Jmenuju se Lucka,a je mi 15 let.Zajímá mě starý Řím.Včera jsme z bráchou četli knihu Řím,město na prodej! a zrovna jsme dočetli kapitolu o tom, jak se Cato ztrapnil v senátu.Moc nás to pobavilo, tak mě nějak napadlo, že vymyslím na toto téma básničku...
Tahle povídka je o nezvedené Caesarově dceři Julii, která samozřejmě žije s mámou Cornelií a s tátou ve vile na okraji lidové čtvrti subura..
Zde jedna písnička,kterou vymyslel můj brácha, zpívá si ji Marcus Tullius Cicero,který proslul nejen svou rétorickou zdatností,ale též tím že si o sobě moc myslel a připisoval si zásluhy jíných..
V lednu roku 62 před naším letopočtem se v Římě neustále řešilo, zda má senát Pompeia povolat zpět do Říma z východu, či nemají. Velice se totiž obávali,že použije svou armádu,vtrhne s ní do Říma jako Sulla a prohlásí se diktátorem, či snad dokonce vládcem.Julius Caesar společně s tribunem lidu Metellem Nepotem vypracovali návrh zákona který měl Nepos předložit lidu, o tom aby se Pompeius vrátil.Cato mladší,patřící k senátorské straně měl ale jiné plány.. Nepos to věděl a proto se na to náležitě připravil..