Arcon 3.

***


Autor: Hesiona , 30.9.2010, Ostatní

  

II. MĚSTO

Bylo už kolem poledne, když Anna zůstala stát na Szarköziho třídě, na zádech batoh se všemi svými věcmi a v ruce kousek papírku s nákresem, kudy se dostat k Městské nemocnici. Tehdy v noci, když se šestadvacátá polní konečně dostala do Arconu, Anna tvrdě spala na korbě nákladního auta a probrala se až ve chvíli, kdy kolona zastavila na nádvoří ministerstva vnitra, takže až dosud viděla pouze pár budov, které byly vyšší, než zmíněné ministerstvo, což rozhodně nebylo mnoho.

Teprve teď tedy mohla na vlastní oči uvidět Město. Poprvé mohla za denního světla vstoupit do jeho ulic, které se vinuly jako dravé řeky, razící hluboké kaňony mezi mnohapatrovými budovami. Když vzhlédla nahoru, měla pocit, že na jejich střechách už leží samo nebe.
Nový futuristický sloh, tzv. moderní gigantismus, který vznikl někdy v polovině jednadvacátého století, dobře znala z novin a časopisů. Před dvaceti lety, kdy bylo toto monstrózní veledílo dokončeno, o něm informovala média celého světa jako o něčem novém, unikátním a převratném. Arcon a jeho kubisticko-funkcionalistická architektura se měly stát vzorem pro všechna budoucí města.

Zvláštní, rudohnědá barva betonu míchaného s recyklovaným odpadem způsobovala, že metropole, kterou zima a válka zbavily všech okras i kdysi všudypřítomných záplav pelargonií, jimiž bylo město před válkou proslulé, náhle působila chmurně a depresivně. Lidé, kteří byli zvyklí na barvu i zvláštní kubistickou architekturu města, to možná už ani nevnímali, ale Anna byla tím vším zaskočena. Připadala si jako v rudém těle nějakého živoucího tvora, jehož tepnami a žílami nepřetržitě proudí krev v podobě lidské masy, která se neomylně orientuje ve spleti ulic, bulvárů, pasáží, uliček a zkratek, nadchodů a podchodů, zatímco jí se zdálo všechno na první pohled úplně stejné.

Svírala v dlani plánek cesty, aby jí ho silný chladný vítr neodfoukl a přemýšlela, kudy to bude mít do Městské nemocnice kratší. Pokud mapka nelhala, tak by se na konci Sarköziho třídy dostala na Tereziánské náměstí a pak Vítěznou až na Marconiho bulvár, odkud vedl podchod do Van Goghovy ulice, kde měla nemocnice hlavní vchod. Druhou možností bylo dát se pasáží „L'amitie“, která měla ústit do široké Wattsovy třídy, dál přes náměstí Bolbec a některou z četných uliček na Vítěznou. Nakonec po pečlivé úvaze zvolila druhou alternativu, protože měla v úmyslu zastavit se cestou v supermarketu LeBrix, který stál na východní straně Bolbecu, a z první výplaty si tam nakoupit pokud možno co nejvíc čokolády. Vykročila tedy a vnořila se do davu lidí, kteří pospíchali někam do nedohledna.

Hned při prvním zběžném pohledu do ulic ji napadlo, že architekti Arconu podlehli nějaké zvláštní fascinaci kruhem, protože téměř každý dům, každý mrakodrap měl alespoň jedno kruhové okno, průhled, výklenek nebo alespoň výzdobu fasády, tvořenou kruhovými tvary. I vstup do pasáže L‘amitie, který Anna objevila po pár desítkách metrů na protější straně ulice, měl půlkruhový tvar. Úzký průchod mezi úředními budovami někdo vydláždil lesklými kachly z černé skloviny s nezbytným kruhovým ornamentem, takže Anna měla pocit, že šlape po gramofonových deskách. Nahoře zastřešovaly pasáž velké tabule matného, zažloutlého skla. Sem tam byly domy ve výšce propojeny proskleným tunelem a Anna si dobře všimla, jak muži zvedají hlavy nahoru k procházejícím ženám, jako kdyby z té hloubky mohli něco zahlédnout. Ženy o tom nepochybně věděly a kráčely vlnivě po kovových můstcích jako bohyně z jiného světa.

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 6x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře