2 987 autorů
Život připadá krátký jenom tomu, kdo dlouho žil.
[Scholz] Další >>
Iva a kuře V. díl - Iva a páv
tvorba pro děti s ilustracemi paní Křížové
Autor: Frida
,
4.4.2021,
Ostatní
Stydlivo je nejspíš pávu.
Pod křídlo si schoval hlavu.
Iva se divila, kam se děda chystá. Po obědě se většinou natáhl na gauč v kuchyni a říkal tomu polední klid, jako by chodil do školky!
„Ani se nezouvej, Ivo.“ Tak vnučku oslovoval, když byl nazlobený. „Náš Pávík uletěl. Seděl na stromě a v jednom kuse kokrhal, a najednou frrr… a byl pryč.“
„Co budeme dělat,“ nakrčila Iva starostlivě čelo.
„Půjdeme spolu Pávíka hledat. Vzal to přímo přes Krásné údolí. Dobře, že jsi zrovna přišla, pomůžeš mi, ano?“
„Běžte nejdřív k Vonáskům,“ radila ustaraná babička. „Teď telefonovali, že Pávík sedí u nich na střeše.“
„To víš, babičko, já za ním polezu na střechu,“ hněval se naoko děda. Babička mu podala misku s pšenicí.
„Hlavně nikam nešplhej, a ty, Ivuško, ohlídej prosím dědu. Stačí přece stát dole a zavolat: Pávíku, dobrota, a on přiletí sám.“
„Babičko, a nechceš si páva chytit sama, když všechno tak dobře víš?“ odcházel s miskou v ruce a Ivuškou za patami děda.
„Kdepak,“volala za nimi, „někdo přece musí zůstat doma, kdyby se vrátil.“
Sešli z kopce do Krásného údolí a už zdálky slyšeli svého ptačího uprchlíka. Měl hlas jako zvon a neustále kdákal. Zdálky mu odpovídal nějaký cizí kohout.
„Pávíku, Pávíku, dobrůtka, na!“ volala Iva i děda. Pávík naklonil hlavu a určitě je poznal. Procházel se po hřebeni střechy a nic si z nich nedělal.
Z domků v údolí vyšli snad všichni lidé, kteří byli právě doma. Někteří se přidali a volali na páva, jiní se smáli a říkali, že takovou legraci ještě nezažili. Děda byl celý rudý a lilo z něj. Byl totiž horký letní den.
Páv se najednou zablýsknul ve vzduchu. Lidé v údolí zmlkli. Takové krásy, když proti bílým mrakům rozpřáhnul křídla!
„Jsou fialovomodrá, takovou barvu má Sargasové moře,“ zasněně pronesl pán, který se doteď nejvíc smál. „A podívejte na tu krásnou šíji…“ Byl totiž malířem.
„Co je to šíji, dědo,“ ptala se Iva.
„To je docela obyčejný krk, Ivuško, ale honem, ať neztratíme Pávíka z očí.Blíží se večer a liška v lese Dubíku by přes noc na páva jistě číhala. Mohla by ho snadno ulovit!“
Zaslechli páví křik z ulice, které se říkalo Na cihelně.
„Dědečku, támhle je, koukej,“ ukázala Iva mezerou v plotě do jednoho z dvorků.
A opravdu. Chovali tam totiž slepice. Pávík se před nimi naparoval, točil okrasným chvostem, až vířil prach, a předváděl slípkám svá barevná oka. Dupal a bylo ho plné Krásné údolí. Slepice se krčily v rohu dvora, nevěděly, co dělat. Takového nápadníka ještě nikdy neměly. A kohout? Raději zalezl do prázdné psí boudy.
Děda přelezl plot a skočil po Pávíkovi zezadu, aby ho z námluv nevyplašil. Popadl ptačího krasavce za dlouhatánské nohy a šli přes celé Krásné údolí s Ivou a uprchlíkem domů. Páv se nejspíš styděl, jak potupně byl polapen. Zastrčil si hlavu s královskou červenou korunkou pod křídlo a vypadal, že ji vůbec nemá. Lidé z domků se dívali, jak Iva a děda s Pávíkem jako malý průvod procházejí údolím. Kdekdo si chtěl páva pohladit. Jedna holčička tleskala radostí. Děda už se usmíval, dokonce i na pana malíře, který se jim předtím tolik smál.
Doma skončil páv ve své voliéře, unavený děda si konečně mohl dát šlofíka a Iva pozdravit kuře Pampelišku.
(celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Já mám někdy při čtení takovej "malej handicap", že mě některá slovní spojení
pozvou do jinýho domu. Teda jako že z toho sargasovýho moře mi z textu vypluli úhoři Oty Pavla a jaká "neslušná" studentská písníčka se mi u Vonáska vybavila, snad ani nebudu mít u dětskýho textu na jazyku
Dobrý, budu číst dál.
kvalitní komentář (0) 5.4.2021, 17:32Díky, bone, chci to dopsat, než vnoučata začnou mít jiný literární vkus
)kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Místopis | Střípek | Epitel | K jaru | než se rozední