V transu

...


Autor: Jiskřivá střela
17. 1. 2010, Ostatní

  

Smrt?
Ne?
Ale prosím vás...
Všichni na ni myslíme.
Všichni o ní píšeme.
Nebo zpíváme.
Nebo třeba jen mluvíme.
I můj klavír zpívá o smrti.
Nebojí se.
On přece nemůže umřít.
Tak proč se bát?
Já se jí taky nebojím.
Ne že bych byla statečná.
Bojím se spousty věcí.
Slepic například.
Fuj.
Nebo vody, je moc krásná.
Nebo lásky.
Zkušeností se nebojím.
Nebezpečí se nebojím.
Vyvolávám je.
Zato se bojím lidí které miluji.
Zklamání a tak.
Vždyt to znáte.
Nebo sebe, sebe nejvíc.
Sebe se bojím.
Asi víc než je zdrávo.
Je to...trochu emo.
Nesnáším emo.
Hledá důvody pro smutek tam kde nejsou.
Vsadím se že kdyby mladé emo přišlo o rodiče, nebo by se mu stala podobná tragédie, tak si ani nevšimne.
Emo je sebestředné.
Emo je slepé.
Vlastně jsme asi slepí všichni.
Jako myši když se hádají jak že to vypadá slon.
Každý vidíme svůj svět a říkáme si: Ten můj je skutečný!

Smrt?
Nic takového není.
Nevěřím na posmrtný život.
Takže bych se asi měla smrti bát.
Tak to funguje, nebo ne?

Četla jsem takovou knihu.
Zavrtala se mi do hlavy a ted mě ne a ne pustit.

Kde jsem? Ve svém pokoji.
Kde je ten pokoj? V Praze.
Kde je Praha? V České republice.
Kde je ta? V Evropě.
A ta? Na planetě Zemi.
A ta? Ve vesmíru.

Kde je vesmír?

Tady.

Kde jsem?
Tady.
Kolik je hodin?
Teď.


Tak mi vysvětlete, co je mi do smrti.

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Tedelybear 8.2.2010, 22:46

Smrt...hm... co o ní vlastně chceš napsat? je lehčí (a lepší) psát o tom, o čem už něco víme.. o něčem co jsme prožili,...

Reaguj >>

me2d 18.1.2010, 01:03
Hodnocení: 3

Ty jsi mne upřímně rozesmála. Co je mi dosmrti? chachacha... já ti na chvíli půjčím 57 let, které nás dělí - hned to zjistíš. Ta póza je typická pro tvůj věk jenže čas divně dilatuje. Když jsem se podíval v 16 letech dopředu viděl jsem slibné nekonečno. Když se podívám zpět vidímm prožitých pár minut a ještě někdy promrhaných blbostmi. Píšeš celkem dobře, ale doporučuji piš o tom, co znáš...

Reaguj >>

Kamila 17.1.2010, 21:28

Myslím, že se tvůj pohled hodněkrát změní ... víš, mně taky bylo 16 Jde o to, co tě ovlivňuje ... někdy to můžou být dlouhodobý procesy - třeba, když něco čteš, když se vzděláváš, když na něco hraješ ... od postoje, že je to pitomina, k postoji, že je to krása. Někdy to jsou okamžiky, který změní život. O smrti se přemýšlí přímo božsky, ale do tý doby, kdy třeba onemocníš, nebo někdo blízký, pak ucítíš bezmocnost, nejdřív z bolesti, pak ze zániku.

Reaguj >>

Antonín Sander 17.1.2010, 20:31
Hodnocení: 4

V našem věku se nám o smrti mluví lehce. Časem nám ztuhnou panty. Jinak se mi to líbí, mám rád tenhle styl psaní, lehce se do toho začtu !

Reakce: Jiskřivá střela 17.1.2010, 20:38

Díky, celé se to vážně tak nějak vyvrbilo potom co jsem četla Cestu pokojého bojovníka od Dana Millmana...
jinak můj názor na smrt mě možná přejde, ale rozhodně ne názor na nahlížení na život. A totiž to, že budoucnost vážně není důležitá. Tak proč si s ní lámat hlavu?

Reakce: Antonín Sander 17.1.2010, 20:42

I názor na nahlížení na život se u člověka mění a pokaždé když si člověk utvoří nějaký postoj, tak je přesvědčený o tom, že to tak bude napořád. Tím nechci rozhodně tvůj názor shazovat - já se naopak v budoucnosti rejpu docela rád. Baví mě to.

Reakce: Jiskřivá střela 17.1.2010, 20:51

Tohle máme - asi díky Bohu - každý jinak. Jistě, věci se mění, ale kdybych měla přiznat, že se to v době, která může trvat týden nebo třeba deset let, změní, musela bych si přiznat, že to možná není dobrý názor ( I když, kdo určí co je dobré a co ne ) ...Taže si radši budu nalhávat, že mi to zůstane a v koutu duše vědět, že je to nesmysl, než abych čekala s otevřenou náručí kdy se něco změní...
A co se rejpání týče.. V současnosti toho mám na rejpání tolik, že mě to zaměstnává na zbyte života

Reaguj >>