Michelle 8

Autor: Petra Vávrová, 12.9.2011, Ostatní

  

Probudila jsem se dřív než hrabě. Slunko už vycházelo. Protáhla jsem se a posadila se na posteli. Lehounce jsem pohladila hraběte po tváři. Usmál se a otevřel oči.
„Tak se mi to nezdálo…“ řekl tiše.
„Taky jsem si myslela, že je to jen sen.“
Posadil se a něžně mě políbil.
Vstala jsem a začala se oblékat.
„Ty už jdeš? Pojď ke mně na chvilku…“ zaprosil.
„Musím připravit snídani…“ řekla jsem.
Když jsem se oblékla, šla jsem do kuchyně a připravila snídani. Odnesla jsem ji do jídelny. Hrabě tam už seděl. Když jsem chtěla odejít, zadržel mě.
„Michelle, řekni…miluješ mě?“
„Ano…“ řekla jsem tiše.
„To jsem rád…“
Uklonila jsem se a pomalu odcházela.
Od té doby jsem hraběte myla jenom já. A občas jsme se i milovali. Bylo to čím dál krásnější…
Jednoho rána jsem se probudila a cítila jsem, že mi není dobře od žaludku. Utíkala jsem tedy k plechovému umyvadlu a vzápětí začala zvracet.
„Z čeho mi jen mohlo být špatně?“ uvažovala jsem.
Po snídani jsem šla natrhat petrželku do polévky. Náhle se mi zatočila hlava a před očima se mi zatmělo…Něčí ruce mě zachytily, když jsem padala.
Probudila jsem v posteli hraběte. Seděl na jejím okraji a starostlivě mě pozoroval.
„Konečně ses probrala.“
„Ano…ale nevím, proč mi bylo špatně…“
Ale vzápětí mi bleskla hlavou myšlenka: Jsem těhotná! Ano, určitě! Zpočátku jsem nepostřehla, že mi mé dny vynechaly…ale teď mi to došlo…
„Už jsem na to přišla… já… já jsem těhotná…“
Hrabě se usmál.
„ Jak dlouho?“
„Asi tři měsíce…“
„Co teď budeme dělat?“ zeptala jsem se.
„Neboj, o tebe i o to malé se postarám,“ ujistil mě.
Jednoho jarního dne mi už od rána bylo nějak divně. Bolela mě záda a cítila jsem se slabá. Odpoledne jsem si šla na chviličku lehnout, protože mi bylo stále špatně. Náhle jsem pod sebou ucítila něco mokrého. Panebože, praskla mi voda. Já budu rodit!
„Ach!“ vykřikla jsem.
Hrabě byl hned u mě.
„Už je to tady,“ vypravila jsem ze sebe namáhavě.
Pierre právě krmil koně.
„Pierre, doběhni do vesnice pro porodní bábu,“ zavolal na něj hrabě.
„Ano, pane,“ řekl a rozeběhl se směrem k bráně.
Mezitím hrabě namočil kapesník a otíral mi čelo.
Porodní bába tu byla celkem rychle.
„To není nic pro vás,“ řekla a vystrčila hraběte z pokoje.
Podívala se mi pod sukni, jaká je situace a řekla:
„Ještě to bude chvíli trvat.“
Stahy se zesilovaly a já myslela, že tu bolest už nevydržím.
„Já už nemůžu…“ zasténala jsem.
„Neboj se, už to bude…“ řekla porodní bába.
Pak vyšla ven poprosit o horkou vodu a ručníky.
Řídila jsem se jejími pokyny a brzy jsem uslyšela dětský pláč.
„Máte krásnou holčičku,“ podala mi dítě v pleně.
Teprve když odešla, přišel ke mně hrabě.
„Je celá po tobě,“ řekl s úsměvem.
„Jak jí budeme říkat?“
„Líbila by se mi Danielle… po mé matce…“
„Vítám tě na světě, moje maličká Danielle,“ řekl a políbil dceru na čelíčko.
A mě v tu chvíli zaplavila vlna štěstí…

Zatím žádné hodnocení

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Jenny 12.9.2011, 12:12

No jako tomu se říká rychlost blesku
V jedný kapitolce vyznání lásky, zjištění těhotenství, těhotenství samotný a zároveň porod.
Nuda.

Reaguj >>