Čím kdo zachází...

zez života ouředlníka za vlády rudochů


Autor: me2d , 19.4.2010, Povídky

  

Když napíši, že jsem pracoval, nic vám to neřekne. I kdyžto budu specifikovat : pracoval jsem u hospodářské a finanční kontroly, stejně z toho nic nebudete mít. Když to rozšířím o to, že jsem jeden čas pracoval s Koroptvičkovou, nic vám to neřekne, protože ji neznáte. Nejvýš si řeknete : no, a co jako? - Takže cítím, že musím jinak, tedy... paní soudružka Koroptvičková byla velice ambiciozní ženská bez zábran. Když usoudila, že jí váš malér prospěje, klidně, bez mrknutí oka vás obětovala, ač před pěti minutami se tvářila jako naprosto loyální kolegyně. Kromě manžela a syna klidně potopila kohokoli, samozřejmě tím spíše mne, který se ochotně zúčastnil lumpárniček, které měly jediný cíl : pozlobit ji, malinko se jí pomstít za různé ústrky a příkoří, které nám připravovala jako zástupkyně vedoucího (s kterým se rovněž nesnášela a o jehož místo usilovala - a které nakonec dostala). Lumpárny, o nichž je řeč, měly společného jmenovatele : strach paní Koroptvičkové, jinak řečené Koroptev (či slepice), ze žab, myší, hadů, ještěrek a pavouků. Strach, no to ani ne - spíše odpor, štítivost. Ale vydatná...
Kdysi se k tomu nepředloženě přiznala a od té doby se stávaly věci : první byl Ivo Fousek, který si vypůjčil od dcerky malou plyšovou myš, ze vzdálenosti dvou metrů od živého zviřátka k nerozeznání, která - náhodou! - přeběhla uličkou mezi pracovními stoly (uvázaná na niti) zrovna když Koroptev šla kamsi s čímsi. Nepočurala se, ale na svou malou postavu se neuvěřitelně rychle ocitla na židli a vzápětí na stole kvičíc - a to nikoli radostně. Jindy sáhla do kabelky pro cigaretové pouzdro a nahmatala cosi ... vytáhla - a to bylo řevu ! žábu z gumy tak věrohodnou, že byste přísahali, že je mokrá, slizká... o pár dní později jí zase některý dobrák lehce položil okolo krku hada z téhož materiálu, jako byla žába. Už to začalo vypadat jako seriál : opět kvikot a had letěl otevřeným oknem; našli jsme ho dále, než dvacet metrů od baráku... Jenže : to bylo - a ona to brala - jako dílo kolektivu. Pak jsem se ale pustil sám do dráždění barakudy : můj tenkráte šestnáctiletý syn dostal od své dívky pavouka z měkké pružné hmoty snad deset centimetrů velkého, který se nechal složit do dlaně, do pěsti. Při otevření ruky pak vyskočil jako živý ...
Jedeme spolu služebně vlakem - já a Koroptev - pavouka mám v hrsti, nechávám nenápadně nápadně pavoukovi koukat jednu nožku, dobře věda, že zvědavá Koroptev nevydrží....Nevydržela : copak to máš v té ruce ? Ále nic, to je jen... no, nic! A koukám z okna, koutkem pozoruji, jak zvědavost kroutí Koroptvi očima a pusou : No tak, trochu škemravě a trochu naléhavě, ukaž, co to je ! No dobře, povídám, ale chtělas' to : je to... sevřenou ruku jí strkám skoro až pod nos ... PAVOUK ! a současně jsem rychle otevřel dlaň. Pavouk udělal své : vyskočil. Nebyl sám. Lidi, to jste neviděli! Maličká Koroptev ze sedu rovnýma nohama vyskočila na sedadlo kupé, lidi nelidi oběhla kupé po sedadlech a na konci u okna se pokoušela zmizet nahoře, v prostoru na kufry a jiná zavazadla. Zprvu ohromení spolucestující se postupně začali smát, ba chechtat a já raději vypadl z kupé, napolo udušený potlačovaným smíchem, pavouka do kapsy. Koroptev přešla z kvičení do kdákání, takže v té chvíli měla blíže ke své druhé přezdívce.
Od této cesty jsem byl nepřetržitým terčem její zástupcovsko-kontrolorské pozornosti, no a řekněte : kdo neudělá chybu ? O větších omylech jiných kolegů mlčela, o mých s gustem informovala šéfa. Nakonec jsem vypadl... Nějakým pro mne dnes nevysvětlitelným způsobem jsem prý! Přes její osobu urazil jednu velkou a stále všemocnou stranu (po šesti pivech je všemocná i strana malá). Koroptev křížená se slepicí se mi ztratila ve světě širém a abych pravdu řekl, nepovažoval jsem tuto ztrátu za nenahraditelnou...
Nevím jak a proč se najednou objevila v našem městě a teď už řadu let ji občas potkávám při svých pochůzkách a nákupech. Dělá, jak kdyby mne nikdy neviděla….
Nemohu tvrdit, že bych snad brečel…

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

zon 23.4.2010, 21:44
Hodnocení: 5

Ve tvých povídkách Hostomice, Světec, Ledvice, Chemopetrol....koukám, že jsi se motal v mým kraji Ale nejsi odtud, že ne?

Reakce: me2d 24.4.2010, 10:13

Jojo, bydlím ve tvé zoně zone - ač na okraji řekněme... no. V Litvínově jsem pracoval dva roky v politickém exilu, sedm let v Ústí, dvanáct v Litoměřicích a devětadvacet v Lovosicích. Hádej, kde bydlím...

Reaguj >>

karkulka 20.4.2010, 15:41

Kdo nezažil, neuvěří.Tvá povídka se mi moc líbila.

Reakce: me2d 20.4.2010, 18:29

Asi proto, že nehledám nějaké smyšlené zápletky : ty mé - řečeno okřídlenou frází - psal život. Není třeba nějaké koření - pro toho, kdo ví, že v pozadí se vždy jednalo o kejhák, je silná dost. Díky

Reaguj >>

Hesiona 20.4.2010, 12:10

Chybí mi nějaká pořádná pointa, me2de.

Reakce: me2d 20.4.2010, 18:24

Hesi - stačil by ti výbuch atomové bomby
- no asi k tomu mám moc osobní vztah, je to trošku i můj vlastní příběh, ale o tom jsem už napsal na tomto místě dvakrát, jen nevím proč se to dvakrát smazalo. Je to příběh mého spolupracovníka z Chemopetrolu Litvínov, který mne zaujal tím, že z v podstatě stejných důvodů jsem tam pracoval i já... oba jsme se rafli s estébákem...

Reakce: Hesiona 21.4.2010, 09:26

Atomová nestačí, nemáš tam nějaký větší kalibr? :o)))
Já vím - když se to člověka dotýká osobně, vnímá to celé jinak než jen jako literární dílo. Nedávno mi jedna udělala zevrubnou odbornou kritiku mojí prózy, k níž jsem taky měla dost osobní vztah, a tak mě to naštvalo, že jsem to raději smázla :o/ Ačkoliv měla nejspíš pravdu.

Reakce: me2d 21.4.2010, 21:20

Hesí - asi se schyluje k dalšímu útěku nějak se množí sice jakoby nenápadné, ale docela dobře cílené útoky a mně to bere chuť psát. Poeta mi sice stajně jako ty hodně pomohl, ale ani tak nehodlám být terčem pro zastydlý puberťáíky o jejichž důvodech k útokům mám celkem jasnou představu. Jistá selektivní nedokonalost Poety neposkytuje možnost ochrany ... Strašně mne štve má povaha, která mi nedovolí kompenzovat tyhle pitomce poměrně větším počtem lidí, s kterými se dá žít a komunikovat normálně.

Reakce: Hesiona 23.4.2010, 08:39

Jak myslíš, me2de. Já už taky "schytala" nulu, aniž vím za co. Ale protože poslední dobou ani moc nepíšu, tak mi to zas tak nevadí :o)))
Myslíš, že s tou ochranou je to jinde lepší?

Reakce: me2d 23.4.2010, 21:35

Nevím, Hesinko - budu hledat.... nenajdu-li, budu psát do šuplíku a sem tam něco vydám. Nevydám-li - nechám tu ty, co lidi potěšily a ostatní si nechám dát pod hlavu na cestě napříč časem. Dík za otázku...

K těm atakům - to není jen (ale i) o bodech...je to třeba hlavně odsudek vzniklý neschopností pochopit to, co ještě nemá dotyčný potvrzeno vlastním prožitkemi, někdy i ve zprávách.

Reaguj >>