Ráno a večer je repetice

Také tato povídkanepovídka je starší provenience. Pozná se to až na konci, protože včera jsme oslavili nejen ženiny jmeniny, ale i 48 let od seznámení...


Autor: me2d , 7.2.2010, Ostatní

  

Půlnoc mi hodila na okno černou deku.
Začínám psát a nemám představu co a čím skončím.
Uvízla mi v hlavě věta mé ženy : Ten náš život je jak napsaný Páralem (to je pocta, viďte, mistře Vladimíre?), příšerný stereotyp, míjení se. Když to člověk čte, tak to vypadá jako sranda, v našem životě už mi tak srandovní nepřipadá, kde na tohle přišla? Vždyť ...
Vedle zazvoní za pět pět budík (už léta spáváme odděleně pro mé noční koncerty na měkké patro). Za půl minuty vrznou dveře, cvakne vypinač, zasviští voda ve splachovači. Pak cvaknou dva vypinače, (zhasnout v úlevně, rozsvítit v koupelně) – moje slunce prochází ranním hygienickým cyklem. Čekám na další cvaknutí vypinače, tentokrát v kuchyni. Rozzáří se sklo ve dveřích mého pokojíku (směs ložnice, pracovny, knihovny a dílny pro všechny možné práce, které nezpůsobují příliš velký nepořádek). Vstávám. Někdy vyskočím, ale čím dál častěji, jak stárnu, vstávám pomalu, ne-li pozadu. Zavřít okno, vytáhnout žaluzie (v létě jen sklopit), zběžně urovnat lůžko, kabátek od pyžama dolů, vstupuji do kuchyně. Moje Jarka už mezitím kmitá s nožem a chlebem, chystá nám snídani (snídáme až v kanceláři). Dobré jitro, jak jsi se vyspala (vyspal, - a jak ty )? Žena čelem vzad, ruce za hlavu, ranní napravení, protažení páteře (už deset let má s ní trápení a tahle maličkost přece jen krátkodobě pomáhá). Pak procházím stejná místa jako ona před pěti až sedmi minutami, úlevna, koupelna, zuby, oholit, obléci, do kuchyně, snídani do kufříku, klíče od auta. Manželka zamyká byt, já stepuji u domovních dveří.
Otevírám, vycházíme z domu (panelák, jak jinak), dáma první, zavírací automat za mnou lehce práskne dveřmi. Otevřu auto, vypnu zabezpečovací zařízení, nastartuji (v zimě oškrabat sklo - parkuji na ulici před domem). U chemičky vystoupíme z auta, zabezpečovací systém (za šest let se přímo na parkovišti podniku několik aut ztratilo a dalších několik bylo vykradeno), v pět pětatřicet píchačky. V pět čtyřicet dávám konvici na vařič, zapínám monitor, tiskárnu, scanner a nakonec počítač - udělá píp! a za pět vteřin pozdraví : Dobrý den ! Vždy mu vlídně odpovím. Stroj - kamarád. Pak už plyne den každému zvlášť až do čtvrt na jednu. To zazvoní telefon, kterým mne velitelka zve na společný oběd v závodní jídelně. Po obědě se zase rozejdeme a až ve čtvrt na tři začíná druhý díl našeho denního programu : píchačky, do auta, domů, zamknout, zapnout bezpečnostní zařízení, doma posezení u kávy, probereme události dne, u nichž jsme nebyli oba, potom já k počitači : Nazdar, Jardo. Budeme pracovat, nebo si něco zahrajem ? Hospodyně utírá prach, vytírá podlahu a dělá vůbec samé ty zbytečné práce. V létě ovšem převléknout a jedeme - pokud neprší - na zahradu (pět a čtvrt aru, chata, pár stromů, opěrné zídky ve stráni, verandička, gril, udírna, foliák a sklep). Práce dost, kompenzujeme sedavé zaměstnání. Večeříme při televizi, současně při pořadu Riskuj! a Kolotoč. V prvním pořadu se člověk leccos dozví, v druhém se pobaví (devadesát procent hesel máme uhodnutých ve velkém předstihu před soutěžícími). Skoukneme televizní zpravodajství, potom ženě připravuji nanukový dort se šlehačkou (oxidační dieta), já pak zpět k počitači, divačka vydrží u televize. Nejprve s tou oxidační dietou, pak chvíli koukat, potom spát. Okolo desáté vypínám počitač, paní televizi, jde do úlevny, já do kuchyně, má krásnější a lepší půlka do koupelny, já do úlevny. Jarka do kuchyně - plánuje snídani, já do koupelny. Ženaa zatím do mého pokojíku (připravuje mi lůžko), já do kuchyně (tam se odehrává skoro všechno důležitější rodinné dění, kromě milování), Jarka (dnes naposled) do kuchyně (prášek na spaní), já do pokojíku.
Míjíme se několikrát za čtvrt hodiny. Při posledním míjení lehké pohlazení, krátký polibek a dobrou noc. Rozcházíme se - každý do své nocovny. Bývá tak dvaadvacet třicet, plus minus chvilka. Další (je-li všední) den ráno vedle zazvoní v pět pět opět budík....
Dnes nezvonil. Je sobota....
Zítra spolu oslavíme třiatřicet let od seznámení.

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Honza7 8.2.2010, 01:30
Hodnocení: 5

to je hezký...

Reaguj >>