Konečně se jí podařilo otevřít oči. Byla k smrti vyděšená. Byl to jen sen anebo byla už na počátku umírání? Pocítila dosud nepoznaný nápor strachu, až se bála, že snad zešílí. Nevěděla, jestli se jí to pouze zdálo, nebo to byla čirá skutečnost. Nejspíš jen sen, ale ten prožitek byl tak silný. Ležela ve stejné posteli, pod stejným povlečením, bylo přesně tolik hodin, a ona cítila, jak přestává pomalu dýchat. Jak ji bolest celou svazuje, jak jí nedovolí volat o pomoc. Už odevzdaně začínala čekat na smrt. Zdálo se jí, že už se k ní krůček po krůčku blíží. Slyšela, jak si brousí kosu. Ta bolest v celém těle se stávala nesnesitelnou. Hlavou proběhl náznak čehosi - že se jedná jen o sen, že tohle přeci nemůže být skutečnost. Vždyť je na smrt ještě tak mladá. Uvědomila si, že vše se odehrává jen v rovině snění. Tak moc se chtěla probudit. Vždyť přeci věděla, že to je jen sen. Chtěla se pohnout, chtěla rozlepit oči. Ale nemohla! Bála se, že sen si ji v sobě ponechá a pomalu zabije. (refugee , 12.12 21:40) |
Nebylo to poprvé, co se takhle cítila. Bolestný sen ji mučil každou noc víc a víc, jako by stoupala do vysokého kopce, a každý metr navíc je vykoupen tím větším množstvím krve a potu. A na vrcholu kopce na ni čeká... Co? Smrt? Nebo snad vysvobození? To nevěděla. Byla to mučivá nejistota. (Melissa , 12.12 23:00) |
Každý večer uléhala ve strachu. Bála se zavřít oči. Chodila spát jen ve stavech úplného vysílení, kdy se jí oči samy zaklapávaly. Někdy to nešlo tak lehce a musela se před spánkem posilnit něčím tvrdším, aby se vůbec odvážila lehnout si. (refugee , 14.12 11:48) |
Její podvědomí ji nenávidělo a každou noc jí připravovalo hrůzný program. Bylo plné jedu a tmy, a ona netušila proč. Snad že jen... Byl snad nepříjemný zážitek z minulosti důvodem jejích nočních můr? (Melissa , 15.12 16:09) |
Sedla si a probírala se vzpomínkami z minulosti. Marně pátrala po příčině jejích potíží. Ne, že by příčina žádná nebyla, spíš jí napadalo až příliš věcí, kterými by to mohlo začít. Jednou se se svým problémem svěřila kamarádce, ta ji však navrhla pouze návštěvu psychoterapeuta. To se jí moc nezamlouvalo. Rozhodla se, že by si mohla zkusit takovou psychoterapii naordinovat sama. (refugee , 15.12 17:11) |
V papírnictví si koupila kroužkový blok a propisku. Večer, těsně před spaním, si sedla ke stolu a dala se do psaní: První den. Nic zvláštního se nestalo. Mé vzpomínky jsou stále stejně zakalené nejistotou, jako předtím. Nevím co dělat, bojím se jít spát. (Melissa , 15.12 18:32) |
Nervózně okusovala tužku. Jestlipak jí tohle pomůže? Nebo snad měla raději začít brát prášky na spaní? Zuřivě se snažila pomoci si sama. Ale nic nového ji nenapadalo. Dolila si skleničku vína a znovu se zamyslela. Zavrtala se hluboko do vzpomínek z doby, kdy byla ještě malá. (refugee , 18.12 12:01) |
Bylo to na dvorku domu, kde s rodiči bydlela. Její mladší sestřička lezla na strom, smála se, provokovala tím, že šplhala po nejtenčích větvích. Přišlo to příliš rychle. Větev se zlomila a... (Melissa , 19.12 13:36) |
její tělíčko se náhle vznášelo ve větru. tak lehce a hravě, zdálo se to jako celá dlouhá hodina než dopadlo na zem. ona v tu dobu necítila žádnou lítost, žádný žal. Proč vlastně? Je snad bez citu nebo proč byla tenkrát tak chladná? (refugee , 20.12 21:30) |
Nebyla to jediná myšlenka, která přežívala uzamčena v nejtemnějším koutě její paměti a vylézala jen během spánku. V duchu se přenesla do doby před deseti lety. Stalo se to uprostřed horkého léta... (Melissa , 22.12 12:11) |
Byla zrovna s kamarády u vody. Někoho z kluků napadlo zkákat ze skály dolů do vody. Už když ho to napadlo věděla že se něco stane. A taky že ano. Jeden z kluků skočil přímo na vodou skytý kámen, takže se po chvíli udělala na hladině krvavá skvrna. Vtom se rychle probrala (HunteR , 24.12 23:05) |
Ne, ne! Tohle přece nikam nevede! Pomůže si, když bude úmyslně vyvolávat ty nejkrutější vzpomínky, tolik let pečlivě ukrývané? Bude jí k něčemu, když probudí mnoho let spící přízraky? (Melissa , 25.12 12:15) |
Schoulila se do křesla. Pokoušela se na nic nemyslet. Ale nešlo to. Přicházelo to samo. Děsivé, pochmurné vzpomínky, to nejhorší co se jí kdy stalo. "Už doost!" Vzkřikla. A bylo ticho. (HunteR , 26.12 09:29) |
Může si za to sama. Neměla se pokoušet dráždit jedovaté hady bosou nohou. Uštkli ji, a po ruce není škrtidlo. (Melissa , 26.12 23:01) |
Nevěděla co dělat. Ztrácela se v tmách. Kolem ní se míhaly podivné obrazy. Zdálo se jí že se na ní řítí vsechny stěny. (HunteR , 27.12 09:59) |
Vzpomněla si až na příliš moc špatných věcí. Nevěděla, jestli jí to vzpomínání k něčemu bylo. Ale teď už vzpomínky nemohla odehnat. Jen mrkla a už tu byla další. Kolik jí tehdy mohlo být? Tak jedenáct. Tenkrát ji kamarádka naučila kouřit a ona tajně, když babička usnula, se vypařila k lesu na cigaretu. Byla teplá prázdninová noc a ona jen tak v dlouhé košilce na spaní kráčela tmou. (refugee , 28.12 15:39) |
Z kapsičky vytáhla krabičku cigaret a zapalovač. Ozvalo se cvaknutí a ve vzduchu zamžikal plamínek. Nebyl ale její. Přímo vedle ní se jako duch zjevil úplně cizí muž s potutelným úsměvem na rtech. (Melissa , 29.12 20:28) |
Vyděsila se. Když ze tmy vystoupili ještě další dva muži, krve by se v ní nedořezal. Ruka se jí roztřásla a cigareta dopadla na zem. "Copak, ty se nás bojíš?" pochechtával se ten, co stál nejblíž. (refugee , 29.12 23:57) |
Všichni tři si zapálili a foukali smradlavý koř přímo do jejhí vyděšeného obličeje. Nemohla se ani pohnout, jak byla vyděšená. Jeden z mžů típl cigaretu o strom a přistoupil k ní. Prudce ji chytil za ruk a zacpal jí ústal. Do nosu jí pronikl ostrý cigaretový zápach a jí bylo na zvracení. (Melissa , 30.12 14:20) |
"Ne!" Vykřikla a zhoutila se na zem. Vzpomínka byla prič. Ale přicházely další. Na prvního silvestra tráveného na intru. Tolik roztodivných světel a ohlušujících výbuchů. Spousta alkoholu v rukou neztilých. (HunteR , 30.12 20:51) |
Ona byla tenkrát jediná, kdo neměl s alkoholem žádné zkušenosti. Byla všem pro smích, tolik se styděla. Všichni kolem ní byli značně poveselení a pořád si z ní jen utahovali a přemlouvali ji, ať si taky dá. (refugee , 30.12 21:05) |
A ona si dala. Jedno pivo, druhé, třetí, panák vodky... Bylo toho na ni moc. (Melissa , 31.12 13:46) |
Ráno se probudila s šílenou bolestí hlavy, vedle postele kýbl plný zvratků a s každé strany vedle ní ležel jeden kluk. Vůbec nic si nepamatovala. Jen že hráli nějakou hru, při které se točilo flaškou. (refugee , 31.12 14:20) |
S rozhodnutím, že to bylo naposledy co se napila alkoholu, vyhodila oba kluky z postele. Když byli pryč, vrazila hlavu do kýblu a zvracela tak, že málem vyzvracela i samotný žaludek. Asi o hodinu později se dozvěděla, že nezvracela jen u sebe v pokoji a proto si měla co nejrychleji zbalit věci a vypadnout. (Melissa , 31.12 20:46) |
V tom se vzpomínka ztratila. Ano. Alkohol. To je teď skvělá možnost jak se vymanit z těchto močních můr. Vrhla se do spíže. Měla tam několik lahví vína a i něco tvrdšího. To všechno se jí tam nahromadilo z narozenin a vánoc. A teď se to hodilo. (HunteR , 01.01 16:51) |
Sáhla až do nejvyšší police a nahmátla skleněnou láhev. Ano, přesně tohle teď potřebovala. V ruce držela láhev čisté vodky, plnou asi jen do poloviny. Rychle odšroubovala uzávěr a hltavě se napila. Bylo to jako žiravina proudící do jejího těla, do krve, do mozku. (Melissa , 02.01 15:03) |
Několikrát se napila a poté vyšla ven, do kuchyně. A opět se napila. Činy byly najednou protkané loky toho čirého moku. Posadila se na židli a po chvilkách pila. Myšlenkový pochod. Lok. Myšlenka. Lok. Ubíhaly minuty, ubývalo alkoholu, byla pořád střízlivá. To se změnilo, když se postavila. (Poeta.cz, 02.01 18:29) |
Nohy se jí najednou zamotaly a ona cítila, že se jí motá hlava. Vzala do ruky téměř prázdnou láhev a usmála se na svůj legračně roztahaný odraz na ní.Připomnělo jí to další hrůzný zážitek...: Stalo se to, když jí bylo asi sedmnáct. Byla zrovna na prázdninách u sbé sestřenice. Kluk, který se jí tolik líbil jí pozval do kina. Tenkrát se její odraz v zrcadle vůbec nepodobal tomu, který vidí teď. Tehdy byla vážně hezká. Tolik hezká dívka, s tolika málo zkušenostmi s opačným pohlavím. Narozdíl od sestřenky... konec konců, byla to ona, kdo je spolu seznámil. Vyšla tehdy až příliž brzy. Místo jejího vyvoleného ale na smluveném místě stál někdo úplně jiný. V drsném obličeji plném hlubokých vrásek a s týdenním strništěm poznala souseda z jejího momentálního bydliště... (Sam-way , 02.01 21:49) |
Pak jí proběhlo hlavou co s ní všechno dělal. Odhodložila prázdnou láhev a vzhla se pro další. Chvíli hrabala ve spíži. Někde tu určitě musí být. Ano, našla ji. Láhev domácí moravské slivovice. (HunteR , 03.01 17:35) |
Připomnělo jí to domov, ten, ve kterém bydlela jako malá holčička...Jednou si rozbila koleno, když se učila jezdit na kole. Přesně v takové láhvi babička donesla slivovici na desinfekci. Tolik to štípalo, když se tekutina dostala do žil. Teď to ale ani trochu nebolí. Je už přece velká holka. Velké holky nedostávají slivovici do krve žílou, ale ústy. Je to jediná cesta, jak ji dopravit k bolavému srdci... (Sam-way , 04.01 15:38) |
A zase pila. Myšlenka. Lok. Slabý pokus o myšlenku. A pak už jen pila. A pila. Žádné myšlenky ji nezdržovaly od toho, co chtěla ze všecho nejvíc. Chtěla se opít jako prase, spát a pak se probudit s tou nádhernou bolestí hlavy a pocitem na zvracení. Uvítala by cokoli, jen ne ty hrozné vzpomínky. (Melissa , 04.01 16:42) |
Alkohol už jí celou ovládl. Dostala šílenou chuť udělat něco bláznivého, aby konečně měla pocit, že žije. Aby si neříkala, že její život je jen nekonečný úprk před tím děsem, co ji ovládá. Toužila udělat něco naprosto jedinečného. (refugee , 05.01 20:47) |
U ní to byl naprosto výjimečný stav. Kdy naposledy se chtěla bavit? Nepřemýšlela o tom, že sotva stojí na nohou. Vyběhla z bytu přímo na ulici. "Chci pařit!" (Melissa , 06.01 16:45) |
Postarší pár na lavičce se na ní podezřele zadíval. "Co je vy suchař?" Řekla když kolem nich prošla. Musela se smát. "Ach bože, kdy jsem se naposled tak dobře bavila?" Zamyslela se. To ale už bylo jedno. Blížila se k nějaké diskotéce. (HunteR , 07.01 12:01) |
Blikající nápisy ji lákaly ke vstupu dovnitř. Teprve teď si uvědomila, že je v oblečení, které nosí na doma. Rychle se protáhla kolem vyhazovačů na záchod, aby se trochu poupravila. (refugee , 08.01 20:14) |
Trochu čerstvé řasenky a rtěnky nikdy přece neuškodí.A co čert nechtěl řasenka mi na záchodě vypadla z ruky a zakutálela se za dveře jedné z toalet.Jsem taková nešika, pomyslela si.Jenže... (Ingrid Indigová , 09.01 19:01) |
...dveře od záchodu se otevřely a vypotácela z nich lehce přiopilá barbie v upnutých bílých džínch a v blyštivém topu. Typická diskotéková běhna, jakých na každé party potkáte mraky. "Co to do prdele děláš?! Ta tvoje dementní řasenka mi zasvinila botu!" pištěla a perleťovým drápem ukazovala na bílou balerínku pošpiněnou špouhou od řasenky. (Melissa , 17.01 11:04) |
"Eh...sorry".Smála se. Pohled na blondýnu vypouštějící z úst nespočet hospodských vulgarismů ji nenechal v klidu. A pití, kterého si užívala doma, mělo také jaksepatří svou zásluhu, Barbie teď zírala jako právě vyoraná myš a ona se nezmohla na nic jiného, než upřímný smích. Přesně takhle se tvářila ona sama, když kdysi načapala svého tehdejšího přítele se svou nejlepší kamarádkou. Vyjukaně si je prohlížela a nevěděla co dělat. Teď jí to ale přišlo nehorázně legrační. "Nechápu, co je tady k smíchu. Krávo blbá! Si myslíš že v Deichmanu se platí papírkama od bonparů?" "Když se tak na ty tvoje botky dívám, vzhledem ke kvalitě bych se tomu nedivila." Musela si rýpnout, nepřestala se smát. Bloncka se už k jiným slovům, než těm sprostým neměla. "Ježiš na...si to utři."Podala dotyčné kapesník a odhodila si neposlušný pramen vlasů z čela. "Díky." tón jejího hlasu byl více než ironický. "Nechápu, co tak jančíš. Jako bys nevěděla že lakýrky takovouhle ubohou barvičku neudrží." Opřela se o umývadlo a sledovala, jak se na sněhobílý kapesníček chytá špína z botky. Diskantka otevřela koš a se sykotem jako napařený papiňák se chystala k odchodu. (Sam-way , 17.01 16:47) |
Sakra, co tady vůbec dělám?Ale než jsem to stačila domyslet,děvčeti s blond vlasy a neslušným slovníkem alkohol podrazil nohu.Těžce se zapotácela. S dunivým zvukem upadla hlavou na umyvadlo a nakonec na zem.Z hlavy ji řičela rudá krev.Těžce sýpala. (Ingrid Indigová , 17.01 23:14) |
Co ted? Napadlo ji. Nechat ji tam, utéct, začít křičet, přestat se konečně smát? Pro začatek by možná postačilo zarazit ten vlezlý smích. A pak..... Stála a zírala na ni. Je to tak ironické... Ještě před chvílí měla víc síly než hurikán, vypadala, že by prstem jedné ruky dokázala zbořit všechny kabinky najednou. A teď? Leží tady jako lata a s každou kapkou krve z ní utíká sice pomalu, ale jistě taky život. Kap, kap, kap.... Vypadala tak bezmocně. Jako hadrová panenka, se kterou si už nikdo nechce hrát. Zadívala se na ten rudý potůček. Kap, kap... ještě chvilku... kap, kap... "Co šílíš?" Do místnosti vrazila holka. Tmavovláska, zelené oči, obrovský výstřih plný silikonu. "Proboha....Co na ni tak zíráš, seš teplá nebo co?" Probudila se ze snění. "To jsi ji tu chtěla jen tak nechat???" Mlčela. "No tak, prcino, vzbuď se, holčičko moje, tvoje máma mě zabije!" "Eh..., to jsi ty...au...nějak to se mnou seklo." Blondýna projevila známky života. Konečně... Už tady neměla co dělat. Nechtělo se jí jen tak civět na dvě pipiny jak si vzájemě pomáhají na nohy. Odešla zpátky mezi lidi. Přišla k baru a posadila se na vysokou stoličku. Byla celkem unavená, hlava jí málem padala na stůl. Chtělo se jí tolik spát. "Budete si přát?" Dříve, než stačila si stačila vybrat, drink objednal někdo zcela jiný.... (Sam-way , 18.01 00:10) |
Vysoký týpek v černé kůži. A sakra, kdyby jí v žilách nepulsovaly promile, poslala by ho do kytek a objednala si džus. Tihle osamělí lovci, to nebylo nic pro nic. Za střízliva. Dnes jí bylo všechno jedno. (Melissa , 18.01 13:09) |
"Říkají mi Romeo..." Zazubil se na ni a snažil se tvářit drsně. "Hm..." utrousila a napila se z drinku, co jí podal barman. "A kdopak jsi ty, kočko?" Kožeňák si přisedl nebezpečně blízko. "Jména nejsou důležitá." Odsekla a snažila se udržet si určitý odstup."Pro mě za mě, říkej mi třeba Julie, když ti to udělá dobře." dodala. "Ostrá holka." Týpek znalecky pokýval hlavou. I přes to, že se snažila být odvázaná a v klidu, cítila, že se jí začaly třepat kolena. "Dvakrát vodku." mávla na barmana. Potřebovala si dát ještě trochu-na kuráž. Jeden z panáků, co se před ní v mžiku objevil, šoupla před pana neznámého,svůj příděl hodila do sebe, na chvíli zavřela oči, aby ho její tělo dokázalo vstřebat a pak teprve byla schopná další konverzace. "Není tu moc rušno?" naklonil se motorkář opět tak blízko, že na svém krku cítila jeho opilý dech. Tentokrát jí to ale nevadilo. (Sam-way , 20.01 18:52) |
Určitě by chtěl, aby s ním šla ven a trochu si užili. Zas tak na mol není, aby mu na to skočila. Navíc sex je poslední z věcí, které by ji lákaly. Přeci jen na něj nemá vůbec hezké vzpomínky. "Jaký rušno?? Teď to tu teprve začíná žít..." (refugee , 21.01 16:41) |
Objednala si další vodku a pak ještě další. Byla pevně rozhodnutá koženému frajerovi nepodlehnnout, s každým dalším panákev však její přesvědčení sláblo. (Melissa , 22.01 18:36) |
V tom přišel jeden z vyhazovačů. "Hele Romeo, už zase začínáš. Koukej vodsud vypadnou a hned, nebo z tebe udělám eunucha." Povídá ostře. Z drsnýho motorkáře se najednou stalo malý děcko. Shrbil se a zmizel prič. Pak se vyhazovač otočil na ní. "Všechno v pořádku slečno?" "Teď už ano, díky svalovče." Odpověděla mu. (HunteR , 22.01 20:25) |
Chtěla se zvednout, aby mu podala ruku a představila se. Ale nohy ji zradily, natáhla se jak dlouhá tak široká. Vyhazovač jí pomohl znovu na nohy. "Už bys neměla pít." (refugee , 23.01 12:09) |
"Nepamatuju se, že bych ti dovolila abys mi tykal. Ale děkuji." Řekla mu. Bylo to nezdvořilé, ale on si začal. Co jí má co poučovat, není to přece malá holka. (HunteR , 23.01 13:04) |
"Kdo to vůbec byl?" vypravila ze sebe a ukázala směrem, kudy Romeo odešel. "Jo, ten," odvětil vyhazovač otráveně, jako by už dávno zapomněl na motorkářovu existenci. "Takovej jeden úchylák, motá se tady a dělá binec. Být tebou bych se s ním moc nevybavoval." (Melissa , 23.01 20:33) |
"Jo, a co bys mi tedy doporučoval?" hodila po něm opileckým úsměvem. "Mám jít hezky spinkat jako malá hodná holčička?" "Mám tu nahoře pokoj, jestli se potřebuješ vyspat. Ráno mi končí šichta, tak do tý doby tam budeš mít klid." (refugee , 23.01 20:43) |
Přišlo jí to jako dobrý nápad. Souhlasila tedy a nechala se odvést nahoru. Tam zapadla do postele a usnula poctivým a bezesným, opileckým spánkem. (HunteR , 23.01 20:56) |
Ráno ji vzbudila ostrá bolest hlavy. Když poznala samu sebe v cizí posteli, vyděšeně vyskočila a začala se rozhlížet kolem sebe. Kde to je? Matně si vzpomínala na předešlý den, nic určitého si ale nevybavovala. (Melissa , 24.01 15:52) |
V tom přišel ten vyhazovač. Vzpoměla si na něj a hned se jí vybavil i zbytek. "Dobré ráno." Povídá jí. "Jak ses vyspala?" "Dobře děkuji." Uvažovala že by se mu měla trochu odvděčit. Pozvala ho na oběd a on s potěšením přijal. (HunteR , 24.01 20:47) |
Nějak si nebyla jistá, jestli spolu něco měli, všechno ale nasvědčovalo tomu, že spíš ne. I přesto se k němu radši chovala spíš odměřeně. Ani on se nepokoušel nic z předešlé noci vytahovat, ani z toho co udělal, vyvozovat důsledky. Vlastně to vypadalo, jako by oběma bylo trapně, ale mluvit o tom nesměli. (Melissa , 25.01 12:28) |
Zavolala si taxíka, chtěla být co nejrychleji doma. Žaludek se jí docela houpal a představa oběda jí nedělala úplně nejlíp. Když za ní zaklaply dveře od bytu, dala si pořádnou sprchu, zapila prášek proti bolesti hlavy a stoupla si před zrcadlo. No musel ji vidět v hezkém stavu, asi by se měla teď pořádně upravit, aby viděl, že dokáže být kočka. (refugee , 25.01 22:03) |
Když byla hotová se svým zevnějšek, pustila se do vaření. Udělala křepelky s nádivkou. Když jí je přinesla matka myslela že je nebude ani rozbalovat, ale na dnešek se hodily. Když byla hotová zazvonil zvonek. Šla otevřít. Byl to on. "Ahoj." Povídá a podává jí kytku. "Skoro jsem tě nepoznal, moc ti to sluší." Poděkovala za kytku a posadila ho ke stolu a daly se do jídla. (HunteR , 26.01 18:52) |
"Hm, to si vařila sama? Je to vážně výborné. Takový výkon bych od tebe po včerejšku nečekal,.." "Po včerejšku?" zastyděla se. Moc na to vzpomínat netoužila. "Jsem moc ráda, že jsi mi poskytl azyl, asi jsem to vážně přepískla." (refugee , 26.01 19:10) |
"To nic, neomlouvej se," přerušil ji. S plnými ústy pokračoval: "Takových jako ty máme v klubu několik do týdne." Snad zákon setrvačnosti způsobil, že jí na tváři dlel stále ten stejný hloupoučký úsměv, když automaticky přikývla. Několik do týdne! To se tedy pan bodyguard musí činit! (Melissa , 26.01 20:39) |
"Můžu se tě na něco zeptat?" Řekla náhle. "Klidně." Odpověděl. "Stalo se mezi námi včera v noci?" Zeptala se pomalu. "Nestalo, snad si nemylíš že znásilňuju opilý dívky." Urazil se. (HunteR , 28.01 19:21) |
"A vodíš si jich tam k sobě hodně?" V skrytu duše doufala, že jí poví, že byla jediná. Že je výjimečná a že ho zaujala. Ne snad, že by se jí tolik líbil, ale měl v sobě nějaké kouzlo, které ji přitahovalo. (refugee , 29.01 19:57) |
"No, jak se to vezme. Když se nějaká ta nešťastnice opije, tak ji vezmu k sobě, protože nemám to srdce ji vykopnout na ulici. Šichta mi vždy končí ráno, tak se tam vyspí a pak si jde." Když to dořekl cítila se tak... (Pedruška, 29.01 22:03) |
trapně. Její rozpaky na ní musel vyčíst. "Ale jsi jediná, která mi na oplátku pozvala na oběd," mrknul na ní. Trochu se jí ulevilo. "Chvátáš někam?" zeptala se, když dojídal. (refugee , 02.02 16:21) |
"No jo, skoro jsem nespal, takže chápeš... Večer musím zase makat." "Jo jasně, chápu," ospověděla zklamaně. Ačkoli si od tohoto oběda moc neslibovala, zklamalo ji, že její zachránce dává přednost posteli před její společností. V duchu se usmála vlastnímu sobectví. (Melissa , 08.02 13:56) |
"Jestli bys chtěla, mohla bys někdy přijít ke mně do práce a třeba si popovídat." Jasně, to určitě říká každé. "Hm, fajn..." Ale zatím ještě nevěděla, jestli přijde nebo ne. Rozloučili se. Dolehla na ní ponurá nálada. Zůstala zase sama se svými myšlenkami. Copak to takhle nedopadle předešlého dne? Musí něco podniknout. Nesmí tomu zase podlehnout... (Kat, 21.05 21:05) |