Přecijen ten štědrý den nebude tak hrozný, jak se zdál. Pod stromeček mi přinesl Ježíšek novou lásku. Jsem jako v poblouznění. Ani nevím jestli to způsobila medovina nebo Lucčina krása. (refugee , 29.12 12:36) |
Asi obojí. Konečně se proderu k načinčanému oltáři, pod kterým stojí objekt mé touhy a cosi dělá. Aha, modlí se. Automaticky spojuji ruce a ačkoli jsem v Boha nikdy nevěřil, přistupuji k oltáři a vduchu prosím sochu jakéhosi světce, aby mi Lucii co nejrychleji dohodil. (Melissa , 29.12 20:26) |
"Ahoj," otočí se na mě překvapeně. "Kde se tu bereš? Ty jsi také věřící?" (refugee , 29.12 23:53) |
"Jasně," vypadne ze mě, ani nevím jak. "Na půlnoční chodím každ rok." "Vážně?" podiví se. "To se divím, že jsme se tu nikdy nepotkali..." (Melissa , 30.12 14:17) |
"No já sem dřív jezdil na druhý konec města, než mi umřela babička." Což byla z části pravda, jenom to dřív znamenalo před 15 roky. "Tam jsem taky jednou byla, je to tam nádherné, zvláště ten oltář že." "Jo, jo barokní skvost." Vzpoměl jsem si na jednu poučku od babičky. "Barokní, to jsem netušila." Bylo mi jasné že jsem udělal dojem. Po mši jsem vyšli před kostel. "Co máš v plánu povídám." "Ani nevím co ty?." "Já?" Povídám překvapěně. Co já mám vlastně v plánu. "Asi půjdu domů, dopít tu medovinu." "Medovinu tu mám ráda." "Mohla bych s tebou?" Povídá nesměle. "Jistě, jistě vyhrknu." Možná to neskončí tak špatně jak jsem si myslel. (HunteR , 30.12 20:58) |
Trochu se udivuju tomu, že hned takhle rychle spěchá ke mně domů. Ještě se pořádně neznáme. No, ne že mně by to kdovíjak vadilo. Ale má holka kuráž, to se jí musí nechat. A přitom je nábožná, jsem nedočkavý, čím mne ještě překvapí. (refugee , 30.12 21:08) |
Šli jsme pěšky. Lucie mě chytla za ruku a po celou dobu vykládala o sobě a o své rodině, a já si po celou dobu říkal, že jsem to trochu uspěchal když jsem si říkal, že večer dopadne podle mých předsav. Copak tahle holka může přemýšlet o stejných věcech, jaké se mi teď honily hlavou? Ta snad čeká opravdu jen na tu medovinu... (Melissa , 31.12 13:44) |
Možná jsem jí měl nechat v láhvi víc. Aspoň by byla naděje, že se trochu lízne a bude povolnější. Hergot, kde by se takhle v noci dal ještě sehnat nějakej alkohol? Taková pěkná holka, přece na ní nebudu jen koukat. (refugee , 31.12 14:17) |
To už jsme se blížili k domu, kde bydlím. Řekl jsem si, že to doma prošťárám a pokusím se nějaké promile najít, a když nic nenajdu, tak prostě zajdu někam do večerky nebo co já vím. Když jsem odemykal, Lucie se opřela os těnu vedle dveří a vrhla po mě vyzývavý pohled. Ajaj, že bych se v ní napoprvé znýlil? (Melissa , 31.12 16:34) |
Vešli sme do bytu. "Jů, ty to tady máš krásný." "Jó, dost čisto na chlapa co?" Zažertoval jsem. "Líbí se mi to tady." Řekla a rozvalila se na pohovku. Ohřál jsem a donesl medovinu. "Věříš na lásku na první pohled?" Zeptala se najednou. Podíval jsem se na ní a viděl její nádherný oči. A v nich velice překrásný výraz. "Myslím že dalších promile netřeba." Pomyslel jsem si. (HunteR , 01.01 16:45) |
Přiblížil jsem se k ní a klasickým postupem, který tolikrát nezklamal, jsem ji donutil, aby mě políbila. Bylo to vlhké, jako bych líbal vodní hladinu. To nic, třeba se zlepší. Pomalu jsem jí rozepínal světřík. (Melissa , 02.01 15:01) |
Vtom mě zarazila. Lekl jsem se že jsem to moc uspěchal. Ale mýlil jsem se. Hodila se mnou na gauč, a vzhla se na mě. (HunteR , 03.01 17:32) |
Byla jako uragán, smetla mě s sebou do hlubin a hrozilo, že mě už nevyvrhne. Já, slabý muž v transu, jsem sebou nechal vláčet jako pes na vodítku. Bylo to krátké a silné, jako rána pěstí. (Melissa , 04.01 16:39) |
Unavou jsem usnul. Když jsem se ráno probudil byla už prič. Ale měj jsem tam snídani a u ní lístek. "Uvidíme se brzy." (HunteR , 07.01 11:58) |
To jsem tedy zvědav kdy. Zase čeká, že nás spojí nějaká náhoda? Nebo se snad chystá za mnou přijít? Přistihl jsem se, že na ni myslím víc, než bych si přál. A sakra. Snad jsem se nezamiloval. (refugee , 07.01 12:05) |
No jestli je to vzájemné tak by to nebylo na škodu. Sám už žiju pěkně dlouho. Ale chtěla by ona sem? Rozhlédl jsem se. "Pane, bože tady to vypadá." Řekl jsem si a dal se do úklidu. (HunteR , 08.01 09:44) |
Zničehonic se ozvala bolest hlavy. Á, kocovina je tu. Už jsem se chtěl radovat, že se mi dnes vyhne. Na to je nejlepší trochu to přepít. A kdo ví, třeba se náhoda bude opakovat a cestou do obchodu ji zase potkám. (refugee , 08.01 20:29) |
Jemže teď jsem náladu na nákupy neměl. Z lékárničky jsem vyhrabal Paralen a hodil ho do sebe i se sklenicí vody. Tak, snad se mi uleví. Vzpomínky na noční řádění mi tepaly v hlavě jako rány silného boxera. Usmál jsem se. To bylo něco! (Melissa , 09.01 11:49) |
Trochu jsem si přes den ještě zdřímnul, nakonec ta bolest hlavy byla opravdu nesnesitelná.Jenže když jsem znovu procitnul měl jsem opravdu žízen alkoholika.Rychle jsem na sebe naházel pár svršků a upaloval do první putiky.Představa panáka rumu mne opět vyhnala z příbytku. (Ingrid Indigová , 09.01 18:51) |
Kupodivu jsem se v hospodě dlouho neohřál. Na vysedávání jsem neměl náladu, jen jsem se potřeboval trochu spravit. Radši jsem zaplatil a zmizel domů. Přede dveřmi bytu jsem objevil list papíru. Byl na něm vzkaz: (refugee , 12.01 11:43) |
Onen arch byl poměrně zmuchlán, možná na něm i kdosi posvačil.Vytržený list ze školního sešitu.Mastné skvrny zřejmě od kvalitního špeku rozpíjely mou naději, že přečtu tento vzkaz.Chvíli jsem se snažil, ale za poslední dny jsem se cítil poněkud unaven a mé úsilí brzy ochablo.Jediná dvě pouhá slovíčka, které jsem byl jakž takž schopen rozpoznat uprostřed textu byly vrah a domovník.I tak jsem byl z toho dost v šoku.Nedovedl jsem si to ani vysvětlit, natož si představit co bych se dozvěděl kdyby byl text celý k přečtení.Pocítil jsem ale jisté obavy. (Ingrid Indigová , 13.01 11:40) |
Molekuly alkoholu v mé krvi už mi proudily mozkem a mě došlo, že je to tajný vzkaz od mého strážného anděla, který mě má varovat před domovníkem, co mě chce zabít! Srdce se mi rozbušilo, rychle jsem se zabarykádoval v bytě a šel do komory hledat starou vzduchovku po tátovi. (Melissa , 17.01 10:59) |
Chvíli jsem přemýšlel nad tím jestli se mi to nezdá,ale když jsem se několikrát štípnul bolavě do nohy, došlo mi, že to sen jednoduše není.Vzduchovku jsem našel. (Ingrid Indigová , 17.01 23:20) |
Až když jsem se po třech hodinách přistihl, jak s puškou číhám za barikádou z nábytku, došlo mi, že už jsem totálně zmagořil. (Melissa , 18.01 13:11) |
V tu chvíli se ozvalo silné klepání na dveře. Celý jsem ztuhnul. Odhodlání střílet se kamsi vypařilo. Ani jsem nedýchal, aby to náhodou nebylo slyšet. "Jsi doma?" ozval se za dveřmi dívčí hlas. (refugee , 21.01 16:44) |
Lucie! Překotně jsem nábytek rozházel po pokoji, vzduchovku hodil za skříň a otevřel dveře. Usmívající se žena ovšem nebyla Lucie, nýbrž Karolína. (Melissa , 22.01 18:34) |
"Ahoj, tak jsem tady." Řekla s velikým úsměvem. "Ahoj." Povídám. Sakra nepamatuju se že bych se s ní domluvil aby přišla. "Poď dál." Říkam, ale stále mi vrtá hlavou proč je tady. "Koukám že sis tu kvůli mě i uklidil. Hned to tu vypadá útulněji." A s tím se posadila na gauči. Šel jsem do kuchyně a podívám do kalendáře. Jo je to tu měla přijít. (HunteR , 22.01 20:11) |
Nevím na co si vůbec pořizuju kalendář, když se do něj ani nedívám? Nějak jsem s ní nepočítal. Nevím, co bych jí tak nabídl k pití. "Nějak jsem na tebe zapomněl," přiznám se. "Nemám tady ani nic k pití, nezajdem někam?" (refugee , 23.01 11:53) |
"Máš aspoň něco v lednici?" Zeptala se. Koukám že mám. "Fajn, jdi něco koupit a já zatím udělám něco malýho k jídlu." Vtom jsem si uvědomil jaký už mám hlad. Takže jsem se oblékl a sypal pro něco do obchodu na konci ulice. (HunteR , 23.01 13:06) |
Koupil jsem dva rumy a láhev vína navíc, aby se neřeklo. Divil jsem se, proč se na mě všichni lidé v obchodě dívají jako na mimozemšťana, zjistil jsem to, až když jsem procházel kolem prosklené výlohy. Rozcuchané vlasy a obličej od bůhvíjakého svinstva, tak takhle jsem Karolínu přivítal. Evidentně jí to ale nevadilo, tak jsem to hodil za hlavu. (Melissa , 23.01 20:30) |
Třeba by to s ní šlo i bez povzbuzení dávkou alkoholu. Divoká jako Lucie asi nebude, ani nemá tak krásný prsa. Ale kdo by pohrdl nabídkou kvalitního sexu. Když už se sama hrne do mýho doupěte, o co jinýho by jí asi tak šlo? (refugee , 23.01 20:39) |
Když jsem přišl domů jídlo už bylo skoro hotovo. Zandal jsem lahve do lednice a nějaké ty chipsy sem hodil do skříňky, a šel se zkulturnit do koupelny. Poté jsem vyšel a připravil stůl. Jídlo bylo báječné. Osmažená vajíčka se slaninou. A už né moc čerstvý ale stále dobrý chléb. Po jídle řekla Karolína že umyje nádobí. Zatím jsem připravil na stolku u gauče občerstvení. Chtělo by to nějakej romantickej film."Pretty Woman." To bude ono. (HunteR , 23.01 21:02) |
Slyšel jsem veselou píseň tekoucí vod y a i já jsem byl čím dál tím veselejší. Nějak jsem si neuvědomil, že už zase chlastám, romantika běží, ale že na pohovce sedím sám. O Karolínině přítomnosti svědčila jen ta tekoucí voda. Znervózněl jsem. Kde sakra je? (Melissa , 24.01 15:48) |
Stopnul jsem film a šel do kuchyně. Zrovna vycházela ven. "Promiň, ta pánvička šla špatně." Usedli jsme na pohovku a já pustil film od začátku. Připil jsem si s ní a odložil sklenici. Už pít nebudu abych z toho něco měl, nebo si to aspoň pamatoval. (HunteR , 24.01 20:44) |
Trochu pozdě. Behěm filmu jsem skoro usnul, k závěru jsem opile natáhl ruku a položil ji Karolíně na stehno. Cukla sebou. "Co to děláš?" Znervózněl jsem. "Jak jako, co to dělám? Tak snad to, proč jsi sem přišla, ne?" (Melissa , 25.01 12:25) |
"Panebože, ale ty seš úplně opilej, takhle jsem si to nepředstavovala." Řekla zklamaně. Vztal jsem a šel jsem si do kuchyně dát kafe. Nesmim udělat nic neuváženýho. (HunteR , 25.01 12:32) |
A začnu tím, že se pokusím nezakopnout o práh dveří víc než jednou. Tak to už jsem porušil. Polovina šálku se vylila na podlahu, kterou jsem beztak nikdy nevytíral, takže mi to bylo jedno. Doklopýtal jsem zpět do obýváku, kde už čekala nasupená Karolína a já si při pohledu na ni uvědomil, že jsem jí ani nenabídl kávu. (Melissa , 25.01 12:38) |
"Asi to nemá cenu," řekla. "Přijdu, až na tom budeš líp." Začala se oblékat a chystat ke dveřím. Znejistěl jsem, zda jí to mám rozmlouvat, anebo být šťastný, že se v klídku svalím na pohovku a oddám se spánku. (refugee , 25.01 17:25) |
Rozhodl jsem se jí nechat jít. Nechtěl jsem se chovat jako opilej a volezlej úchylák. Poprosil jsem zda může přijít zítra, a slíbil že už nebudu pít. Vlastně už nebylo ani co pít. Po chvilce přemlouvání souhlasila. Zaradoval jsem se. Rozloučil a svalil se na pohovku. Během chvilky už jsem zařezával. (HunteR , 26.01 18:48) |
Vzbudil jsem náhle, jako by mě někdo praštil. Všude kolem mě byla tma, až jsem se lekl, že jsem se stal obětí únosu a teď živořím v tmavém sklepě. Pravda vyšla najevo, až když si moje oči na tmu zvykly a v temnotě se díky slabému světlu z ulice začaly rýsovat siluety nábytku. (Melissa , 26.01 20:36) |
Rozsvítil jsem lampičku u gauče a šel zkontrolovat dveře. Pak jsem si šel dát něco k jídlu a sed si k televizi. Nejakej přírodopisnej film. Tak jsem sem tak koukal a jedl. (HunteR , 28.01 19:18) |
Nevím, proč blbnu takhle brzo ráno a ještě nespím. Natáhl jsem a znovu se pokusil o spánek. Bohužel nepřicházel. Místo toho jsem dostal chuť na ženskou. Na pořádnou ženskou. Ne takovou jako je Karolína. Pořádnou! (refugee , 02.02 16:16) |
Vzpomněl jsem si na Majdu, kyprou ženštinu, která byla o deset let starší, a kterou jsem poznal asi před rokem. Mimoděk jsem přivřel oči, a vzpomínal na její tělo, na hluboké záhyby její kůže, na vůni jejího potu. Kdyby se tu teď nějaká taková objevila... Zasmál jsem se. Je to hrůza, že už jsem tak nadrženej, že nemůžu spát. (Melissa , 05.02 15:37) |
Začal jsem se smát vlastnímu přebytku hormonů. Měl bych s nimi něco udělat. Posadil jsem se, svlékl si pižamo a oblékl se do normálního oblečení. Vyrazil jsem do města hledat kyprou ženštinu (Darkfantom, 04.03 08:39) |
Na jednu jsem narazil hned, jak jsem vyšel ven, stála u popelnic a do jedné z nich se snažila nacpat pytel plný čehosi neidentifikovatelného. Usmál jsem se, jaké že to mám dnes štěstí. Na sličnou sousedku Tesařovou si brousím zuby už nějaký ten pátek, želbohu je vdaná a dětná (to je opak slova bezdětná, ne?). Své naděje jsem si tedy schoval na dobu neurčitou, ale nyní, při pohledu na dámu v nesnázích, jsem byl nucen je opět vytasit na denní světlo. (Melissa , 07.03 22:46) |
"Ukažte, pomůžu vám." "To budete moc hodnej, vůbec mi to nejde. Obyčejně to vyhazuje manžel, ale ten odjel předevčírem s dětma na hory." Povídá mi. Jaká to náhoda pro mě. A nebo mi to povídá úmyslně? (HunteR , 18.03 18:12) |
"Hmm, to je hezké," zamumlal jsem tóněm, jakým se obvykle mluví s batoletem, pak jsem se ale zase nahodil na svou klasickou vlnu, a chopil se příležitosti. "Jestli chcete, můžu vám pomoct ještě s něčím. Třeba vyměnit žárovku, nebo tak." No, to byl teda gól. Asi jsem se na svou vlnu ještě tak úplně nenaladil. Oči se jí rozzářily, byl jsem zachráněn. "No, se žárovkama problém nemám, ale ulomilo se držadlo u skříně, a já nevím jak to spravit. Jestli to manžel najde ulomený, asi mě zabije." Držadlo u skříně? Když to není nic většího... (Melissa , 21.03 13:58) |
Došel jsem si domů pro nějaký nářadí a pak sem se vrhnul na opravu. Bylo to těžší než jsem čekal. "Najíte se se mnou?" Zeptala se mě. "Rád, slyšel jsem že vaříte úžasně." (HunteR , 21.03 17:18) |
"Ale ale, a od koho?" zasmála se. Na odpověď nečekala a už přede mě sevírovala pečené kuře s rýží. No, pravda, žádnou specialitku jsem sice nečekal, že mi ale naservírovala to, co si kupuju každý den v bistru, to mi moc radost neudělalo. Ale nebudeme rozmazlení. Všechno jsem pěkně spapal a musel uznat, že tahle bašta se s těmi rákosnickými blafy nedá srovnat. (Melissa , 04.04 14:41) |
Dáte pivko? potěšila otázkou,postavila vodu na kavu a sedla si ke mě.Budu mít dneš šanci ?Letělo mi hlavou.. (drahomila, 09.12 17:14) |