Ženy, dámy,
dáno jim být pány
řek i horstva,
také pánů tvorstva,
kteří u nohou jim leží,
i když, jen stěží
ochotně jim dají,
co pudy nezvládají
Karty nespasí nás, ani cíl,
pokud se osud nezmýlil
Za pocitem štěstí
odchod samotu věstí
a z jejich očí
slzy končí
smíchem s jiným
Vzpomínky se supy dojím,
a minulost, co nezměníš
Jen srdce v ocel proměníš
Sečteny jsou miliony chvil,
které jsi s křídly prochodil
a nečekej,
ani nedoufej,
že v součtu,
na konci jejich počtu,
se tvé jméno objeví
Možná hlouběji
Nepláči, Divnoději,
jen se smutnosměji
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
co zůstane ? | Zmírající láska | kam ten svět spěje | tichá dohoda | 1.ledna