U Bobkových

scénář


Autor: essence, 6.3.2009, Ostatní

  

Představení rodiny Bobkových

Vyprávěč : „Vítejte. Dnešní scénka Vám přiblíží, jak to chodí když se zkříží osudy dvou mladých lidí z naprosto odlišných rodin.
Toto je typicky česká famílie Bobkových. Táta Otakar jako správný pivař popíjí a sleduje..“
Oto : „Góóól !!!“ ( sedí s pivem v tom najednou z nečekaného gólu radostně vyskočí z pohovky a zase usedne a sleduje dál )
Vypravěč : ( ulekne se z Otova výkřiku a pokračuje ) „Fotbal .. Paní Bobková se vedle toho starého lenocha nudí a každým dnem doufá v to, že se jednou Oto vzpamatuje a znovu ji zahalí láskou jaká byla na začátku jejich vztahu.“
Paní Bobková : ( podívá se na Otu, zoufne si, zklamaně kývne hlavou a štrikuje dál )
Vyprávěč : „Vedle na křesle sedí prabábi Hermelína, ( vyprávěč se podivně zatváří ) omlouvám se tedy Hermína, která i když právě vysílají fotbal si mylsí, že kouká na …“
Prabábi : „Dávaj AZ-kvíz pojďte se kluci dívat.“ ( pobídne rukou kluky, ti ale nereagují )
Vyprávěč : „Tak tedy pokračujeme. Za sedačkou, jak už jste si jistě všimli, stepuje mladík. Je to starší syn Bobkových Petr. Celý život se domnívá, že je poslem všech knih a veršů. Již v utlém dětství skládal básně a dnes už nedělá nic jiného jen…“
Petr : „Jak krásný to den
Vyprávěč je ohromen
Snad mým veršem ?
Nebo rýmem ?
Co říci, snad jen
že spletl jsis babičku s hermelínem ?!“
Vyprávěč : „Tak to se Ti povedlo, ty jedno nemehlo .. Konec veršů, konec rýmu, neb mám z toho velkou tíhu !!“ ( chytne se za hlavu )
„Tak tedy přejdeme dál. Tadyhle to malé třeštidlo, tak to je prosím Mikuláš. Nejmladší člen rodiny Bobkových, vzato hnedka vedle stojí pravý opak a to je nejstarší dcerka Magdalenka, která právě přišla domů a chystá se své rodině něco důležitého sdělit.“
Magda : „Dnes přijde David. A chtěli bychom vás konečně seznámit s jeho rodinou. Mohli by přijít na večeři. Co říkáš mami ?“
Paní Bobková : „Jestli jste s Davidem rozhodnutí , tak proti tomu nic nemám. Tady s Otou ještě promluvím a něco navařím.“
Magda : „Tak paráda.. A nepotřebuješ s tím nějak pomoct ?“
Paní Bobková : „Ale ne Majdo, aspoň se zabavím a stejně potřebuji v kuchyni prostor, vždyť mě znáš.“
Magda : „Tak díky mami, jsi zlato.“
Vyprávěč : „A dělo se, začaly přípravy. Jídlo, úklid, vzhled.. To se děly věci.. Čas Běžel a ubíhal a zanedlouho nastal podvečer a sním také seznámení s rodinou Houbových.“










Seznámení s Houbovýma

Paní Bobková : ( otevře dveře a zjistí, že rodina Houbových dorazila ) „ Dobrý den, velmi mě těší … Kateřina… Kateřina, ( podává ruce a seznamuje se ).. pojďte prosím dál“
( mezitím už do chodby přišli všichni členové Bobkových )
Alice : „Hezký den i Vám mé jméno je Alice, to je můj muž Pavel, nejmladší Maxmilián, Natálka, Simona, Davida už znáte a doufali jsem, že vám nebude vadit naše domácí kočička Perlička“ ( představuje svou rodinu a všichni si se všemi navzájem podávají ruce, mladí se zdraví )
Paní Bobková : „To jistě ne, ale snad se snesou s našim Šmudlou.“ ( Šmudla a Perla se navzájem očmuchají a padnou si do oka )
( momentě kdy Alice podala ruku Otovi, znechuceně se podívá na svou dlaň )
Alice : „No to je snad salám, nebo kousek králíka ? Ani bych se nedivila Fuj, FuJ, FUJ !! “
Dvojčata N+S : „Překvápko na přivítanou, toho si musíš vážit mami, možná tady dnes dostaneš i najíst.“ ( povrchně narazí na rodinu Bobkových a začnou se pitomě chichotat )
Pavel : „Děvčata možná tady někdo dnes najíst dostane, ale vy dvě to rozhodně nebudete“
( utlumí je otec a ty se uklidní )
Oto: „Omlouvám se právě jsem … noo.. Právě jsem umýval nádobí.“
( vymyslí si první a poslední, co ho napadne a podá ji z kapsy prosmrkaný kapesník, mezitím se na něj Paní Bobková nechápavě podívá -jako by jsi ho někdy umýval- )
Alice : „Ne děkuji, myslím, že nějaký ČISTÝ kapesník bych snad ještě měla mít.“
Paní Bobková : ( zachraňuje situaci ) „Alice omlouvám se, můj manžel je občas trošku nespolečenský, pojďte odvedu vás do koupelny.“
Alice : „Ano to vidím, děkuji.“ ( odcházejí )
Vyprávěč : „Tak jste to viděli sami, jak takové seznámení dvou rodin může občas zkomplikovat neopatrnost. Pojďme tedy posunout děj trošku dál .. Do doby, kdy se překračuje práh jídelny, line se tam nádherná vůně domácího vývaru a na stole nachystáno pro dvanáct lidí“


V jídelně

Magda : „Posaďte se prosím.“ ( vybídne rukou všechny a obě rodiny se usadí s prabábi a Alicí v čele )
Kočička Perla : „Mňauuu…Máš celkem fajn rodinu Šmudlíku, zatím jsem ráda, že mě malí kluci netahají za kožíšek“
Pejsek Šmudla : „ Ano to máš pravdu Perličko, ale ten malý rošťák mě někdy zlobí“
Kočička Perla : „Moje pánička se o mě dobře stará, dává mi ty nejlepší granule a vyčesává mě každý večer.“
Pejsek Šmudla : „O mě se taky dobře starají, házejí mi kosti od stolu a nechávají mě spát u nohou.“
Kočička Perla : „Hmm..Mňau. Moje pánička si nepřeje abych s nimi spala v jejich pelechu. Je občas moc, jak to říct..zásadová.“
Pejsek Šmudla : „Víš, nechci se tě nijak dotknout, ale připadá mi, že nosí nos nahoře a ty dvě puberťačky hloupé jdou v jejích šlépějích.“
Kočička Perla : „Šmudlíku a víš, že máš pravdu.“
( povídají si a potom ulehnou před stůl )
Magda : „Kluci přestaňte“ ( okřikne Mikuláše a Maxmiliána, kteří si cpou do nosů a uší hranolky )
Alice : „Ehm… Tak tedy. Vy pracujete jako švadlena?“
Paní Bobková : „Ano zajisté, už od malička jsem si to přála.“
Alice : „Ale to není zrovna, jak bych to řekla, moc přínosné zaměstnání.“
Paní Bobková : „ To ano, ale mám pocit, že má rodina se spokojí i s tím málem co máme a navíc je to práce která mě opravdu baví.“ ( vysvětluje a připadá si jako pod ostrým světlem )
Alice : „A Vy Oto?“
Oto : „Já jsem teď na nemocenský.“
Alice : „Ano? A co Vám je?“
Oto : „To doktoři sami neví, prej nějaká viróza.“
Dvojčata N+S : ( sedí každá z jedné strany vedle Oty a najednou se nějak podezřele odsunou co jak nejdál )
Pavel : ( zachraňuje ticho které nastalo ) „My s Alicí podnikáme v rodinném obchodě, zrovna minulý čtvrtek si nás vyžádal prezident, ale není to nic moc“ ( mávne nad tím rukou )
Paní Bobková : „Aha“ ( nechápe )
Kočička Perla : „No to víš, a zlatý kočár by jsi nechtěl?“ ( narazí slovy na Pavla )
Pejsek Šmudla : „Je to hňup, ale když si mylsí, že to jeho vychloubání přiláká něčí pozornost.“
Kočička Perla : „ Šmudlíčku, ještě, že my o nějaké peníze a pýchu nestojíme. Mimochodem, nemáš taky ten nový pelíšek? Mě ho koupili před měsícem, je skvělý. Má vlastní vyhřívání a stál 5000Kč.“
Pejsek Šmudla : „To ne Perličko, ale já mám nový obojek od Dolče Gabany.“
Prabábi : „No to by se jeden musel spokojit aspoň s něčím, aby mu bylo dostatek ( Podívá se na Alici a Pavla ) Tak Magdalenko a Davide, jak to s vámi vypadá, vždycky když vás vidím, je to, jako bych viděla sebe a Arnošta tehdy.. No ale.. Jste prostě jako dvě hrdličky. Kdy plánujete nějakou svatbu, nebo snad dítko?“
Alice : „SVATBU? DÍTKO???“ ( Alici zaskočí a začne se dusit, stále a stále se dusí, kašle, mlátí rukama kolem )
Vyprávěč : ( vstoupí opět do hry, ale jen tak proběhně a podotkne) „ A je zle !!!“
Maxmilián : „Ale ne, už je to tu zase. Máma dostala ten svůj amok, koukej Mikuláši zachvěli zrudne“
Mikuláš : „Vážně? Paráda.“ ( řekne a s nadšením sleduje, co se stane )
Oto : ( spozoruje, že to není v pořádku a řítí se na pomoc Alici, uchopí jí ze zadu, obejme a snaží se z ní vymáčknout jídlo, které ji zaskočilo )
Alice : ( uvolní se jí jídlo z krku a to vyplivne na prabábi a dýchá, oddechuje, vzpamatovává se z šoku )
Prabábi : ( otírá si pusu ) „Tak to bychom měli.“
Oto : ( dá tomu třešničku a krkne si ) „Neplatí nájem musí ven.“
( řekne a začne se smát )
Paní Bobková : „Panebože.“ ( naříká s rukou na čele )
Mikuláš : „Táto to byl teda nářez“ ( poví a obdivuje tátuv krkanec )
Pavel : ( nejdřív se pouze dívá ale poté se začne smát Otovi, ostatní členové rodiny se také začnou smát, tedy všichni kromě Alice )
David : „Tak tedy, ( povstane ) my by jsme vám chtěli něco říct“ ( chytne Magdu za ruku )
Magda : „Víme, že teď to možná není ta nejlepší chvíle, ale měli jsme to takhle naplánované a dál už to nemíníme před vámi skrývat.“
David : „Jsme jen přeci dospělí a rozhodli jsme se s Majdou ,nebo spíš řešení situace v jaké se nacházíme bude tímto způsobem nejlepší.“
Magda : „My totiž, totiž.. Já čekám miminko.“
David : „A tak jsme se rozhodli, že se vezmeme, aby se to malí nenarodilo před svatbou.“
Mikuláš : „No Týý Vole !“
Prabábi : „Přesně jako bych slyšela mojeho Arnoštka“
Alice : ( dostane amok, stoupne si a omdlí ) „ÁÁÁÁÁÁÁáááá TO SNAD NEMů ..“
Pavel : ( jde na pomoc Alici, propleskne ji ) „ Alice, Alice .. Vnímáš??“
Alice : ( je zmatená ) „Dítě , Svatba, Dítě , Svatba ..“
Paní Bobková : „Alice, jste v pořádku? Musíte si lehnout. Pojďte Pavle vemte ji odvedu vás do ložnice.“
( Pavel, Alice a paní Bobková odchází ze scény )
Dvojčata N+S : „A co to bude ? Klučík, klučík, že jo?“
Magda : „Holky to ještě nevíme, ještě to chce chvíli čas než to doktoři budou moci zjistit.“
David : „Ale přemýšleli jsme a je nám to celkem jedno, hlavně že bude zdravé a krásné jako maminka.“ ( poví a usměje se na Majdu, mezitím příjde paní Bobková s Pavlem )
Prabábi : „Tak co jak je na tom?“
Paní Bobková : „Bude jí dobře, musí si jen odpočinout a vy dva máte samozřejmě moje a Otíkovo požehnání, je to váš život a my vás budeme podporovat stále“ ( řekne a mezitím se posadí, také Pavel usedne )
Pavel : „Ano to zajisté, víš Davide, že Alice se z toho dostane, jen potřebuje chvíli času.“
Maxmilián : „Jo máma takhle vyvádí často.“
Oto : ( se začne smát a říká ) „ Jen jsem teď tak přemýšlel, už vás napadlo po kom budete mít příjmení, jelikož v našem případě je jedno lepší, jako druhé.“
David : „Ano, to máte zcela jistě pravdu, ale co se dá dělat.. Nicméně, právě o tom jsme se chtěli dnes s vámi promluvit.“
Paní Bobková : „Bobek, nebo Houba, myslím, že tohle rozhodnutí nechám čistě na vás děti.“¨
( všichni se společně zasmějou )
Vyprávěč : „A bylo, společně se nakonec zasmáli, domluvili a Alice dostala svého odpočinku.“
Alice : ( vleze do scény ) „Omlouvám se, vím, že moje chování bylo trošku přehnané, jen se vás zeptám, jste o tom stoprocentně přesvědčeni?“
David : „Mami, o ničem jiném jsme v poslední době nepřemýšleli a víme, že to bude to nejlepší, jak pro nás , tak pro miminko.“
Alice : „Dobrá tedy ještě mi dejte pár týdnů a potom přijďte oba a podíváme se, jestli doma máme ještě nejaké staré věci, které by mohli být užitečné.“ ( obejme Davida, poté Magdu, najednou se postaví dvojčata N+S )
Dvojčata N+S : „Mami, tati, my jsme si našli kluky.“ ( oznámí celé šťastné své rodině )
Maxmilián : „COŽE???“
Alice : „Ó MŮJ BOŽE.“ ( popadne se za čelo )
Vypravěč : ( vleze na scénu, chce něco říci, ale zarazí jej Petr )
Petr : „Zavři ústa milý vypravěči, teď chvíle má nastala
Jak se život točí, každá chvíle je v momentě minulá
Toleruj druhých a miluj své blízké
Rozdílu žádných nedělej a slova měj laskavé
Tak jako ty k nim budeš se chovati
Tak se ti milý člověče, jejich chování oplatí“
Vypravěč : ( zakončí ) „Dvě džurky v noše, i skunčilo še.“

Zobrazeno 22x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Melissa 13.3.2009, 21:28

Tohle si každá rodina musí prožít aspoň jednou za život=D Opravdu mě to poavilo, je to skvělé=)

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>