Nadechla se. Vydechla. Uf. Vkročila do jídelny, která byla až na její rodiče prázdná. Byli v živém hovoru. Polkla. "Tati?"ozvala se nesměle. "Co je?!"ozval se popuzeně otec a začal rázovat po místnosti. "Ale nic."zamumlala a odběhla do svého pokoje. Rodiče se zatím dále bavili. (komisooo, 19.05 15:28) |
Cinkání skleniček ji znělo z povzdáli do uší. Pohrávala si s kouskem motouzku a přemýšlela jak se otci podívat co nejblíž do očí. Zkusím to ještě jednou, pomyslela si. (Elenyss , 21.05 08:46) |
Potichu, zvolnými kroky jsou vystoupila ze dveřích. Jenže jak zazněl zvuk zaklapnutí dveří, rodiče na mě upjeli protivný zrak. Zaběhla jsem zpět do pokoje, a se hrozivě skřípajícím zvukem jsem dosedla na židli. Vydechla jsem. (filmactor, 21.05 14:45) |
"To snad není pravda!"zaslechla řeč svých rodičů. Ale nějak blízko. Zřejmě mířili do pokoje malé dívenky. Oči se jí hrůzou rozevřely. Věděla, co bude následovat. Ale to nebylo tak zdaleka hrozné jako to, co ji čekalo za dveřmi. PRÁSK! Dveře se s prásknutím rozevřely. Stáli v nich nazlobení rodiče. Otec ji chytil za horní konec košile-tam, kde je krk. Zaškubal za tričko. Holčička s výkřikem upustila mozoutek. Táta ji táhl ke dveřím, pak chotbou kolem kuchyně až k domovním vratům. Tam s ní zastavil a dítěti se před očima udělalo temno. S probuzením se dostavila i neutišující bolest tam, kde dostala ránu. Rizhlédla se. Udělalo se jí špatně. Je na ulici. Ale kde? Svůj dům neviděla. Rozplakala se. Přez závoj kanoucích slz spatřila postavu... (komisooo, 21.05 15:05) |
Spatřila velkou, na první pohled mohutnou postavou. Když se na ni ale podívala podruhé, spatřila jemnou tvář a tělo obalené mohutným kabátem. Postava na ni vztáhla ruku. Dívenka se polekala a ustoupila. (filmactor, 21.05 15:30) |
"Taky se mě bojíš?" řekl muž chraplavým, mokrým hlasem. Páchl, zřejmě to byl bezdomovec, ale to dívce nevadilo. "Co to máte s rukou?" zeptala se a jemně se usmála. Nebála se ho, viděla v něm oporu. Oporu, před zlými lidmi. (Tea , 22.05 23:15) |
"To není důležitý."řekl. Dívenka znejistila. Už mnohokrát slyšela dospělé říkat-To není důležité- a nikdy to nedopadlo dobře. Jenže, přesto ji hlava říkala ne, její tělo se pomalu blížilo k neznámé osobě. (filmactor, 23.05 10:49) |
Vztáhla k muži ruku. Ale než se ho stačila chytit, překvapeně se jí zeptal. "Jsi zraněná. Co se ti stalo?"a ukázek na její rozbolavěnou hlavu. Opatrně si sáhla na místo, ze kterého crčel pramen krve přes její maličký obličejík. "To nevím."vydechla třesoucím se hlasem. "Počkej tu."ozval se muž a na chvíli se vzdálil. Rána byl docela hluboká, jak to může dopadnout? Krev stékala dál, ve větším proudu. Holčičky se zmocnila nevolnost. Ale to už slišela slabé houkání sanitky... (miska.kocourkova, 30.05 11:31) |
Neznámý muž s ní seděl v sanitce a držel ji za ruku, zatímco ji mladý lékař ošetřoval. "Neboj, zachvíli tam budeme, všechno bude v pořádku..." uklidňoval ji "její zachránce".Holčičce se pomalu zavírala víčka. Upadla do bezvědomí. Když se probudila, ležela v nemocnici, hlavu v obvaze. Rozhlédla se. Neznámý muž, nejspíš bezdomovec, stál za dveřmi pokoje a mluvil s lékařem. Když si všiml již probuzené dívenky, otevřel dveře a šel k její posteli. (Kat, 30.05 11:52) |
"Jak ti je?"zeptal se chraptivě a ztěžka dosedl na nemocniční lůžko. Zaskučela. "Promiň, promiň..."omlouval se, když si uvědomil, že jí sedí na drobné ručce. "Jo je mi líp...Jen musím jít na záchod."prohodila a než se někdo nadál, vystřelila z místnosti na záchod. Dámské záchodky byly naproti chotby, kde se nacházel její pokoj. Už byla v polovině cesty, když ji zaujalo slabé tikání. Rozhlédla se a v rohu místnosti spařila... MINU! "Poplach!"zaječela a hnala se zpět k alarmu. "Rychle ven, je tu bomba!" (miska.kocourkova, 01.06 17:43) |
Jenže všichni lékaři se jen tupě dívali na vyděšenou dívenku. Jedna sestřička ji vzala za ruku a řekla, že je unavená. Odvedla ji zpátky do pokoje. Přes žaluzie se díval doktor, c výrazem ve tváři pro podezření z halucinací..Nebo snad.. (filmactor, 02.06 16:40) |
Muž si pomyslel: Jak to, že šla na záchod a narazla tam na bombu? To je nějaké podezřelé. Ona to snad musela vědět. Nevypadá to na halucinace... "Musíme odtud pryč, musíme pryč!!! Vybouchne to, vím to, prosím pojďme pryč!!!" křičela dívka. Muž, jakoby sám nevěděl co dělá, chytl dívku za ruku, na konci chodby stiskl tlačítko pro poplach a vyšel s ní ven. Ostatní lidé se nakonec také dostali ven, s myšlenkou, že hoří... (Kat, 02.06 17:40) |
Jen ten podivný muž z ulice zůstal v pokoji. Dívenka dlouho plakala, aby se pro něj vrátili, ale nešlo s ním pohnout. Seděl na její posteli jako by měl zplatit nějaký dluh. Velký dluh. Jenže nic. Žádný kouř, žádný oheň. Po několika minutách někteří doktorové šli zpět do nemocnice. V tom ale přijel šedivý vůz před nemocnici a děvče přepadli hrůzné vzpomínky..Maminka, tatínek.. Domov, auto s nechutně šedivými povlaky..Zápach domu. Hádky...Omdlela.Zase a opět. (filmactor, 03.06 19:24) |