"Zeptejte se ropuchy, co je to krása, veliké krásno, to kalón: odpoví vám, že je to ropuší samice s velikýma kulatýma očima, vylézajícíma z malé hlavy, se širokou, plochou tlamou, žlutým břichem a hnědými zády. Otažte se negra z Guineje: krásou je mu černá, mastná kůže, zapadlé oči, rozplesklý nos."
Voltaireovu teorii o ropuší kráse nemůžu vyvrátit, ale myslím si, že ropuše ani nějak nejde o to, jak vypadá její partner/partnerka, neboť ropucha je zvíře a hledí si toho, aby měla plné břicho a mohla se čile rozmnožovat. Ropuší "miss" ji může nechat zcela klidnou.
A teď k negrovi a jeho kráse. Dnešní noviny, televize a média jsou zahlceny neustálými útoky rasistů. Jak je vidět, Voltaire nebyl asi jen filosof, ale měl i čas k tomu, aby mohl zesměšňovat a ponižovat lidi s jinou barvou pleti. Podle mě je těch pár slov, které se tváří na pohled velice moudře, jen prostředkem k nabádání ostatních k rasismu, k nenávisti k ostatním lidem, kteří se od nás liší, ať už barvou kůže, či kulturou.
Je snad známkou krásy náš zevnějšek? Co povahové rysy? Upřímnost, velkorysost? To není krása? To nemůže mít černoška?
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Smrti býti milenkou | Ramádí | Bastet I. | Smrt | Pohádka smutku