zveřejněno 10 866 literárních děl registrováno 2 222 autorů
Každý dobře využitý okamžik nese ohromné úroky. [Chesterfield]
Další citáty >>
O problémech velice náramně plnoštíhlých, obézních a tlustých toho už bylo napsáno, jakož i nakresleno tolik, kolik je náramně plnoštíhlých, obézních a tlustých lidí - ale nejen lidí - na světě. To "nejen lidí " je odbočka : existují vtipy na čuníky, kočky i psy... Ale zpět k lidem, na nichž je vidět, že jejich lenost se jídla netýká. Kdysi jsem pracoval společně s Janou a Haničkou. Obě šikovné v práci, veselé, příjemné, bylo-li nutné, tak i pracovité, ale obě dvě náramné požitkářky ( což se s pracovitostí a tím ostatním navzájem nevylučuje). Ovšem jako já (taky nemám pod váhu) a jako snad všichni ti "oplácaní", občas měly záchvaty výčitek. Jana vdaná, asi osmaadvacetiletá a tím spíš svobodná, dvaadvacetiletá Hanička, obě by byly chtěly dobře vypadat; no jo - ale ta chuť k jídlu (a placama i žravost - podotkla Jana)! Nějak jim to nevycházelo a tak po chvilce stesků (zase jsem si musela povolit sukni) se s veselou pustily do obložených chlebíčků a zapíjely je drobnými, ale dosti častými srky bílého vermutu Tesavela (na Cinzano nějak nezbývalo).
A tak běžel čas. Obě dívky, ženy, dále fungovaly jako hřbitov vybraných dostupných lahůdek, občas sedly k šicímu stroji k úpravám svých svršků a všecko šlo navyklým způsobem. Já jsem tehdy poprvé překročil stodvacetikilogramovou hranici (to už je i při mých stoosmaosmdesáti dost) a zasekl jsem se : přestanu pít pivo, omezím také tučné jídlo ( na sladké jsem nikdy nebyl žádný divoch)! a v podstatě jsem to nějaký čas vydržel. Když řeknu nějaký čas, tak tím myslím měsíc, dva, či dokonce celé tři měsíce. Ze stodvaceti kil dost brzo ubylo pět, potom další tři - a to už je vidět. Všimly si toho i "moje" holky : nejsi marod, Jaroslave ? Ty si ňákej hubenej! A já jim vybalil proč. To zavdalo podnět k tolikrát opakovaným úvahám a steskům obou mírně zakulacených kolegyň a nakonec z toho resultovalo rozhodné "musíme s tím něco udělat"! A udělaly : koupily v kantýně dvě vejce, uvařily je natvrdo, snědly je (každá jedno) - lépe řečeno prohodily je krkem - a ihned běžely na váhu, jestli jsou už hubené. To by bylo zhubnutí tak superrychlé, že by bylo hodno Quinessovy knihy. Zápis do Quinessovy knihy se však nekonal: to chce, mínila Jana vydržet trochu dýl! Pak už jsme se nějak rozešli každý po svém - na jednom baráku, však v různých kancelářích, dílnách a podobných pracovních prostorách. Na konci pracovní doby jsme si řekli nashle zítra ! a s odhodláním jsme se rozjeli a rozešly (nebo rozjely a rozešli?) k rodinám : já k manželce a synovi, Jana k manželovi Vaškovi a dcerce, Hanička k mamince.
Příští den ráno, ještě jsem ani neměl svlečené sako a už jsem byl zvědav na výsledek, dobře znaje neobyčejnou píli zoubků Jany a Hany a také neobyčejně slabou vůli obou ve střetu s čímkoli lepším, než je tři dny starý suchý chleba. A nemýlil jsem se : s upřímností, která mne velmi překvapila, začala Jana vyprávět se širokým smíchem : odpoledne jsem to vydržela, i když jsem měla trhání... ale večer, když jsem Vaškovi a holce dělala večeři, řekla jsem si "nic se nesmí přehánět", ještě ti bude špatně, holka, něco málo snít můžeš, co můžeš : musíš! Po něčem málo - naštěstí - zbyla alespoň večeře pro ty mý dva lidi - jinak byla lednička prázdná... ale bylo mi dobře.
Já - povídá Hanička, jen co se do syta vysmála - jsem byla na treningu (byla velmi dobrá veslařka), udělala jsem se "na mrtvolku" - to potom se vždycky pomalu vykoupu a než si usuším vlasy, obléknu a dostanu se domů, připomínám smečku hladových vlků. Tentokrát jsem si ale řekla : Hanka - ani nápad! Musíš něco shodit. Přijela jsem domů, plný barák vůně : maminka dobře ví za těch pár let mého sportování, čeho je její milé dcerušce po sportování třeba. Upekla povidlové buchty, které já k smrti zbožňuju, ale já jsem si znova řekla : Hanka..! tak si aspoň přivoním. To znáte snad z fyziky, nebo odkud : Intenzita vůně buchet roste se čtvercem zkrácení vzdálenosti od nich. já to znala taky, ale zapomněla, že u teplých buchet je tato závislost exponenciální…Než jsem si tenhle buchtový zákon uvědomila, tak byla jsem tak blízko, že organizmus nevydržel : aspoň jednu, žadonil organizmus, aspoň jednu! ... tuhle rohovou ! Organizmus, ten hajzlík jeden, vyžadonil nejen všechny rohovky, ale veškeré buchty na pekáči, a protože jsem si byla vědoma, že výčitky svědomí jsou zbytečnou, frustrující zátěží, nakonec i "holka, dyk bys neměla šťávu na to veslování" povolila jsem organizmu, utahanému trochu treningem, ale hlavně tím urputným soubojem s předsevzetím a nakonec s buchtami, spočinouti v loži - a bylo mi dobře.
Teď zase se do sytosti vysmála Jana. Pak se skoro naráz obrátily na mne : tys to, Jaroslave, vydržel ? Přiznal jsem se k poklesku - vypil jsem po večeři, po guláši ostrém jak žiletky, jedno pivo dohromady s mojí ženou. Teď už se smál i čtvrtý z party, o němž zatím nebylo napsáno ani slovo, Jirka, taky véélice pěkný mladý muž se svými stodeseti kily, kterého ovšem jeho blahobytný vzhled vůbec netrápil. Ale - povídám hrdě - tím to skončilo.
Když jsem říkal skončilo, byl jsem o tom přesvědčen. Jenomže : Chytil jsem se ale drápkem a ještě do vánoc jsem kilo měl nejen stodvacet, ale stodvacettři....
Jójo, to je ten jójoefekt!
(celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo podtrženě? Použij BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Radůstky | Po mejdanu | Narkoman | Úderka | Volavky
Klíčová slova
obezita | Dieta | vejce | selhání | jójo