Přesně tak, nemám ráda takové experimenty, jako napsala Fil. A nezáleží na tom, jestli je to sprosté, nebo ne. Kdybych napsala do díla "mňaú", možná by to někdo ohodnotil plným počtem, byl by to možná hezký expoeriment, jako "prdel, prdel, prdel", ALE nemám to ráda takovéhle. Poezie má podle mě nějak potěšit, něco přinést. Takové experimenty jsou poetické asi jako hiphop muzikou. Koneckonců, představte si ta autorská čtení. To by byl dost kopr.

Jinak, je to jako Jackson Pollock. Tedy ne, ten je ještě barevný.Alespoň. Napsat takovou experimentální báseň je jako udělat červený puntík, pojmenovat to Konec světa a prodat to za milion. Někomu se to zdá působivé, někomu nudné, třeba mně ano. Ale to jsem odbočila.

Pokud není vulgarita "samoúčelná", ale podtrhuje povahu a náladu díla, myslím že je to OK!? Dámy, račte si prosím přečíst má díla a ohodnotit! Ď.

Jedno, dvě drsná slova nejsou vulgárnost automaticky - záleží na spojení, v němž jsou užita. Naopak vulgárnost může být v textu, který neobsahuje žádné expresivní slovo, pokud se hrubě dotýká citů a cti druhé, či třetí osoby.

Vložím kraťas, který jsem před čtyřmi měsíci smazal jako příklad. Jmenuje se (bude se jmenovat) Ať dělám, co chci

Filmactor: "Jenže báseň nemá být experiment." dej si facku ... možná pak prozřeš.

Vulgárnost? Hloupé počky, zmiňovanou báseň bohužel již berete jako báseň. Sami jste ji vnukly život. Vulgárnost je člověku známější než samotná radost ze života, někdo hold mluví sprostě, někdo ne. Někdo pije pivo, někdo víno. Ale jeden bez druhého by nemohlo existovat. Stejně jako stín bez světla a naopak.
Jednoznačně jsem pro vůlgárnost a sprostá slova v básních i v životě.

Příklad kdy sprostost můžu a kdy ne:
1. válečný film, granát někomu urve nohu a voják zařve "Kurva vono to bolí" směji se
2. akční film, hrdina odbachne holku a řekne "Stejně to byla kurva" je mi zle.

Trefně použité slovo vyjádří mnohdy více než samotná báseň jako celek.

Pro další příklad nemusím chodit daleko, je přímo tady. Shunkerova báseň "Aaaaa" (myslím že tak se to jmenuje). Taky tam má větu co vystihuje jeho duševní stav více než si někteří umí představit, a nepotřeboval k tomu epickou báseň o misantropii, ale stačilo slovo "prdel" k úplnému vyjádření.

Zhrnuto. Někomu přijde prdel sprosté, nevím proč, z vlastní zkušenosti vím, že dnešnímu člověku oslovení pi*a už moc nedělá, ale nazvat jej např. tamponem je vyrchol drzosti. Pohled na vulgarismus se mění a lidi taky.

Nemá cenu budit mrtvé básníky jako W.B., Ch.B. a jiné. My jsme "básníky" taky a každý máý svou jinou dimenzi

K básni:
Něco se hold rýmuje jazykově, něco zvukově ...
Slovy klasika "Poezie je lehká, protože při narození ji už vykostili." anonym

Tak to pozor, Blakea mám ráda, stejně jako ostatní z jmenovaných, které znám, a rozhodně neodsuzuju básně s volným veršem. Napadl mě další příklad, že hranice jde dost odvážně rozšiřovat - Jim Morrison. Jenom říkám, že čeho je moc, toho je příliš. Líbí se mi, jak Tao píše a že experimentuje. A nejde jen o to, že prdel není zrovna nejslušnější slovo. Kdybys za báseň považovala, když napíšeš 100x pod sebe třeba "mír", řekli by ti na to ti lidé v podstatě totéž.

Sandieta: Děkuji, lépe bych to nenapsal. Máš naprostou pravdu, přesně o tom mluvím Akorát nemám tolik znalostí, abych přenesl i nějaké příklady, nebo bych s tím mohl pracovat, ale jsem rád, žes to takto vyjádřila Díky

skládá jen z pomlček* (oprava)

Přečetla jsem si diskusi a musím v mnohém souhlasit se Sitcomem a Taem. Poezie (a vůbec psané umění) se vyvíjí jen díky tomu, že jsou autoři, kteří nad ní přemýšlejí, hrají si s jazykem, náměty, myšlenkami, možnostmi grafiky.. Vulgární slova jsou jen součástí jazyka, a pokud se dílo skládá jen z nich, pak jde - jako tomu bylo vždy - o provokaci následovanou šokem a vlnou debat, která po čase posunou dnes vymezené hranice zase o něco dál. Stejně tak se "sprosťárnami". Kde bychom byli bez Johna Donna a jeho mistrných básních s lechtivými tématy, Williama Blakea, Shakespearových homosexuálně laděných sonetů, nebo bez Charlese Baudelaira a jeho známé Mršiny, popisující odporné tlení těla, nebo bez vlny avantgardní poezie - příklad za všechny Christian Morgenstern a jeho Noční rybí zpěv, kdy se báseň (ano, akademikové to nazývají básní, proč ne amatéři) zkládá jen pomlček a obloučků??
Jde jen o hranice každého z nás a o zažité předsudky, které nám jsou vtloukány odmala (básničky = říkanky a říkanky se přece rýmují...)
Chtěla jsem ještě dodat, že básni, v níž je 100x uvedena prdel a pouze prdel, by dodal ještě jiný rozměr přednes, protože je možné, že každé jednotlivé slovo by mohlo být proneseno jiným tónem, bohužel intonaci v písmenech těžko zachytíme..
Taky mě napadá příklad z recitační soutěže naší školy, kdy spolužák uvedl na autorském čtení svou báseň nazvanou 5 minut ticha - stoupl si, uvedl své jméno, název básně a pak tam poctivých pět minut stál a koukal do publika - pro něj to byla recese, učitelé byli nesví, ale smáli se, jak je doběhl a nechali ho dokončit jeho přednes. Brali to jako vtip, stejně jako to bral on.

Ano, hranice jsou individuální a ty moje Tao rozhodně ještě nepřekročil. Zatím ho čtu a docela se zaujetím

Na druhou stranu je možné, že ho vždycky aspoň někdo číst bude - i kdyby jen ze zvědavosti, co z něho proboha zas vyleze

Básni ve které bude vulgarismus to může nakopnout. Tvorbu která je na vulgarismech postavená to může pohřbít.

Tao je super že pokořuješ hranice o kterých tvrdíš že poezie nemá
Ale ona je má. Ve čtenářích v každém individuálně. Překročil jsi hranici kdy tě třeba Iswi už nemusí číst. A to je ta hranice. Dostaň se dál a nemusí tě číst nikdo. Máš pravdu a nemusí ti to zabránit psát ale v tu chvíli se pro tebe stává téměř zbytečným vlastně cokoli publikovat

Iswida: A to je jedině správně. Kdybychom měli stejné názory na poezii, psali bychom všichni na chlup stejně Takže né, že bych tě přesvědčoval, jen ti ukazuju svojí vizi a chci, aby byla akceptovaná, toť vše...

Nevím, nepřesvědčíš mě, prostě si myslím, že tohle už poezie není..

Rhonwen: Jen na piste-povidky.cz
Filmactor: Máš pravdu...

Jenže to není tak sprostý a nechutný jako ***

a už si četla Egona Bondyho? Tobě to nepřijde poetické? Třeba:

V prdeli

Všechno je v prdeli
ve všední den i v neděli
Jenom ty filmy sovětský
ty jsou vědecký

;))

Jenže báseň nemá být experiment. Sprostá slova nikdy nebyla půvabná, a když se dáš dohromady ty dvě slova - prdel, půvab, chce se mi z toho ble*t.

Pro mě je první znak básně aspoň malý rým, neboť pak by se to mohlo počítat jako povídka, nuda..

A zajímalo by mě, jestli jsi opravdu, u toho tvého příspěvku se 100 x prdel každé slovo napsal a spočítal, nebo jsi to jen zkopíroval CTR+C?

Báseň může obsahovat sprostější slova, ale né tak, že autor napíše "chci si ho honit", ale mnohem jemněji, pak se tomum (aspoň pro mne) říká báseň.

A taky, nikdo neříká a nestanovuje obesně platící pravidla, ne? Ona to vidí tak, ty to vidíš jako pravidla. Líp pro ní, zaujalo tě to jako pravidla a v tu chvíli jsi to tak bral, ale chceš tomu odporovat..

Odporuj si, odporuj..Ale třeba nebudeš mít náš obdiv..
Spíš jako opilec kterej v noci vykřikuje JÉjéjejé..

Šmarjá, to vypadá jako filosofie!

Tao, už jsi zkoušel publikovat i někde jinde?

Iswida: Teď je otázkou, co je jednoduché a obyčejné? Ty to vážně dokážeš obecně určit? Nezapomeň, že jednoznačnost je největší klam. Co jednomu příjde jednoduché je pro druhého (většinou pro mě ) možná půvabné, zajímavé, či geniální.
Jinak pro mě poezie znamená milion věcí a jen jedna z nich je vyjádřit něco tak, aby to stejně cítil i ten, který to čte. A kvůli miliontině významu přece nebudu přehodnocovat svůj postoj. A proč to uveřejňuju? Jak říkám, jde o zkoušení možnosti sebe samého, ale jsou tu i další strany mince. Jde o to, sledovat reakce lidí, je to jako experiment. Jde o to dostat z toho povznášející pocit originality, či něčeho takového. Jde o to, cítit se, že tu báseň ovládáš ty, ne ona tebe. Samozřejmě neříkám, že je taková báseň něco úžasného, spš naopak, ale nelze říc, že to není poezie.

a právě proto, že je neomezená, bych do ní necpala něco tak obyčejného, jednoduchého - no a v podstatě taky jednoznačného, i když ty tvrdíš něco jiného. A rozhodně jde i o to, kdo si to přečte. Pro mě poezie znamená vyjádřit něco tak, aby to stejně cítil i ten, který to čte. Když ty to bereš jen jako zkoušení možností sám pro sebe, proč to zveřejňuješ?

Nejspíš jsem naivní, ale já si opravdu myslím, že poezie je nekonečně neomezená a je tou nejsvobodnější svobodou, která existuje... a proto jí miluju. Pokud by měla hranice, vysral bych se na ní

Iswida: Však nejde o to, kdo si to jak přečte, ale o to, kdo si to jak napíše Je na tobě, jak poctivě to přečteš, autor svoje splní..

a myslíš, že to někdo přečte celé? že si vduchu přeříká stokrát "prdel" jenom proto, že to tam stokrát napíšeš?

sprostý slova
po stý znova
sprostý,sprostý,sprostý
prostý slova

Iswida: Jakto? Třeba tím vyjadřuju pohoršení nad světem, které je tak silné, že pro něj mám jen 100 x slovo prdel. Nebo tím vyjádřuju svojí posedlost k této partii těla, která ej tak silná, že se mi honí v hlavě a báseň je nástinem mé mysli. Možností je milion, záleží, jak se člověk dívá

no, mně se zdá, že tohle už je spíš za hranicí... poezií se člověk snaží něco vyjádřit, tohle nevyjadřuje nic.

Jinak úmyslem takových to básní není pohoršovat. Spíš se tím snažím přiblížit co nejblíže ke konečné hranici poezie a to mi příjde šíleně zajímavé.

1. Báseň snad musí být rýmovaná? Jinak to jako není báseň jo?
2. Ano byla. Byl tam sice rým absolutní, ale byl I rytmus to mělo. Pravidelnější, než cokoli zde někdo napsal. V podstatě to bylo techno: prdel prdel prdel prdel prdel..

prdel
prdel
prdel
prdel.

Filmactor: jistě že se to rýmuje, 100% rým

Ale jinak jako báseň bych to zásadně nepovažovala. Ať se to třeba rýmuje, pokud to němá myšlenku, tak ať to směřuje, jak psala Ingrid na blog. Přinejlepším papírovej a do kapsy.

Vulgární anebo nemravná díla, to je sakra rozdíl.Je třeba abys to vzal v potaz.Co se týče mé osoby, je na místě především myšlenka díla.Pokud Ti jde jen o to, napsat pár sprostých slov do textu a budit pohoršení v uvozovkách, je to víc než blbá zábava.Za takových okolností je lépe založit si nějaký vlastní blog.Jako autoterapie to také poslouží dobře.Nic víc, nic mín.