snaž se VŽDY být sám sebou

Pořád je musím lovit z archivu...

.....

1) Pište své komentáře pravdivě. Vaše nepravdy, ať už je vyslovujete z jakékoli pohnutky, autorovi zpětnou vazbu znemožní. Jestliže si myslíte, že nesouhlasem nebo kritikou ubližujete, mýlíte se. Největšího zla se na autorovi napáchá právě ten čtenář, který není schopen otevřeného a pravdivého pohledu.

2) Buďte pravdiví sami k sobě, pokud jste jako komentující i autory. Jánabráchysmus je jen trapná a nevyzrálá forma vlastní neschopnosti pohledět sám sobě do očí.

3) Není nutné, abyste jako komentující čtenáři byli nutně vzděláni v jakémkoli literárně vědném oboru. Kolik jich takových skutečně chodí do knihkupectví? Jste vyzbrojeni vlastním vjemem, vlastním estetickým cítěním, vlastním názorem a schopností rozpoznat, co se vám líbí a co zase ne. Pokud jste navíc schopni takové zformulovat do smysluplné věty a doplnit o myšlenkové úvahy proč text, nebo některé jeho pasáže, jeho detaily apod. vnímáte právě takhle, jste to nejlepší, co autora mohlo kdy na literárním amatérském webu potkat. Pokud to ale s literaturou myslíte vážně, možná že po několika tisících komentech pokusíte nějakou tu teorii i nastudovat. Později sami zjistíte, že subjektivní vjem a objektivní literární teorie jde vždy jen ruku v ruce a v širším úhlu pohledu.

4) NEURÁŽEJTE AUTORA. Nebuďte cyničtí, neurvalí ani nelidští. I nepříjemné záležitosti lze sdělit důstojnou či přijatelnou formou. Vše je jen otázkou přesvědčení a tréninku. Pracujte na sobě.

5) Polemika, nebo diskuze pod dílem o díle, případně vše související je rozhodně vhodné. Osobní dopisy, nebo jiné záležitosti netýkající se předloženého textu je lépe směrovat do diskuzních fór, nebo soukromé pošty.

6) Povrchní řeči, uzívaná klišé, hloupé žvanění, koment pro koment, nebo kritika pro kritiku rozhodně pod dílem nemá co dělat. Uvědomte si, že takové pro autora smyslu postrádá docela a zároveň tak výmluvně nenápadně hovoří o vás samotných. Přemýšlejte o tom, co sdělujete. Pokud se jen těžko bráníte klávesnici a vaše řeč postrádá logiky, invence či idey, brzy vás nikdo nebude brát vážně.

7) Vyhněte se omšelým a vyčpělým vzkazům. Dost už bylo jednoslovných komentářů typu líbí, nelíbí, pěkné, děkuji, pěkný den. Pokud se i přes toto doporučení budete cítit nuceni něco podobného pod textem vyřknout, doplňte alespoň o dvou či třívětné slovní odůvodnění. Nenechá autora či další příchozí na pochybách, že vaše psaní mělo smysl. Rovněž se vyhýbejte prostinkým slovním shrnutím hnusný, nesnášim, nenávidim, a šetřete smajlovou výbavou. Komentář pod literárním dílem, byť amatérským, by neměl působit jako pubescentní esemeska.

Nepoddávejte se myšlence, že všechno chápete a všemu rozumíte. Říct tohle nechápu a tomuhle nerozumím, není ostuda. Naopak. Ve vyzrálém světě leccos osvětlí.

9) Snažte se své myšlenky formulovat jasně, stručně a výstižně. Pokud jste již sami publikujícími autory, neměl by to být zvláštní problém. Nedávejte ovšem autorovi víc než je třeba. Pokud se snad autor z vašeho komentu něčeho nedovtípí, nechť se sám pozeptá. Psát komenty pod cizí díla není povinnost, nýbrž dobrovolná služba autorovi. Toho by si autor měl být u čtenáře vědom.

10) Bez čtenáře sice není autora, ale bez autora není ani čtenáře. Můžete být tedy velmi neoblomní a svého autora si po gustu a právu vybrat. Znamená to ale i to, že na amatérském literárním serveru byste měli být i opatrní. Abyste právě toho svého génia pro vlastní neuváženost, než dozraje, příliš brzy nevyplašili.