Usínáš, a pro mě je to jako bych už snila.
Není nic krásnějšího. Tvoje chvějící se řasy. Klidný dech. Bušící srdce. Jako by se čas konečně zastavil.
Miluju tu nevinnost ve tvém výrazu. Jak si oddechneš pokaždé, když konečně po náročném dni ulehneš do peřin. Jak se nevědomky mračíš, když tě něco tlačí.
Miluju jak ti svítí oči štěstím pokaždé, když přijedeš. Jako by neexistovaly všechny ty strasti a problémy...jako by nebyla bolest a smutek a zlo.
Miluju když mě objímáš a já vím, že jsi tu pro mě a já pro tebe. Miluju jak hřeješ...a jak si připadám, jako by nebylo na světě nic krásnějšího, než když mě držíš v náručí.
Miluju když se mnou nesouhlasíš a to, jak se vždycky snažíš to nedávat najevo. Miluju, když na mě bereš ohledy, aniž bych se o to prosila, a jak mi nikdy nic nevyčteš i když to po tobě žádám. Miluju, jak mi neustále odmítáš věřit všechny moje chyby a nedokonalosti, a miluju jak mě uklidňuješ když se kvůli tomu vztekám.
Miluju tu iluzi, kterou o mě máš...protože nic si nepřeju víc, než vážně moci taková být.
Miluju tu iluzi, kterou si o tobě vytvářím já...protože vím, že skutečnost je ještě mnohem lepší.
Miluju, jak se mi o tobě každou noc zdá...a to, jak si to denně pamatuju. Miluju to, že tvrdíš, že se ti zdá o mě. Je mi do pláče, když si představím tu neskutečnou možnost, že bych pro tebe mohla být tak důležitá jako ty pro mě.
Miluju, jak se občas chováš neuvěřitelně dospěle a dává mi to pocit, že jsem s tebou vždycky v bezpečí, a že se nemám čeho bát.
Miluju, když se chováš jako dítě a já mám chuť tě obejmout, hladit tě po vlasech a říkat, že všechno bude dobrý...
Miluju jak si na nic nehraješ a jak mi nevěříš, když říkám, že všechno je možný.
Miluju jak nechápeš, že jsem něco nezdravýho. Miluju, že si to neuvědomuješ, protože vím, že kdybys to jednou pochopil, zůstala bych sama....a já už bez tebe neumím žít. Natolik sobecká jsem.
Miluju, jak všechno kolem jako by mi nahrávalo...jako by svět chápal, že chci být s tebou. A ještě spoustu věcí. Miluju, že mi všechno vychází a není člověka šťastnějšího než jsem já.
Miluju, že přes to všechno co mám, ještě pořád mívám chvilky, kdy jako by něco bylo špatně. Chvilky, kdy chci umřít, nebo aspoň spát....spát, tak dlouho, dokud se neobjevíš. Protože potom všechny strachy zmizí. Všechny problémy vypadají hloupě. A všechno neštěstí ztrácí smysl.
Miluju tvojí hudbu. Miluju, jak mám pokaždý pocit, jako by z tebe vycházelo něco mnohem abstraktnějšího, než co se dá ušima postřehnout. Miluju, že když s tebou zpívám, mám pocit, jako by to spojení mezi náma bylo silnější než jindy. Miluju každou vzpomínku na každej tón. Na to, jak jsme tenkrát seděli v parku a poslouchali tu božskou hudbu...Zvláštní je, že už tehdy jsem věděla, že mi na tobě záleží. Ale jak moc...
Miluju jak si pamatuju každou vteřinu strávenou s tebou. Jak neumím zapomenout sebenepatrnější detail, sebenesmyslnější drobnost.
Miluju svoje šílený stavy, který poslední dobou mám. Miluju svoje vnitřní hysterický scény a to, jak se hádám sama se sebou. To, že si připadám jako totální blázen. Protože vím, že to všechno jsou jenom příznaky toho, že jsem bez tebe. A uvědomovat si tvojí nepřítomnost jako něco hmotnýho mi dává ještě větší prožitek z uvědomování si tvojí přítomnosti.
Miluju to, že jsi můj. Miluju to, že jsem tvoje a že mi to nevadí. Protože ještě před pár měsíci by mi představa, že někomu patřím, připadala absurdní.
Miluju každou nepatrnou část tvýho těla. Jako by najednou začalo záležet na tom, jak vypadáš...jako by se všechny ty věci co o tobě vím a všechny ty pocity, který k tobě cítím....přenesly do pohledu na tebe. Jako bys nebyl jenom ten člověk uvnitř...ale něco neuvěřitelně kompletního. Jednotnýho. Naprosto perfektní.
Usínáš...a pro mě je to, jako bych už snila.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Lásko | Líbejte mě | V zrcadlech | Nechals mě tu stát | Není to snadné