zveřejněno 10 863 literárních děl registrováno 2 222 autorů
...a není to málo, Antone Pavloviči? [Cimrmann J.]
Další citáty >>
Míchaná vajíčka jsou svým způsobem totéž co potrat. Ti co se o tyhle věci nezajímají se teď nejspíš smějí, tohle ale opravdu není žádná hloupost. Co je potrat? Usmrcení nenarozeného dítěte. Co jsou míchaná vejce? Usmrcená nenarozená kuřata (ještě k tomu ochucená a na cibulce). Je tudíž minimální rozdíl mezi tím, jestli někomu způsobíte potrat, nebo si usmažíte vejce. Samozřejmě, hodně lidí to tak vůbec nemá. Ti co bojují proti potratům, si k večeři dají vejce a ti, kteří se vzdávají veškerých živočišných produktů, s potraty souhlasí.
Nechci tu moralizovat ani nijak štvát proti potratům, to co chci, je srovnání potratu s eutanazií.
Jde v postatě o totéž - usmrcení člověka. V prvním případě o nežádaného, v druhém případě o takového, co už nechce žít. A právě o to jde. Nechce žít. Dítě v děloze si neřekne "nechci žít, chci být usmrcen". Je jednoduše zabito, nikdo se ho neptá na jeho názor. S eutanazií je to jiné, člověk u ní rozhoduje sám za sebe, nenese zodpovědnost za nikoho jiného.
Jak už jsem řekla, nemám v úmyslu stvořit pobuřující článek o nesmyslnosti potratů (já proti nim a vařeným vejcím nic nemám). Jen mě neuvěřitelně pobavily spory, které se nedávno vedly ohledně legalizace eutanazie. Její etická stránka byla sporná, lidé se přeli, zdali je vůbec humánní nechat usmrtit člověka. Já říkám, že pokud je humánní zabít nenarozené dítě, je na místě taky vraždit na objednávku. Jsou-li legální potraty, proč není legální i eutanazie? Toť otázka, moji drazí=)
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Zobrazeno 83x (přihlášenými uživateli)
Hodnocení: 2
(celkem: 4, počet hlasujících: 2)
(celkem: 4, počet hlasujících: 2)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Mel...na světě existuje mnoho pravd a každá z nich je skutečná...Takže máš paravdu.
To je pravda, v tom případě by se ale o ani jedné z těchto věcí nedalo diskutovat. Všechno je svým způsobem morální i nemorální, všechno se může a zároveň nesmí, vždy záleží na konkrétním případu. Tady jde o princip. V předešlých komentářích už byly vypsány různé argumenty a víš co? Všechny jsou pravdivé. Právě protože, jak jsi napsala, se musí vždy brát v potaz individuální případ.
Vždy se přece musí vzít potaz individuální případ už proto, že témata o kterých hovoříte jsou úzce specifické pojmy.K obojímu je třeba přistupovat jednotlivě,případ od případu..Vymýšlet je možné různé scénáře, ale jeden případ nemůže být předlohou pro všechny.At jde o eutanázii, nebo o potrat.
Ja vnitrne souhlasim spis s eutanazii nez s potratem, i kdyz ani potrat nezavrhuji. U eutanazie totiz umre nekdo, kdo chce umrit, kdezto pri potratu umre nekdo, koho chce videt mrtveho nekdo jiny, coz je veliky rozdil.
Je pravda, ze se jedna zpravidla o budouci matku toho dotycneho, ale vemte si, ze by, zahnano do extremu, matka treba v 18 letech sveho ditete dosla k nazoru, ze dal uz ho nechce a nechala by ho "potratit". Privedla ho na svet, porodila a odkojila, vychovala, tak proc ne?
Nebo...?
Je pravda, ze se jedna zpravidla o budouci matku toho dotycneho, ale vemte si, ze by, zahnano do extremu, matka treba v 18 letech sveho ditete dosla k nazoru, ze dal uz ho nechce a nechala by ho "potratit". Privedla ho na svet, porodila a odkojila, vychovala, tak proc ne?
Nebo...?
Adamka 23.12.2008, 12:00Kupříkladu já jsem až třetí těhotenství mojí mamky, předchozí 2 skončily potraty a myslím si tedy, že jsem vlastně šťastný človíček, ale to moc s vaší diskuzí nesouvisí 
Život je hlavně jedna nekonečná diskuse, protože lidé se nikdy neshodnou na jednom stanovisku. Upřímně řečeno mě vážně těší, že má každý jiný názor a nebojí se ho vyjádřit, a o tom to je=DDD
Shunkerovi: Asi jo, asi máš pravdu, možná že jsem to fakt nepochopila Prostě si něco přečtu, něco, co mě "rozlítí" a pak už nepřemýšlím a "jedu"...
Tak či onak. Diskuse, kterou tu tahle úvaha rozpoutala, potvrzuje, že co člověk, to názor. A jak Melissa píše, že jí pobavily spory ohledně eutanazie, tak v tom případě se asi docela dost baví i tady... ;-)
Jsou věci, na kterých se prostě lidi neshodnou, proto vznikl, to slovo se mi hrozně líbí: KOMPROMIS. A tenhle kompromis je báječná věc. Protože lidi, kteří odmítají kompromisy, se připravují nejen o další řadu možností, ale zároveň se jim hůře hledá cesta k ostatním.
Ale to jsem zase úplně jinde, protože je evidentní, že ač by jsme my všichni tady, i ti všichni ostatní venku, dumali nad Melissou nadhozeným problémem, v tomhle případě bychom s kompromisem asi neuspěli.
Díky, že máte své názory, díky, že jste ochotní je vyjádřit a že si za nimi stojíte, díky, že zcela jistě patříte k lidem, kteří umí dělat kompromisy To mě těší a blaží. Život není utopie, ani katastrofa, pokud je kompromisem ;-)
Prostě si něco přečtu, něco, co mě "rozlítí" a pak už nepřemýšlím a "jedu"... Tak či onak. Diskuse, kterou tu tahle úvaha rozpoutala, potvrzuje, že co člověk, to názor. A jak Melissa píše, že jí pobavily spory ohledně eutanazie, tak v tom případě se asi docela dost baví i tady... ;-)
Jsou věci, na kterých se prostě lidi neshodnou, proto vznikl, to slovo se mi hrozně líbí: KOMPROMIS. A tenhle kompromis je báječná věc. Protože lidi, kteří odmítají kompromisy, se připravují nejen o další řadu možností, ale zároveň se jim hůře hledá cesta k ostatním.
Ale to jsem zase úplně jinde, protože je evidentní, že ač by jsme my všichni tady, i ti všichni ostatní venku, dumali nad Melissou nadhozeným problémem, v tomhle případě bychom s kompromisem asi neuspěli.
Díky, že máte své názory, díky, že jste ochotní je vyjádřit a že si za nimi stojíte, díky, že zcela jistě patříte k lidem, kteří umí dělat kompromisy
To mě těší a blaží. Život není utopie, ani katastrofa, pokud je kompromisem ;-)S první částí souhlasím, přesně to jsem chtěla říct. Máš pravdu v tom, že lidí je opravdu hodně a z tohoto hlediska je jedno, jestli je o jednoho méně nebo více. Z osobního hlediska má ale každý z těch lidí svůj život, své myšlenky, své názory, každý je nějakým způsobem jedinečný.
A k těm nezajištěným rodinám - určitě máš pravdu v tom, že lepší žádný život, než plný bolesti a utrpení (to souvisí i s eutanazií).
A k těm nezajištěným rodinám - určitě máš pravdu v tom, že lepší žádný život, než plný bolesti a utrpení (to souvisí i s eutanazií).
myslim ,ze jste vubec nepochopili co chtela Melissa rict.Chtela se na to podivat s toho "moralniho" (etickeho chcete-li)hlediska a to ,ze zabit jako zabit vyjde nastejno(embryo,clovek,kure).mozna sem to jenom blbe pochopil ja.A ted k mojemu nazoru lidi je tu jako sracek a jednoho (nebo stotisic) mene nebo vice se nepozna a pokud nekdo chce zemrit je to jeho vec zvlast pokud trpi nejakou nevylecitelnou chorobou a vi ,ze za par mesicu zemre v bolestech tak mu nemuze mit nikdo za zle ze chce zemrit v klidu a bez bolesti.A co se potratu tyce ,tak nez splodit dite do financne nezajistene a nepripravene rodiny ,ktera by v dusledku tohoto prirustlku skoncila pod mostem i s mimcem to je uz lepsi aby na tenhle svet neprislo vubec (nebo v jinem zivote -pro ty co na to veri).Tot vse co jsem chtel rici.
...není pravda ,ze dvoumesícní miminko je zatím bezvýznamné nic....co jeho matka ,otec,babicky a dedové???Co sourozenci???Je to naprosto jedno,jak dlouho clovek zije,jestli týden nebo 20let....bolí to furt stejne...vím o cem mluvím...
Ale na druhou stranu souhlasím ,ze potrat je uplne neco jiného nez eutanazie...o jedné smti rozhodují jiní a o druhé sám clovek o sobe...
Ale na druhou stranu souhlasím ,ze potrat je uplne neco jiného nez eutanazie...o jedné smti rozhodují jiní a o druhé sám clovek o sobe...
Máš pravdu v tom, že smrt dospělého člověka, bez ohledu na to kolik toho v životě dokázal, vždy zabolí víc lidí než smrt embrya. Je třeba si ovšem uvědomit, že v podstatě se jedná o totéž a je jedno, kolik má ta osoba přátel nebo příbuzných. Já nepatřím mezi zaryté odpůrce potratů, je tu totiž i druhý úhel pohledu, a to právo ženy rozhodnout, chce-li se stát matkou nebo ne. Chtěla jsem jen nastínit fakt, že v jádru eutanazie a interupce je jen nepatrný rozdíl a spory ohledně etické stránky tohoto zákroku mi připadají zbytečné.
K tomuhle se prostě musím vyjádřit ;) :
Myslím, že rozdíl mezi potratem a eutanázií je poměrně striktní. Pokud se jedná o potrat, je usmrceno (ve většině případů) embryo - embryo ještě není člověk (kolik si toho pamatuješ ze svého "embryozního věku" ;-) )... a co se týče eutanazie - ve většině případů se jedná o lidi, kteří se tedy již zcela vyvinuli do té lidské podoby, a kteří byli někým vychováváni, někým milováni, ale i někým nenáviděni, udělali tu kus nějaké práce...zkrátka měli na tomhle světě své místo. A zmizení takového člověka ze světa je mnohem více pozorovatelné, než když zmizí něco, co je součástí těla někoho. A možná to, co teď řeknu, bude znít hnusně, ale kdybyste mohli zachránit jen jednu osobu: dvouměsíční mimino nebo mladého člověka, o kterém víte, že by byl ochoten pro to dítě zemřít, koho byste zachránili? To je jen řečnická otázka! Ani já na ní nedovedu odpovědět, ale uvažujte se mnou, pokusím se na to jít "logicky" ;-) Je tu dítě - dva měsíce na světě, nemá ponětí, co se kolem něj děje, nic ještě nezná, neumí, je odkázáno na druhé, do budoucnosti nevidíme, těžko říct, co z něj jednou vyroste - možná ještě lepší člověk než ten mladík, ale když ho nezachráníme, tak se vlastně nic nestane, protože do toho skvělého mladého člověka nevyroste a teď jím ještě není...Kdo věří na osud, může prostestovat, ale co kdyby v budoucnosti... A není osud náhoda? A když je tedy osud, není osud to, že má přežít mladík aby byl součástí osudu někoho v budoucnu? A jak to zjistíme? My nemůžeme přece rozhodovat o osudu, je-li nějaký, to by pak nebyl osud...
Dobrá, tak teď mladík - dejme tomu, že je to opravdu mladá, schopná osoba, která by neváhala obětovat svůj život pro to mimčo. Společné oba pravděpodobně mají, že mají rodinu, která je miluje, ale mladík má navíc přátelé a všechny ty, kterým nějakým způsobem vstoupil do života...
Já často tvrdím: ano, musíme tu být samy za sebe, ALE........jsme členové týmu! a MUSÍME brát ohled na ostatní! Smrt člověka nejvíc bolí ty, kteří po něm zůstali...Ale to jsem se dostala úplně jinam (já neumím vysvětlovat svoje myšlenkový pochody ;-) )...
Zkrátka je tu na výběr: nechat zemřít človíčka, který je pro svět zatím bezvýznamné nic nebo osobu, která se svou smrtí stane světu hrdinou?
Myslím, že rozdíl mezi potratem a eutanázií je poměrně striktní. Pokud se jedná o potrat, je usmrceno (ve většině případů) embryo - embryo ještě není člověk (kolik si toho pamatuješ ze svého "embryozního věku" ;-) )... a co se týče eutanazie - ve většině případů se jedná o lidi, kteří se tedy již zcela vyvinuli do té lidské podoby, a kteří byli někým vychováváni, někým milováni, ale i někým nenáviděni, udělali tu kus nějaké práce...zkrátka měli na tomhle světě své místo. A zmizení takového člověka ze světa je mnohem více pozorovatelné, než když zmizí něco, co je součástí těla někoho. A možná to, co teď řeknu, bude znít hnusně, ale kdybyste mohli zachránit jen jednu osobu: dvouměsíční mimino nebo mladého člověka, o kterém víte, že by byl ochoten pro to dítě zemřít, koho byste zachránili? To je jen řečnická otázka! Ani já na ní nedovedu odpovědět, ale uvažujte se mnou, pokusím se na to jít "logicky" ;-) Je tu dítě - dva měsíce na světě, nemá ponětí, co se kolem něj děje, nic ještě nezná, neumí, je odkázáno na druhé, do budoucnosti nevidíme, těžko říct, co z něj jednou vyroste - možná ještě lepší člověk než ten mladík, ale když ho nezachráníme, tak se vlastně nic nestane, protože do toho skvělého mladého člověka nevyroste a teď jím ještě není...Kdo věří na osud, může prostestovat, ale co kdyby v budoucnosti... A není osud náhoda? A když je tedy osud, není osud to, že má přežít mladík aby byl součástí osudu někoho v budoucnu? A jak to zjistíme? My nemůžeme přece rozhodovat o osudu, je-li nějaký, to by pak nebyl osud...
Dobrá, tak teď mladík - dejme tomu, že je to opravdu mladá, schopná osoba, která by neváhala obětovat svůj život pro to mimčo. Společné oba pravděpodobně mají, že mají rodinu, která je miluje, ale mladík má navíc přátelé a všechny ty, kterým nějakým způsobem vstoupil do života...
Já často tvrdím: ano, musíme tu být samy za sebe, ALE........jsme členové týmu! a MUSÍME brát ohled na ostatní! Smrt člověka nejvíc bolí ty, kteří po něm zůstali...Ale to jsem se dostala úplně jinam (já neumím vysvětlovat svoje myšlenkový pochody ;-) )...
Zkrátka je tu na výběr: nechat zemřít človíčka, který je pro svět zatím bezvýznamné nic nebo osobu, která se svou smrtí stane světu hrdinou?
Chceš psát tučně, kurzívou nebo podtrženě? Použij BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Krátké zamyšlení nad podstatou Vánoc | Myšlenky | Jizvy | Novoroční | Princezna