Arcon 5.

Něco se zjevně děje


Autor: Hesiona , 6.10.2010, Ostatní

  

Wattsova třída byla výstavní. Byla plná drahých obchodů a butiků, význačné obchodní firmy, které cizopasily na válečném konfliktu, zde měly svá reprezentativní sídla, byly tu restaurace, hotely i úřední budovy se spoustou kanceláří. Nikdo by neuvěřil, že i tudy prošla válka, která zničila tři čtvrtiny světa. Slušně oblečení lidé tu v klidu dělali svoje nákupy, obědvali za prosklenými stěnami restaurací, fungovaly tu dokonce i telefonní budky a bankomaty Evropské bankovní společnosti. Kameloti hlasitými deklamacemi nabízeli nový výtisk „Arconského úsvitu“ a středem rušných chodníků korzovali policisté v černých brýlích. Anna měla chvílemi pocit, že snad zabloudila do nějaké paralelní reality, nebo snad na jinou planetu, protože z toho, co věděla od pacientů a ostatních sester, žít v Arconu nemohlo být tak jednoduché. „Potěmkinova vesnice,“ vytanul jí na mysl dávno zapomenutý termín z dějepisu. Někde bylo něco špatně…

Ještě nevěděla, co to je, ale jakýsi neurčitý pocit kolem žaludku jí říkal, že ve vzduchu visí něco divného. Zbystřila. Prohlížela si ostražitě celou ulici před sebou, pátrala mezi lidmi, snažila se dohlídnout co možná nejdál před sebe, ale nic zvláštního neviděla. Odněkud z dálky byla slyšet siréna hasičského vozu, ale nikdo si toho nevšímal. Ulice pulsovala dál svým běžným tempem, dokonce i když se mezi houkáním sirény ozvalo pár zvuků, které nepříjemně připomínaly střelbu. Arcon byl zřejmě na podobné excesy zvyklý.

Anna se zatím dostala až na náměstí Bolbec. Pomalu kráčela napříč načervenalým dlážděním, vyhýbala se loužím a v duchu počítala, co všechno bude muset v supermarketu nakoupit. Potřebovala mýdlo, pastu na zuby, možná nějaké prádlo… dá se to tu vůbec sehnat? Co to může stát? Náhle se zarazila. Koutkem oka zachytila dvojici policistů na rohu boční ulice, kteří začali být nějak podezřele aktivní. Z ničeho nic ztratili svůj bohorovný výraz, chvíli na kohosi křičeli do vysílačky, pak se sbalili a i s vysílačkou vyrazili boční uličkou pryč jako o závod. A v tu chvíli si Anna uvědomila, co je to za divný pocit, který stále intenzivněji proniká do jejího těla. Dřepla si a přitiskla dlaň na špinavé dláždění. Ucítila to okamžitě – těžko postřehnutelné chvění, jemné vibrace, kterých si civilisté ještě nemohli všimnout. Někde blízko, snad jen o ulici dál, se musela pohybovat vozidla na ocelových pásech.

Zapomněla na nákupy. Střelba a hasičská siréna v kombinaci s vyděšenými policisty a vojenskou technikou pro ni znamenala jednoznačně problémy. Vytáhla ze svého batohu všechny důležité věci, peníze a doklady a uložila je do bezpečí do vnitřní kapsy vojenské bundy. Batoh důkladně pozapínala, stáhla koženým řemenem a hodila si ho zpátky na záda. Když zahýbala do Pasteurovy ulice, kterou zmizeli oba policisté, výloha nárožního pekařství se hlučně rozdrnčela. Kroky kolemjdoucích očividně zrychlily, všichni začali někam pospíchat a nakonec se dali do vyděšeného běhu. Jako veliká vlna se ulicemi začala šířit panika.

Anna doběhla do poloviny nerovné ulice. Až to tohoto okamžiku nevěděla, co se děje na jejím konci, protože Pasteurova se uprostřed prudce stáčela doprava a plechové poutače jakéhosi obchodu bránily Anně ve výhledu. Měla však pocit, jako by se blížila k pekelnému kotli, protože každý závan větru s sebou přinášel dým a nepříjemný pach spálené umělé hmoty. Zničehonic se proti ní odněkud vyhrnuly spousty vyděšených lidí, kteří se snažili dostat na náměstí, zatímco za jejich zády se rozléhal křik a řinčení rozbitého skla, ze kterého se stále víc vyděloval temný hukot dieselových motorů. V Anně se probudil dlouho pěstovaný instinkt. Bleskově se stáhla na levou stranu ke zdi s mramorovým vlysem a opatrně postupovala dopředu, aby konečně viděla na konec ulice. Transportér se objevil vzápětí. Škubavě popojížděl ze strany na stranu a hrnul před sebou dvě lomozící popelnice, zatímco na jeho kapotě se přidržovala banda nějakých příšerně vyhlížejících lidí. „Ty vole, hadráci!“ vyhrkl jakýsi mladík, kterého Anna právě míjela. Stál v portálu Madridské banky a s náručí plnou nějakých složek se snažil odemknout prosklené dveře. Při pohledu na osádku transportéru však odhodil všechny papíry, otevřel si a s děsem v očích za sebou zase přibouchl. Hned nato sjela dolů těžká kovaná mříž.

Také Annu ten pohled na chvilku vytrhnul ze soustředění – něco tak odporně špinavého ve svém životě ještě neviděla, dokonce ani v bosenských horách, kde před půl rokem náhodou narazili na padesátičlennou skupinu chorvatských uprchlíků, kteří se skrývali ve skalách už několik let. Ani oni nebyli tak neuvěřitelně špinaví jako tihleti. Měla dojem, že se od transportéru line zápach, který přesahuje všechno ostatní kolem. Snad to byla jenom sugesce. Transportér se zarazil o telefonní budku a tlupa jako na povel seskákala dolů. Anna nahmátla v kapse nůž. Nebyla to ale ona, po kom se ten nelibě vyhlížející dav vrhnul. Na protější straně ulice se nějaký obchodník pokoušel zatáhnout ocelovou roletu u svého krámu s masem, ale někde se v ní zřejmě něco vzpříčilo, a ačkoli se nebožák celou svou vahou věšel na rukojeť, roleta zůstávala vytažená. Tlupa špinavců ho zaplavila jako velká smrdutá bažina, stáhla ho do svého středu a Anna mohla jen bezmocně přihlížet, jak se jeho ruce ztrácejí ve změti našedlých těl. Tak tohle byli ti pověstní hadráci… už o nich ledacos zaslechla v nemocnici, ale nevěřila, že je to všechno pravda. Je snad možné, aby nějaká část lidské společnosti klesla až pod úroveň zvířat? Aby přežívala v kanálech a podléhala primitivním pudům namísto zákonů, platných mezi inteligentními bytostmi? Jenže na filozofování teď nebyl čas. Anna uslyšela povědomý rytmus bot, dupajících jednotně po žulovém dláždění a za opuštěným transportérem zablýskaly modré majáčky CO. Ulicí postupovala hradba stříbrných přileb, krčících se za vysokými průhlednými štíty a u její paty se váleli první z buřičů. Pohled na gumové obušky Annu zabolel. Hned nato se jí nad hlavou ozval sykající svištivý zvuk a na balkón Madridské banky dopadl první granát se slzným plynem. Anna se rozhodla už dále nezkoumat, co se děje na konci Pasteurovy ulice a sprintem vyrazila opačným směrem.

Když se dostala zpátky na náměstí, nepoznávala ho. Poklidné prostranství s kašnou se během poslední čtvrthodiny změnilo v divoký bazar, plný řevu, vzteklých tahanic a rvaček. Tady se neprchalo do bezpečí, tady se rabovalo. Bolbec se stal bojištěm, kde hlavním cílem všech válečníků bylo sebrat a odnést co nejvíc. Pekařství na rohu už mělo vytlučenou výlohu, ve výkladu stála rozkročená cikánka ve strakaté sukni a vytahovala ven veliké pytle z modrého igelitu, které jí zevnitř někdo podával. Před obchodem stály další dvě, snažily se naskládat všechno na rozvrzaný dětský kočárek a zároveň svůj lup bránily před snědým výrostkem, který se snažil z něj taky něco získat.

Anna se obloukem vyhnula největšímu ohnisku bojů, což byl supermarket Le Brix. Už dávno přišel o svoje pestrobarevné výlohy a lidé, kteří se se zdivočelým pohledem snažili prorvat do jeho útrob, krváceli z mnohačetných řezných ran. Opojeni představou tučné kořisti si však s trochou krve nedělali starosti a drali se dál, ať to stojí, co stojí. Na místo už se začali stahovat další cikáni ze širokého okolí, ale přítomna byla i jednotka CO. Ze samootvíracích dveří obchodního domu se právě vyhrnula parta mladistvých, všichni se stejně zapleteným copánkovým účesem a s plnými náručemi oblečení, ještě s ramínky uvnitř, a štosů žlutooranžových krabic s botami. Pohled na kordon vojáků je zarazil, ale jen na okamžik. Za ukrutného řvaní se vrhli na pořádkové jednotky, jako kdyby je snad chtěli zahnat už jen tím řevem. Objevili se tam i jacísi muži v kapucích a kuklách, co evidentně patřili k nějaké extremistické skupině a byli dobře vybavení. Anna zahlédla dokonce i plynové masky. Chlápek s hlavou holou jako vejce, který je vedl, však za okamžik ležel na zemi a řval, protože mu policistova holeň v těžkém koženém chrániči drtila lebku o dlažbu.

Zatím žádné hodnocení

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

me2d 6.10.2010, 17:31

Další popisná část s neukončenou epizodou (?) - no to se vyjasní v příštím dílu.

Reakce: Hesiona 7.10.2010, 13:28

Asi to začnu "stříhat", protože chápu, že člověku, který nezná původní příběh, to nic neříká. Jenom teď na to nemám čas, začala jsem na půl úvazku pracovat.

Reakce: me2d 7.10.2010, 21:19

Takže překlad? To potom jinak nejde - je nutné se držet předlohy až na hranici srozumitelnosti....

Reakce: Hesiona 8.10.2010, 10:39

ne ne, není to překlad. Je to volné pokračování díla jiné autorky, takže je to plně v mé režii a můžu s tím dělat, co je potřeba.

Reakce: me2d 8.10.2010, 16:23

Promiň - tahle verze mne nenapadla... máš tedy fantazie na rozdávání. Uvidíme, co s tí provedeš dál

Reaguj >>