dedek: Zvířátka kolem nás

http://www.poeta.cz/basen/zviratka-kolem-nas

hudební a občas veršující skupina
P.A. Douši, "Sněhurka" -
(pro starší a pokročilé):

Vprostřed lesa na paloučku,
Sněhurka a sedm kloučků,
velkých jako pípa štěně,
žijí si tam spokojeně.

Když jednou těch sedm zmetků
šlo zas plnit pětiletku,
na chaloupku kdosi buší,
Sněhurka však nic netuší.

Před chaloupkou stojí babka,
v ruce hůl a v krosně jabka,
a na hlavě z pod čepice,
vykukuje bradavice.

"Kúp ceruško jabko rudé,
když zaváháš, už nebude.
Ber to jabko!", řekla můra,
"A naval mi za něj bůra!"

Jabko přímo láká k snědku,
Sněhurka jí dává pětku,
"Tady máte" špitla tížko,
"zbytek máte jako dýško."

Zakousla se, vše se točí,
vše se chvěje až to mučí,
"To je vražda!", tiše hlesla,
a na kovral těžce klesla.

Trpajzlíci už jsou tady,
Sněhurčiny bujné vnady,
ztratily svůj žár a teplo.
"Vožrala se zas pometlo!"

"Kdepak špitám, už je po ní!"
Brumla, předák, slzy roní.
"Do Zlína hned zajedu,
a vyjednám to na středu."

"Kremaci ne! Nech ji tady,
pojď se najíst, šilhám hlady.
Načpak asi máme vědu,
necháme ji u nás, v ledu."

Otrávená prudkým jedem,
obložená suchým ledem,
k smrti krásnější než kdysi,
bledost zvýraznila dívčí rysy.

Přešly roky, sedm zmetků
plní další pětiletku.
Na chaloupku kdosi buší.
Fešák, hrozně mu to sluší.

"Otevřete, hola, hola!"
marně do okénka volá.
"Nikde ani živá duše,
jsou snad hluchý?!" praví suše.

Klika cvakla, dvéře letí,
jinoch vchází do dveří,
na kovralu dívka krásná,
vlastním očím nevěří.

"Vzbuď se panno!", jinoch šeptá,
políbil ji bílou líc,
vzdychla, špitla:
"Dál mě líbej, a přitul se ke mě víc!"

Polibků je víc a více,
sladkých jako s včelím medem,
pak se spolu milovali,
obloženi suchým ledem.

Schváceni tou denní prací,
trpajzlíci se zas vrací.
"Eh, co v chaloupce se děje,
že se od základů chvěje?"

Šmudlu pošlou coby zvěda,
"Vetřelcovi budiž běda!"
Zvěd už zpátky rychle běží,
druhý dech popadá stěží.

"Chlapci, Sněhurka zas žije,
avšak kdosi nám ji bije!
Divné na ní zkouší chvaty,
rozerval jí všechny šaty!"

"Chlapi, za mnou!", Brumla velí,
tryskem z chaloupky princ letí,
Sněhurka však vzteky prská:
"Táhněte vy chásko mrská!"

Místo díků, lásky vřelé,
nakopla je do ....

Přešly roky, na paloučku,
dívka chová sedm kloučků
a šeptá jim slova sladká
Sněhurka, svobodná matka!

MELOUNY
(autor DRŠ)

TRPASLÍCI V ZIMĚ
(Dědek)

Zimní čas je doba skvělá,
trpaslíkům radost dělá,
brusle ihned vyndali,
na rybník pak spěchali.



Piruety Štísko točí,
na Sněhurku dělá oči,
Šmudla dělá roznožku,
okouzlil i stonožku.



Kýchal, Stydlín to jsou borci,
podobni jsou ledoborci,
pády jim však nevadí,
jen je bolí pozadí.



Prófa též se osměluje,
dlouhé skoky nacvičuje,
Rejpal jezdí pozadu,
zas má špatnou náladu.



Dřímal padá každou chvíli,
nelze mu však upřít píli,
stěží ale zahání,
tohle věčné dřímání.


Večer potom domů míří,
jejich smích se lesen šíří,
Sněhurka jim uvaří,
mají úsměv na tváři.

ŽABKA KRASAVICE
(dedek)


Kuňká žába na rybníce,
že je velká krasavice.
Dlouhé nožky krásu značí,
na miss že jí tohle stačí.

Hlas má jako slavíček,
pro krásu zas ďolíček.
Sedí, kuňká, pokukuje,
na listu se naparuje.

Jak se takhle žába chválí,
nebezpečí přišlo z dáli.
Neviděla, klapy, klapy,
na rybníku že jsou čápi.

A tak žabí krasavice,
nekuňká už tady více.
Těžko se vám tomu věří,
že poslouží za večeři.

Dvě zvířátkové od Dědka:

Mlsný zajíc

Mladý zajíc na pařízku
vesele si skáče,
okusuje mladou břízku
ona mízou pláče.

Zaječice hned ho hřeší,
pohlavkem ten problém řeší.

Potom domu žene,
mládě nezkušené.


Žravá myška

Jedna šedá myška
ve spíži zas slídí,
hledá mls do bříška,
plno dobrot vidí.

Nepřemýšlí malá,
jenom moc se cpala.

Neproleze dírou,
jíst se má vždy s mírou.

http://www.poeta.cz/basen/pohadkova-louka

Lesní království (Jenny)


To se ale dějí věci, říkali mi šneci
slyšet je dunění všechno se rozsvítí
lesní víly tančí se skřítky
bouřkový tanec uprostřed paseky.

Když dozněly hromy, ustal déšť
král Měsíc vyplul na loďce
rozhoupal tmu a čelem svým
postříbřil lesní království.

http://www.poeta.cz/basen/lesni-kralovstvi

Myšky (Dedek)

Myšky velké plány měly,
kocoura potrápit chtěly,
ve skrýších se ukrývají,
potom pískat začínají.

Nevidí nic kocour milý,
jen ten pískot moc ho čílí,
kývá hlavou, zlostně vrčí,
nervózně se v koutě krčí.

Za doktorem potom míří,
halucinace se šíří,
pořád slyší pískot myší,
žádá léky, co to ztiší.

Nejsou léky pro kocoura,
doktor říká, že je moula,
vyčíhat si myšku musí,
jinak jenom posměch zkusí.

http://www.poeta.cz/basen/mysky

Zmáčené koťátko (Dedek)

Do misky vám spadlo kotě,
honem se ukrylo v botě,
všude teče mléko bílé,
proč jen bylo rozpustilé.

Pani má však pochopení,
tak už vylez, to nic není,
vždyť jsi malý nemotora,
příště běž běhat do dvora.

Na dvůr tedy kotě míří,
jenom prach se za nim víří,
za chvíli se v louži máchá,
kam ho strčil starší brácha.

http://www.poeta.cz/basen/zmacene-kotatko

Statečný Flíček (Dedek)

Statečný je ten náš Flíček,
nebojácný je to psíček,
přes den venku poštěkává.
páníčkovi pac hned dává.

Večer ale mění plány,
v pokoji je přikovaný,
nejde hlídat do zahrady,
zapomíná na psí klady.

Na gauči rád Flíček leží,
pro pamlsek však si běží,
olízne pak ruku pána,
tahle vděčnost je mu dána.

http://www.poeta.cz/basen/statecny-flicek

Dedek - Velikonoční zajíček

Klepe zajíc na okénko,
o kraslice prosí,
dej mu jich pár Magdalenko,
on je po vsi nosí.

Celý košík děvče dává,
ať je rozdá dětem,
šťastný zajíc packou mává,
večer přišel s květem.

http://www.poeta.cz/basen/velikonocni-zajicek

Vosa (Dedek)

Černá, žlutá barvy moje,
ráda létám na výboje,
dej si pozor milý hochu,
nemám soucit ani trochu.

Žihadlo mé hned tě zraní,
obávanou je tak zbraní,
každému věc dobře známá,
že to bolí, není fáma.

Co mám dodat k tomu více,
že jsem statná bojovnice,
lidé, ti mě dobře znají,
před vosou pryč utíkají.

http://www.poeta.cz/basen/vosa

Nespokojená rybka
(Dedek)

Stěžuje si malá ryba,
že ji břicho studí,
horský potok byla chyba,
též prý se tam nudí.

Teplý rybník moc ji láká,
kdepak proudy chladné,
krásně se tam rybkám cáká,
touhou přímo vadne.

Na cestu hned vyrazila,
rychle míří k cíli,
v Jižních Čechách dobře žila,
díky její píli.

Milá pohádka o tom, že i staré věci ještě mohou být užitečné od autorky Lochnesky: O smutné tašce
http://www.poeta.cz/dilo/o-smutne-tasce

Domácí úkol 2A

Máme doma ve spíži
dvě veselé myšky
jen co se k ní přiblížím
"hleďme na ty smíšky"

snědly housku, buchtu s mákem
maso úzený
a teď si tu spokojeně
na ošatce spí

MARTINSKÁ
(Hesiona)

Na svatého Martina
bílá zima začíná.
Svatý Martin na koníčku
pro Jirku i pro Haničku,
pro tůňky i stromky v lese
první vločky s sebou nese.

Z Hradeckého rybníka
běží voda, utíká.
Rybáři už táhnou sítě,
všichni naráz, jenom hbitě!
Na vánoce kluci rádi
kapry budou honit v kádi.

Slunce v teplém kabátku
strání nese ošatku.
Sbírá do ní hrozny vína,¨
brzy, brzy přijde zima!
Teď po svatém Martinu
hledej teplou peřinu.

Neumím si představit, jak by to děti recitovaly, rytmus je dost rozházený, především v první sloce.

Zrcátka z louží
(donifan)

Když padá vodička,
vítr k nám namíří
nebeské kapky deště.
Holčička maličká
v dlaních si prohlíží
průsvitné korálky,
co jich jen napláče
jak z očí Natálky
mráček smutný ještě.

Sedí, je pokleslá,
už ani neskáče.
Čeká až z rozmaru
nebe se vypláče.

Až slunce se podívá
do zrcátek z louží.
Nakreslí duhu svou,
jež oblohou se plouží.

…a jen si povzdechne
holčička maličká,
že v dlaních uschla jí,
průzračná kapička.

Proč ji to tak souží?

V LESE
(stranger)

Vprostřed lesa na palouku,
sluní se dvě užovky.
Kolem stojí sedm brouků,
kteří celkem bez okolků,
chystají si vodovky.

Těžký úkol na nich leží...
prý na každou užovku,
na pořadí nezáleží,
namalovat vlnovku.


Obě stále opakují,
musí to být práce skvělá,
to aby jim, až je potká,
paní zmije záviděla...

AFRIČTÍ VELIKÁNI
(Dedek)

Dlouhý nos a velké uši,
slonům tohle tuze sluší,
po Africe stáda chodí,
slonice je k cíli vodí.

Hroši, to jsou velikáni,
nebezpeční jsou to páni,
v bažině se rádi váli,
lenošení moc si chválí.

Další známý tlustokožec
v Africe je nosorožec.
Nestojí on o diváky,
občas ale vozí ptáky.

SKŘÍTKOVÉ
(Dedek)

Maličké studánky jsou moři skřítků,
co místo borovic poráží kytku.
Pracanti náramní, tuze se snaží,
žínky jim na oběd kobližky smaží.

Zpoceni námahou, velká to dřina,
až někde do mraků kytka se vzpíná.
Zaberte pořádně, ať už nám padne,
nebo nám léčivka dočista zvadne.

Konečně jitrocel k zemí se kácí,
teď rosy pohárek, za dobrou práci.
Zásoby vydrží přes celou zimu,
doktor nám vyléčí kašel i rýmu.

LÉTO
(Hesiona)

Usedlo léto do zahrady
a volá: Vstávat, den je tady!
Probuď se, krásko ospalá,
ještě ses málo vyspala?

U vrátek pyšně rosu vpíjí
benátská růže pro Lucii
a létu staví na odiv
záhyby lístků nachových.

Muškát se houpe v letmém vánku
jak něžný závoj pro Romanku,
kouká jak vítr skotačí,
pivoňkám sukně roztáčí

a potom hýčká v stínu bezu
mečíky bílé pro Terezu.
Léto je horce blažené
- slunce je slunce, ne že ne!

Pak vodou pouští modré chrpy
a čeká, jestli potok strpí
ta očka v barvě oblohy,
co mrkají - a nepoví.

VLČÍ MÁK
(Dedek)

Pole zdobí svojí krásou,
dívky po něm jenom pasou.
Ve vlasech ať Hanče, Máří,
rudé květy potom září.


KOLOBĚŽKA

Do kopečka jde to ztěžka,
naříká si koloběžka.
Ale dolů, to je jízda,
radostně si potom hvízdá.


VEVERKA

Černá nebo zrzavá,
ocáskem nám zamává.
Každý zná tu čiperku,
malou hbitou veverku.


DRAK

Hrozný drak to jistě není,
dělá dětem potěšení.
Hned však mizí, když jde mráček,
boji se on o svůj fráček.

Rychle k domu zatáčí,
má strach, že se rozmáčí.
Ač je chrabrý nadmíru,
tělo má jen z papíru.

ZATOULANÉ KUŘE
(Dedek)

Kde mám hodnou mámu kvočnu,
copak já si bez ni počnu?
Běhá kuře po venku,
až potkalo Alenku.

Ta vám jako dobrá víla,
hned kuřátku slzy stírá.
Domu ho pak rychle nese,
vždyť se chůdě celé třese.

Na dvorku je pozdvižení,
malé kuře nikde není.
Kvočna málem strachem zmírá,
zatracená v plotě díra.

Alenka už na dvůr kráčí,
kvočna nemá důvod k pláči.
Kuře teď má svojí mámu,
konec jako do románu.

VLÁČEK
(Dedek)

Z depa parní vláček kouká,
co to na kolejích houká.
Mladší brácha jako drak,
naftový je motorák.
Pak vyjela novinka,
elektrická mašinka.


ČLOVĚČE NEZLOB SE
(Dedek)

Zas máš štěstí Ferdíčku,
díky za tu jedničku.
Právě se ti tuze hodí,
podívej, jak mrška škodí.

U chlívečku jednička,
vyhodila Pepíčka.
Volnou cestu budeš míti,
klidně můžeš zvítěziti.

SÝKORKA
(slovo)

byla to malá, tak asi do hrsti
naoko plachá
slečna ptačí
jednou mi na okno
zobákem kreslila
prosby a že prý jí
čas trochu tlačí

křídlo zas zlomil jí
ten rošťák od vedle
to když si vyřezal
svůj první prak
tak se ho zeptali
rodiče zděšení
jenom se pousmál
řekl "jen tak"

seděla v krmítku
po uši v osivu
na zimu střádala zásoby tuku
on vůbec neváhal
nabil a zamířil
mládí mu pomohlo, jistou měl ruku


naštěstí v poryvu
kámen se odklonil
jen letmým pohledem rozčísl peří
přesto se sýkorka
lekla a vypadla
pád ztlumil koberec
tam u mých dveří

týden jsem pečoval
krmil a do deky
balil jí ze strachu
že navždy usne
pěsti si trénoval
do očí řeknu mu
jen co ho udeřím
"bylo to hnusné"


z ruky mi vzlétla
s posledním pohledem
pak někde zahlédla masitou vážku
rychle jak hvězdy let
když spěchá vesmírem
odlétla do polí, zobnout si hrášku.

PROSINCOVÁ
(Hesiona)

Kouká Ivča z okýnka,
sněží jen tak zlehýnka.
Blanka sbírá bílé vločky
na kožíšku naší kočky.
Kam jen zmizel Svatoslav?
Vždyť to zmeškáš, honem, plav!

Bára volá přes tři dvorky:
"Jdeme s Jitkou na barborky!
A ten klouček? Ten je náš!
Malý bráška Mikuláš!"

Jdou i Ambrož s Benjamínem.
"Čekej, Květko, vždyť se minem!"
Vráťa tajně zapíjí
vratkou lásku k Julii.

Danka mává na Simonu.
"Lucka spadla do záhonu!
Lýdie je zmazaná!"
křičí do tmy Radana.

Albína se bojí příšer.
Kdyby aspoň měsíc vyšel...
"Daniel už našel splav!"
hlásí chrabrý Miloslav.

Ester ždímá Daniela,
Dagmar, celá neveselá,
Natálie klopí zrak,
Dášo, je jak sněhulák!

Nocí vede Šimon Vlastu,
zašli až za skládku plastů,
Adam šťouchá do Evy:
Říkal jsem to, to se ví!

To, že skončil v kabaretu,
svádí Štěpán na Žanetu.
Bohumila namítá,
že stejně je v tom Judita.

Jediný, kdo může slavit,
podle Silvestra je David,
jenže ten nám nepoví,
s kým se líbal v třešňoví...

PŠTROSÍ
(stranger)

utíkal si pštros
rychle koupit los
výhra je dnes téměř jistá
na to prý má nos

už se těší, plány spřádá -
první bude čokoláda
a protože hlavu v písku
chladit ještě neumí
koupí si i novou čapku
s kšiltem, to se rozumí

losy jsou však vyprodány
prodavač ho konejší
on však má už v hlavě jasno -

zítra bude rychlejší...

CESTA K TŘEBOŇSKÉMU RYBNÍKU
(mazza)

po silnici šli dva kapři
podle šupin asi bratři

vědro s vodou sebou vlekli
aby po cestě nelekli

oba stahaní jak koně
k ránu došli do Třeboně

jede vláček do tunelu
rozsvítí si světýlka
pak zafouká na píšťalku
a předhoní motýlka
..........................
po kolejích jede vláček
do kopce i do zatáček
veze děti z města ven
jedou k vodě za sluncem
.........................
les je plný stromů
město plné domů
řeka zase plná vody
na rozhlednu vedou schody
............................
nechal jsem dopis za oknem
v něm - ježíškovi přání
ráno tam nebyl, vzal si ho
teď pro mě dárky shání

KOUZELNICKÁ
(Hesiona)

Já jsem malý kouzelníček,
po kapsách mám plno sklíček.
Vyčaruju kukátko,
táto - směj se drobátko!

Čáry máry, čáry máry,
čokolády na dvě káry!
Hokus pokus, hokusy,
velký bonbón do pusy!

Já jsem malá kouzelnice,
každý den znám kouzel více.
Za rumovou pralinku
začaruju maminku!

Čáry máry, můří očka,
ať je z tebe černá kočka!
Pak tě, mámo, vzápětí
pusou zbavím prokletí!