Tak tohle by mě nakrklo opravdu pořádně, kdybych se dneska neprobudila s milou náladou.
Tedy - první část - ano. opakuji, je třeba psát ze srdce, ale kde se v tobě bere - neumím to snad ani pojmenovat - že... jsem popravdě úplně oněměla. Ano, volný proud myšlenek a asociace - to byla taky kdysi forma, ale ty se snažíš o něco a opravdu si nemyslím, že by se měl komentář omezovat na vcítil ses/nevcítil ses - má to stejnou váhu jako líbí/nelíbí - nedá to autorovi do budoucna nic - bude nadále psát stejné hnojivo, pardon za tak silné slovo, jako dosud - neposune se ve své tvorbě nikam dál - a bude sám sobě si pochlebovat, jakým je básníkem.
k druhé části - Básník se rodí v pokoře , se kterou klečí před Bohem...
--- tak tohle je už opravdu na můj žaludeční vřed. bůh je jeden z atributů věřících autorů - nemá nic společného s ostatními cituplnými, sociálně-kritickými a jinými básníky.
- a ještě poznámka o tom, že máš kritiku házet za hlavu, protože je nevraží, protože takoví jsou zde lidé - to je holý nesmysl. Diskuze je založena na tom, že mají po většinou lidé odlišné názory, popř. přístupy, ale hlavně o tom, abychom společně došli zlepšení našich jednotlivých uměleckých vyjádření. Nikdo tady na tebe není hnusný, protože by chtěl, měl to za úkol, snažil se o to... naopak! "subjektivní chytráctví" - subjektivní to bude vždy! jedinec jako čtenář si vytváří ojedinělý, subjektivní pohled na dílo. - a chytráctví? k tomu jsi došel kde? snaha pomoci = chytráctví? znalost = chytráctví? ale no tak... Ano, nemusí se ti to líbit, ale je potřeba mít trochu odstup a nedívat se na své dílo přes růžové brýle. Trochu sebekritiky by taky neškodilo, alespoň místo vymlouvání se na ostrou kritiku, popř. boží slovo...

Jsem už unavená si povídat s cizími lidmi, ale vážím si všech názorů, vyslovit svůj názor má právo každý, jednou jsem napsala na blogu svých prvotin tento článek:
Můj postoj k básním


Báseň se rodí v duši, jak prožívá. Prožitek a impulz letí k srdci a vytryskuje z něho. Pak letí k mozku, kde se formuluje a zhmotňuje jako myšlenka do slov a vzniká báseň, píseň, chvála Boha.

Většinou prožíváme lásku, radost či bolest.


Pak si též myslím, že tento vztah k básním : " zhodnoďte! "je špatný.

Člověk nemá být pyšný. Oslavovat slovy sám sebe ?

Báseň se má prožít a cítit.

Do básně se může člověk ponořit jako do koupele. Je to střípek lidské duše, která ji vyslovila.
Tak píšu já, docela prostě a chci jen sdělit pocit a myšlenku ve slovech,
která chytám jako motýly do jemných sítí citu a skládám do řádků...



Básník se rodí v pokoře , se kterou klečí před Bohem,
oči má skloněné k zemi a ruce sepnuté
a v každé vteřině svého bytí vzdává úctu slovu,
které žije, cítí a tvoří.



Nyní jsem spojila slovo starého člověka s novým.


Starý člověk byl ten, který tvořil myšlenky jen citem a mluvil, aniž by věděl o čem...
To je mládí, když člověk ještě neví....
Ten čas, kdy se budí duše v nás v místě srdce,
abychom byli schopni milovat naplno.
Dávat sami sebe i přijímat....


Jak divné spojení, ano, starý člověk byl ve mně mladý....
Nyní se stává skutečností ve mně , že s věkem člověk mládne,
když se v něm rodí znovu duše, která touží a cítí a věří stále v totéž.
Jenom si v těle už sama sebe váží a vnímá svoji přítomnost.
V té se pak zrcadlí existence Jsoucna, Lásky, Cesty a Života, kterou je Ježíš....
Ten zdroj, o kterém jiní hovoří, ten zdroj všeho Života a Lásky ,
je Beránkovo srdce.


Tak potom když někdo se ptá na hodnocení svojí básně, řeknu, skvělé, prožil jsi to a vepsal do slov, jak to cítíš anebo třeba : Jsi necita, prožívej v duši slovo více.... Taková sluší se dávat ocenění básni, tak k básni přistupovat, jako k tvorbě z duše.

Lukáši, probůh, procitni už, a nehledej ve všem nevraživost...

Kritika Tě tady rozhodí pokaždé, když Tě budou chtít shodit. Poeta už není tím serverem, kterým kdysi byl. Haž jejich subjektivní chytráctví za hlavu. Řada autorů silná nebyla a odešla. Byli to autoři vysoké kvality. Přeji Ti hodně štěstí.

Lukáš

protože forma v mém spontánním psaní vždy odpovídá momentálnímu pocitu i myšlence
právě si tu řekla, že napsat báseň
může kdekdo a jakkoliv -
stačí mít myšlenku a pocit...

nepopřela jsem, že šlo o báseň, "ostatní" je taky varianta.
každopádně se tu snažíme navzájem si pomoci komentáři/kritikami, nejde o to vytýkat - jde o to pomoci poodhalit rezervy. Poezie má svá pravidla a schovat jejich neznalost za vytvoření "nového žánru" není dle mého názoru řešení. Všichni píšeme z duše, ze srdce, ale čeština je krásný jazyk a je potřeba dodržovat jeho pravidla, nejen gramatická, je potřeba vnímat rytmus, stavbu básně, obsah bez formy a ani forma bez obsahu nevytvoří báseň - jak už jsem jednou někomu se snažila vysvětlit, myšlenka není všechno a co se jejího kabátu týče, přepošít knoflík lze stejně snadno jako umazat písmeno v básni. Píseň je forma zažitá snad od starověku a už tehdy šlo o formu, ne o náhodný název něčeho, co nezapadá, protože prostě nemá potřebnou kvalitu (ne že by se k tomu časem nedopracovala)...

Rozladila mne ta kritika, když se nelíbila, rozhodla jsem se vybrat něco jiného, ale vypadá to, že píšu asi něco jiného, než básně, což je mi vlastně jedno, protože forma v mém spontánním psaní vždy odpovídá momentálnímu pocitu i myšlence, kterou chci vyjádřit. Nemůžete otevřít nový žánr, který nazývám "Písně z duše" ? Tak asi zvolím třeba vaši rubriku "ostatní", abych nerušila styl básní.

Pročpak jsi smazala tu vánoční báseň?