Ryba, hvězdné znamení,
strach má z lovení,
neb návnady tak opravdové jsou!
A tak, od bláta, stále při dnu, zmazaná,
stárne a tloustne
Ze ztracených šupin lze číst boj a úniky,
vítězství i vzlyky
A z rozšlapaných stránek duše divný splín
„Proč já s lidmi nemluvím ?“
Pře dávno tomu,
to se ještě její krunýř třpytil,
zlatou rybku kuchař chytil
Promluvila a život si zachránila
A já vlastně nevím Vám,
co na záchranu říci mám
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
mezi básněmi | potkal jsem sebe | víno pro Prahu | srdce napůl | politik