Po přihlášení můžeš vložit svůj příspěvek jako pokračování povídky (pokud není povídka pro tebe uzamčená). Snaž se, aby děj navazoval a byl alespoň trochu konzistentní :)
Svět mojí budoucnosti
Když jsi mladý a život se zdá být na svém konci. Mám mít strach?Povídku založila: Lejdik
| „Je něco potom, když umřu?“
„Nevím.“
„A bolí smrt?“
„Nevím.“
„A mám se bát?“
„Myslím, že ne.“
„Prosím tě chyt mě za ruku, jako kdysi.Stiskni mě ať vím že tu jsi semnou.“
Ticho
(Lejdik , 19.04 19:29) |
"Slyšíš? Stiskni mě!" "Já nemůžu..." "Proč ne?" Zase ticho. Přemýšlím, proč mi to dělá. Že bych ho snad vyděsila svými řečmi o smrti? To sotva. Nikdo se nebojí smrti méně než on. (Melissa  , 25.04 21:07) |
Potřebuji ještě chvíli cítit ten stisk, stisk, který napovídá, že ještě žiju, že smrt je daleko. "Slyšíš?!" (Elenyss  , 27.04 08:04) |
| Jedinná odpověď, které se mi dostane, je tlukot jeho srdce a dýchání. Vážně začínám litovat, že jsem vůbec něco řekla. "Hele," ozval se po chvíli. "Vážně se té smrti tak bojíš?" (Monika, 14.05 18:13) |
| ,,Ne, myslím...ne. Myslím, že je to stejné jako kdybych se měla bát když jdu poprvé do školy, do práce. Smrt stejně vždy každého potká." (Mickey, 16.05 13:16) |
| "Já nechci umřít" Ticho. "Ještě jsem nic neprožila, abych umřela, jsem na to mladá" "Smrt není tak hrozná neboj, chyť se mě" (Helena, 17.05 19:04) |
| Chytil mě. Stisknul mě a já pocítila opravdovou lásku. Cítila, jak mi život pomalu odbíhá z celého těla. před tím jsem ale vzpoměla na všechno to, co bylo předtím... (filmactor, 23.05 10:55) |
| Zvuk řičnějícího zvonku oznamoval konec dne. Popadla jsem batoh a pelášila ke dvěřím. Slečna Obersfondová mě krutým hlasem zastavila:"Nikam nikdo nejde.." (filmactor, 23.05 10:56) |