Aldrins Club 3

Nevím, jaký literární druh tohleto vlastsně je. Na povídku je to moc dlouhé, a na román zas příliš jednoduché. Každopádně to bude na pokračování.


Autor: Hesiona , 5.1.2009, Ostatní

  

Oystermouth Road je velice velice dlouhá a lemuje pobřeží jako nějaká pentle, jen tak ledabyle odhozená na pokraji města. Tvoří ji většinou nízké, maximálně jednopatrové domky ve starém stylu, ale směrem k hornímu konci ulice se počet pater i prestiž domů zvyšuje. Jsou tu nejrůznější úřady, sídla obchodních firem, advokáti různé kvality i ceny, a tak podobně. Druhý konec ulice se svažuje rovnou ke křižovatce, za níž už se otevírá přístav. Čím víc se k němu člověk blíží, tím víc roste množství barů, ubytoven, pizzerií, heren, hospod a penzionů lepší či horší pověsti. Pro nás to ovšem znamená dost velkou konkurenci a nezbytnost něčím se odlišovat, protože Aldrins´ stojí na tom „lepším konci“ ulice a je poněkud vzdálen od přístavu. Má to ovšem tu výhodu, že pokud někomu z toho námořního lidu stojí za to zajít si na jídlo kousek dál, než do první putyky, jedná se o „kvalitního jedince“. Násoskové a primitivní balíci hrubšího zrna většinou zůstávají hned v nejbližší taverně a tam to pořádně rozjedou.
Nikdy jsme si nedělaly žádné velké naděje, že by u nás bývalo nějak zvlášť narváno. Snažily jsme se vybudovat si svou stálou klientelu a zajistit svým hostům jakési „domácí prostředí“, kam se budou rádi vracet a případně sem vodit i svoje přátele. Proto jsme co nejdřív zprovoznili i hernu ve vedlejší místnosti. Máme tam biliárový stůl, dva elektronické terče na šipky, dva hrací automaty (pozor, nikoli výherní!), a jukebox, který stojí hned za dveřmi a jeho hudba jde i do lokálu.

Co se týče naší „jedinečnosti“, Odetta vsadila na dobrého kuchaře. Tím, kdo byl nakonec pověřen pravým zvelebováním naší kuchyně, se stala Jasonova dobrá známá, Cate Blanchardová.
Andělská Cate, chtělo by se říci... něžná a plachá éterická bytost s velkýma světlemodrýma očima a zlatými vlasy. Působila tak křehkým dojmem, že nemít vážné doporučení od Jasona, určitě bych ji na takovou práci nepřijala. Cate ale doslova „mátla tělem“. Jakmile směla být v naší kuchyni svou paní, s vlastními pravomocemi a vlastní zodpovědností, veškerá plachost a ostýchavost byla rázem pryč. Celý provoz si tak dokonale zorganizovala, že dokonce i moje starší sestra se svým jižanským temperamentem repektuje její řád věcí, když se spolu občas v kuchyni střídají.
Cate pochází z jižní Francie. Mluví s lehkým přízvukem, krásně zpívá, miluje šansony Edith Piaf a bravurně ovládá jemné finesy francouzské kuchyně. Je jediná za celou dlouhou historii Aldrinovic klubu, koho Laurie McShea nikdy ani slovíčkem neurazil.
Po čase, když nám přibylo návštěvníků, zvlášť těch pravidelných, kteří si zvykli chodit do Aldrins´ na oběd, přivedla si Cate ještě dvě kamarádky, Gwyneth a Evanu, a společně vládnou našemu kulinářskému království, k všeobecnému prospěchu celého podniku.


Odetta převzala ekonomické vedení klubu a zajišťuje styky s podobnými nepříjemnostmi, jako jsou banky, finanční úřad, a jiné. Kromě toho docela ráda pomáhá Olivii obsluhovat. No, ne že by to bylo potřeba zas tak často. Náš podnik stojí přece jen poněkud mimo centrum. Ale možná to je tak dobře. Žádný stres, žádná honička (aspoň zpočátku to tak bylo), postupem času jsme se naučily znát všechny tátovy pravidelné hosty, i ty, kteří přicházejí sice pravidelně, ale s velmi dlouhými pauzami – námořníky a řidiče kamionové dopravy, kteří v přístavu přebírají kargo.
Někteří hosté se zastaví cestou z práce, jiní na cestě do ní, někteří si tu dávají obchodní schůzky nebo rande, a jiní přijdou jen tak relaxovat, zahrát si kulečník nebo šipky, nebo si poslechnout nové písničky v jukeboxu. Olivie se poctivě stará, aby tam byly novinky a pro každého něco, což je mnohdy nadlidský úkol, a stejně se nezavděčíme všem.
Díky tomu, že jsme malá okna vysoko u stropu vybavily barevnými vitrážemi, panuje teď v klubu o poznání intimnější atmosféra. Otvíráme v deset hodin. Dopoledne a přes oběd většinou obsluhuje Jason s občasnou výpomocí Odetty nebo Gwyneth, a klubový bar odpoledne a večer - to je moje parketa, cítím se tam jako ryba ve vodě. Přiznám se, že jsem na začátku potřebovala pár kurzů a míchat drinky jako Tom Cruise asi nikdy nebudu, ale ... je to něco . Strašně mě to baví, už jsem se dost věcí naučila, hlavně od Jasona... no, popravdě řečeno, on mě každý z těch chlapů poučil o svém oblíbeném pití, a tak toho teď umím spoustu. Olivie mi pomáhá s obsluhou a jde nám to skvěle.

Zatím žádné hodnocení

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře