3 002 autorů
Válka je řada katastrof, která končí vítězstvím.
[Clemenceau] Další >>
Zřejmě jsem se narodila do špatné doby. Jsem naturalistický typ a vše, co se týče moderního zušlechťování mne přivádí do záhuby.
Vstávám za ranního kokrhání. Můj muž ještě spí. Má babička říkávala – probouzej muže polibkem, odmění se ti úsměvem. Pokouším se o to. Nic, spí jako dřevo. Zaposlouchám se tedy do toho kokrhání... v tu ránu „řve“ telefon. Muž vyskočí jak jelen šestnácterák a vrhá se k němu. Neskutečné, jak na něj ta technika zabírá. Závislák!
Spěchám do banky. Teprve nedávno jsem se naučila vyjet si pořadové číslo a přečíst ho na tabuli, abych se dostala ke svým financím. Na bankomat si prozatím netroufnu. Mé babičce s penězi pod slamníkem bylo líp.
Doma přistihnu syna u PC. S otázkou, cože to dělá, když se má „bichlovat“ ke zkouškám, s údivem na mne zírá s tím, že to právě činí. Vždyť má babička měla dřevěné počítadlo a s tím to šlo také. Odcházím vyprat, na displeji se objeví modře napsáno: DOBRÝ DEN...
Vzpomínám z vyprávění mé babičky, jak chodívala s „velkým prádlem“ k potoku.
V kuchyni na mě bliká mikrovlnka, že je čas na kávu. Volím hrnec s vodou a plotnu. Tak to dělávala má babička. Kávovar mě minule zklamal, neboť vypadly pojistky.
Teď jen v klidu dojít pro jízdenky na vlakové nádraží, tam mne snad nic neohrozí. Ohrozilo! Jízdenky nemám, počítače nefungují. Orosil mne smrtelný pot. Vzpoměla jsem si, že „mám své dny.“ Jdu k prvnímu automatu – káva, čaj, žvýkačky, kondomy...
Co se stalo? Jak je to jen možné? 21. století a nemám po ruce automat na hygienické potřeby pro ženy? Indiánky se touto problematikou nezaobírají, závidím jim.
Je za pět minut dvanáct. Oběd! Má babička říkávala – měj včas pro muže jídlo na stole a budete spokojeni. To stihnu. Vynahradí mi to připravena strava z obchodu. Mikrovlnka to zvládne tentokrát za mě.
Doma usedám k PC, abych si přečetla něco z elektronické knihy. Má babička říkávala – pečuj o svou knihovnu jako oko v hlavě, jsou to životní poklady a moudra.
Natěšená ulehám do postele a čekám až se muž vrátí z koupelny. Stalo se. Podává mi krabičku s tím, že musí dodělat seminárku...
Úplně jsem se lekla. V rukou mám nějaké světelkující heblátko. Vibrátor!
Přepadá mě spánek. Nejraději bych se napojila do sítě na zdroj, abych vydržela. Má babička říkávala – přírodu neošálíš.
Když cestou do práce přistoupí do autobusu paní s kočárkem, zvědavě nahlížím na to nedlouho narozené škvrně, ještě nedotčené vládou civilizačního pokroku, hrůzou mi vstávají vlasy na hlavě. To dítě má v těch svých malinkých, neobratných ručičkách mobilní telefon místo štěrkátka!
Má babička by řekla...
Co by vlastně řekla má babička, když mobilní telefon vůbec neznala?
Příroda kolem je krásná...
Ubrání se však lidskému pokroku?
Ne. Do budoucna se nechci pyšnit titulem BABIČKA. Nechci hlídat roboty místo dětí!
(celkem: 18, počet hlasujících: 4)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
kvalitní komentář (0)
Já si tu "krutost nevymyslela. Jen jsem se snažila ji názorně zpracovat do určitého fejetonu kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Hradní pán | Slepý kamelot | Renátce! | Dech předjaří | Tulák po hvězdách