Malá, milá žabička
ležela už bez trička,
když přilehl k ní děd,
co vtipnou kaši jed
Bavit umí okolí
a jeho zrak sokolí
na míle svoji kořist zří,
slůvky něžně umoří
Baviči tak vtipně,
podléhají sukně
Rády stávají se obětí,
hlavně mámy od dětí
Okouzleny zas a zase
ony ztrácejí se v čase
Každá lásku cítí novou
po setkání s Casanovou
Ač kmet na pohled starý
stále čiperný je, jarý
Zbývá dosti jemu sil
a nerad by své řemeslo
na hřebík pověsil
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Infarkt sebevědomí | nadržená kopretina | dobré ráno, Zlatovlásko | vývěska | lži mi poravdu, miláčku