Touha je víc, než dá se říct. Mě tahaj z popelnic, k rodinému krbu. Věděl jsem, že nemít nic. To jde o hubu. (fossil, 15.03 19:52) |
Že nemít nic jde o život a nepochybně více, až ztratím klid, co měl jsem sám pod víkem popelnice (Hesiona , 16.03 08:35) |
pod odpadky schoulený v dlouhé řadě popelnic přemýšlím o křídlech ptáků svobodných co do oblaků hoří v světle večernic (stranger , 16.03 17:33) |
...takže zvete do obýváků v popelnici jsem jak v baráku, ano trošku schoulený, mírně znavený, ale ty hvězdy, jsou jako cesty, po kterých kráčím (fossil, 16.03 18:14) |
bolest v kráse tady k zření hvězdami si mlčky kráčím po kytkách i po bodláčí svobodný - však v osamění (stranger , 16.03 18:29) |
Tekou slzy z žalu. I když více, tak po málu. Bezbřehých nicotin. Má kus vášně tenhle stín, Propadá se do vteřin. (fossil, 17.03 08:11) |
a občas když se v létě setmí, když kočky zívaj´ na měsíc, píšu ti němý pozdrav ze tmy - touha je víc než dá se říct. (Hesiona , 17.03 08:31) |
Jsme pár, měsíc je svědek. Jenom tak dál, první žalm. Do těla vtéká. Bystrý jak řeka, její proud. stačí jen boty si zout a kynout na pozdrav (fossil, 17.03 09:27) |
A s trpkým pohledem šikmých ploch svěrací kazajkou každému citu probouzím se tiše, jen abych moh´ touhám mávat za úsvitu. (Paulette , 17.03 11:01) |
zeptej se mě tisíckrát a ptej se na cokoliv proč pokradmu tu v okně snad o dálavách sním proč duše má (už nikdy) vzít si nedovolí z tvých dlaní cit jež poraním (stranger , 17.03 17:50) |
A tak stále pryč, na cestách klikatých. Osamělý muž, Ne poutník ne básník, Velmi starý už. Po kapsách nůž a sebou nese balík, spíš uzlík všeho. Do úst vkládám slova, že zná lidi - pro Boha. I pro lásku bližního svého. (fossil, 18.03 09:11) |
Leč stále sní že se vrátí Jako bájný fénix z popela a ode dna Věčný tulák po hvězdách bez řečí a bez zármutku zboří popelnice bez okna usměje se a pak tiše usíná (jollyjocker, 07.04 23:02) |
Přijde mu do sna rusovlasá a nenechá se zaplašit. Tiše mu sejme cáry křídel, navleče jehlu, začne šít. (Hesiona , 08.04 16:46) |
v kamizole osamnělý nahý jak, když bez křídel po jizvách si neoželím bolest, tah, a paměť svou vbitou k hrudi chodidel (stranger , 20.09 14:58) |