících kroků a dunění palice sílil. Podlahu pokrývala silná vrstva nazelenalého slizu. Smýkla se mu noha, uklouzl a prudce se udeřil do hlavy. Mračna tupé a ohlušující bolesti rozhrnula šílená tvář bestiálního vraha s pálkou na jistý sport, ne nepodobný kriketu.
On, oběť, nemohl pro pulsující bolest normálně uvažovat. Tvář šílence byla sevřena v úporném šklebu, hořela vnitřním plamenem jeho nepříčetně se lesknoucích očí, lemována do stran trčícími, dny nečesanými vlasy. Pozvedl onen kus dřeva a šíleným, třesoucím se hlasem zachrčel: „Dostaneš svou medicínu, ty hajzle!“
Palice vykonala podivně dlouhou cestu, než udeřila.
Chlapce probudil podstatně příjemněji, a přece až mrazivě podobně znějící hlas, jenž patřil zřízenci drah.
„Vstávejte, mladý pane. Konečná!“
Mladík uložil elektronickou čtečku s rozečteným hororem do brašny, přehodil si ji přes rameno a vystoupil z vlaku. Tvář ho stále ještě pálila od pohlavku. Ten muž ho pro probuzení musel dle všeho profackovat. V duchu si umínil, že podobnou knihu už číst nikdy nebude. Netušil, jak velkou pravdu v té chvíli měl.
A se slovem DROM, vypáleným hluboko v paměti, ubíral se k domovu.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Úvaha- Absolutní dobro | 9. díl- Kamenné zúčtování- 1. část | Tvor v česlích | Jízda vlakem | 3. díl- Seznámení