Databáze citátů pochází z našeho dceřinného webu MůjCitát, který byl ale následně zpět integrován pod Poetu. Autoři citátů nejsou autory publikujícími na Poetovi.

Citáty od autora: Přísloví čínské


Vrabec je malý ptáček, ale má srdce i žluč.

Láska není, to co je vidět, a krása není to, co se ukazuje.

Když máš dobrý osud, nepáchej násilí. Když máš dobré srdce, nebuď zdrženlivý.

Kdo hledí současně dozadu i dopředu, vyhne se útrapám.

Nežádejme si nic z toho, co má přijít. Nelitujme ničeho, co už odešlo.

I stařec se může naučit mnohé, co ještě neví.

Sto mužů může vytvořit tábor, ale jenom jedna žena může vytvořit domov.

Ať se děti obrátí kamkoliv, vždy je provází matčiny ruce.

Jestliže máš dostatek a mám ho i já, můžeme být přátelé.

Když hledáš spolehlivé úředníky, tak se ptej, kde jsou dobří synové.

Mluvit o dobru není těžké, ale mnohem lepší je činit dobro.

Omyly moudrého člověka se podobají zatmění slunce: když se mýlí, všichni to vidí a vidí i jeho nápravu.

Existují základní tvary krásy: žena, kůň a loď.

Rozhlížet se po lécích, až když už jste nemocní, je stejné, jako hloubit studnu až když máte žízeň.

Abys poznal cestu před sebou, zeptej se těch, kdo se vracejí zpět.

Kdo mnoho začíná, máloco dokončí.

Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život.

Jak se ubránit opilství? Pohledem na opilce.

Zmije říká: já se nesvíjím, to cesta je křivá.

Není to víno, co činí člověka opilým – je to on sám.

Člověk je korunou deseti tisíců tvorů.

Mezi čtyřmi moři jsou si všichni lidé bratry.

Ve stovce lidí je zastoupen každý typ člověka.

Prostých lidí je mnoho, ušlechtilých pomálu.

Poznat lze celý svět, ale srdce jen mála lidí.

Lidské tělo je nebem a zemí v malém.

Pod nebem panují dva věčně uspěchaní vládci: prospěch a sláva.

Lidé si cení laskavosti, psi žrádla.

Lidské srdce řídí stav všech věcí.

Jsou-li tři lidé jedné mysli, pak se i hlína ve zlato promění.

Komu se podaří prohlédnout city lidí, ten zjistí, jak jsou prázdné.

Srdce je pánem celého světa.

Zachránit lidský život je víc než postavit sedmipatrovou pagodu.

Kdo hořkosti neokusil, sotva bude umět sladkost ocenit.

Člověka neposuzuj podle jeho zevnějšku. Vodu moře nelze měřit korcem.

Zevnějšek prozrazuje nitro.

Ruce a oči činí život životem.

Nebesa lze zrakem obsáhnout, zemi lze poměřit, jen lidská touha je bez hranic.

Vysoko na obloze letí divoká husa, hluboko pod vodou plave ryba. Do výšky letí šíp, do hlubiny sahá udice. Jen lidské srdce nelze vystihnout.

Raději nech žaludek hladovět, ale tvář si chraň.

Pro lidi znamená tvář tolik, jako kůra pro stromy.

Je člověk někdy spokojený, ví-li, co spokojenost je, a nalezne volnou chvíli, když po ní zatouží teprve ve stáří?

Jedna matka může porodit sto různých dětí, ale drak to dokáže jen na devět způsobů.

Na lidi platí lidská řeč, na čerty čertovská.

Co říkají zástupy, je svaté.

Někteří chytají ryby, jiní jen kalí vodu.

Mezi šikovnými jsou vždy ještě šikovnější, mezi chytrými jsou vždy ještě chytřejší.

Krom tebe jsou ještě jiní lidé, tak jako nad nebem jsou ještě jiná nebe.

Kolik lidí – tolik názorů.

Špatný je člověk, ne mrav.

Člověk vyhledává člověka, pták hledá les, darebák vyhledává lumpa.

Člověk bez srdce vidí, ale nerozeznává, slyší a přece nerozumí, jí, ale chuť nepoznává.

Člověk spěje nahoru, voda teče dolů.

Tak jako hrnec v sobě ukrývá pařák na rýži, tak je v těle skryto i srdce.

Znáš-li tvář člověka, neznamená to, že znáš i jeho srdce.

Tělo lze léčit, srdce však nikoliv.

Srdce člověka je nenasytné jako had, který by rád i slona pohltil.

Svět je jako šachová hra, která se každým tahem mění.

Lidské city jsou křehké jako hedvábný papír.

Neobávej se tygra v horách, který člověk rozsápe. Měj se však na pozoru před lidmi, kteří se dvojsečným zbraním podobají.

Spěcháš, jiný nikoliv – zdá se, že v poklidu žije, jeho srdce to však nepociťuje.

Člověk může být ubohý, jeho vůle je však silná.

Člověk může být stár, jeho srdce přesto zůstává mladé.

I když se kamení ve zlato promění, ani pak ještě nejsou lidé spokojení.

Na dlouhé cestě poznáš sílu koně. Po dlouhém dnu poznáš srdce člověka.

Jsou lidé dobří i špatní, právě tak, jako je drahé i laciné zboží.

Kdo kromě svatých je bez chyby?

Lidé jsou stejní, když po něčem marně netouží, jako je rovná hladina vody, která neteče.

Nejen host v nosítkách, ale i jejich nosiči jsou lidmi.

Srdce je jako kůň cválající rovinou: snadno se rozběhne, ale nesnadno se zastaví.

Povrchnost dnes světem řídí: šaty platí víc než lidi.

Křivý pohled nepatří k upřímnému srdci.

Hlava je pro člověka právě tak důležitá jako koruna pro kmen stromu.

Nazí přicházíme, nazí odcházíme.

Voda a země domova si vytvářejí své plémě.

Když je dílo člověka na zemi dokonáno, odchází s prázdnýma rukama.

Nerozpomene-li se člověk sám na sebe, nebe a země ho zničí.

Základem říše je rodina, základem rodiny je člověk.

Lidé, nikoliv zdi, dělají města.

Deset roků je třeba k vypěstování stromu, avšak sta let k vychování jednoho člověka.

Člověk je živým, bohatství však mrtvým pokladem.

Kdo chceš poznat pána, pozoruj nejprve jeho sluhy. Kdo chceš poznat člověk, pozoruj nejprve jeho přátele. Kdo chceš poznat otce, pozoruj nejprve jeho syny.

Člověk po sobě zanechává své jméno, divoká husa – její křik.

Každý člověk nemůže splňovat naše přání a ne každá věc nám vyhoví.

Počasí se mění každou hodinu, lidé – každou generaci.

Co je pro člověka jeho jméno, to je pro strom jeho stín.

Je snadné přenášet hory a měnit koryta řek, povaha člověka se však mění těžko.

Zda krátká nebo dlouhá, hůl zůstává holí. Zda velký nebo malý, zůstává člověk člověkem.

Lidé neznají své chyby, voli svou sílu.

Tváří žije a umírá se svým srdcem.

Je snazší zaplnit hluboké údolí než uspokojit srdce člověka.

Kdo zná sám sebe, zná i jiné, neboť srdce jsou si podobná.

Je snazší v horách tygra polapit, než od lidí pomoc vyprosit.

Život člověka je pouhou ranní jinovatkou.

Bez sebedůvěry se žije těžce.

Člověk prochází životem tak, jako se cestující po mořích plaví.

Povrchní život se podobá snu.

I mouchy lpí na životě a bojí se smrti.

Ani císař si nemůže za všechny své peníze koupit deset tisíc let.

Jen pouhou mělčinou je řeka, která od sebe dělí život a smrt.

Třech věcí se v životě dosahuje nejobtížněji: dlouhého vousu, milujících synů a nadbytku stříbra.

V horách se vyskytují i tisícileté stromy, sotva však se setkáš se stoletým člověkem.

Dnes se vyzouváš z bot a nevíš, zda je zítra opět obuješ.

Suchý strom z jara zase vypučí, jen člověk není dvakrát mlád.

Lepší je na zemi čaj popíjet, než v říši zemřelých polévku jíst.

Člověk žije jen jednu generaci, květina jen jedno jaro.

Raději na zemi utrpení snášet, než být pod ni pochován.

Jen žijící lze vidět v zármutku a strasti, nikdy však mrtvého trpět bolestí.

Člověk nedožije ani sta let, starostí však v sobě živí na tisíc roků.

Nevědomý je člověk při svém zrodu, když zmoudří – už je zase stár a náhle před svým koncem stojí.

Život závisí na nebi a doba jeho trvání na lidech.

Kout plány není uměním stáří.

Starým se líbí vous, mladým cop, a těm mezi nimi – dlouhé nehty.

Komu dosud vous nenarostl, ten ještě nestojí dost pevně v životě.

Kdo se stane hrdinou, to se ukáže už v mládí.

V sedmnácti, osmnácti je člověk ještě příliš mlád, v sedmadvaceti, osmadvaceti to je ten správný věk, v sedmatřiceti, osmatřiceti už zralosti je dost, v sedmačtyřiceti, osmačtyřiceti nestojí už za to s těma zbývajícími oběma roky ještě nějak moc počítat.

Neboj se soužení v mládí, ale varuj se chudoby ve stáří.

Když staří stojí, nesmějí mladí sedět. Teprve když staří sedí, smějí se mladí na pokyn posadit.

Mladí nacházejí zálibu v oblékání, staří v jídle.

Tak jako na Jang-c‘ zadní vlny před sebou tlačí ty přední, tak i mladí lidé by měli zaujmout místa těch starých.

Mládí, nepošklebuj se šedivé hlavě, neboť jak dlouho zůstane květina červená a svěží?

Neobávej se stárnutí těla, ale duše.

Ať při jídle nebo v pití, ať při posezení nebo za chůze, vždy mají staří přednost, a mladí je následují.

Lepší je deset let se snažit naplno než dvacet let jen napůl. Ušetří se tak deset roků na stravě.

Kdo je ve čtyřicítce v nenávisti, zůstane tak až do konce života.

Po třicítce se mění tvář.

Mnoho lidí nemá rádo bílý vlas. Já mám radost, když spatřím bílé vlasy, neboť kolik mladých lidí musí zemřít ještě dřív, než se jich dočkají!

Z čista jasna se člověk stává starcem se stříbrobílým vlasem.

V padesáti se člověk smí opírat o hůl v domě, v šedesáti ve vesnici, v sedmdesáti v celém kraji, a v osmdesáti se může s holí ukázat i u dvora.

Sedmdesátiletých je odjakživa pomálu.

Po patnáctém dni ztrácí měsíc na jasnosti. Překročí-li člověk třicítku, je mládí pryč.

Tak jako se časem i strom sám narovná, přijde člověk ve stáří k rozumu.

Starý zázvor je nejostřejší.

Starý muž raději nepoužívá starý štětec.

Rodina, k níž patří i stařec, vlastní poklad.

Sedmdesátiletého starce ani mandarín neuhodí a osmdesátiletému nespílá.

Kdo nedá na slova starých, ten později lituje.

Pokud na zdaru věci obzvláště záleží, nech si poradit od třech starců.

Co řeknou tři starci, platí právě tolik jako slovo mandarína.

Zdraví ve stáří je totéž jako mráz na jaře nebo teplo v pozdním podzimu.

Peníze ve stáří, to je jako sníh v červnu.

Staří lidé jsou shrbení a samotářští, staré stromy mají suché, holé větve.

Ani osmdesátiletý stařec nemůže znát všechny druhy obilnin a ryb.

Stáří chybí vřelá srdečnost, jako suchému dni svěží rosa.

Stane se, že zelený list moruše opadne dřív než žlutý list.

Buď se musí ryba vzdát svého života, nebo se síť protrhne.

I osmdesátiletý kmet ještě chodí na chrastí, neboť denně potřebuje svou otýpku k topení.

Jakého stáří se dožiješ, když čekáš, až se Žlutá řeka pročistí?

Kdo ze stoletých už prožil třicet šest tisíc šťastných dnů?

Kdo v třiaosmdesáti nebo čtyřiaosmdesáti není ještě povolán ke knížeti pekel, ten umře sám od sebe.

Člověk neví, kdy musí zemřít. Ani vůz neví, kdy se převrátí.

I stoletý kmet se obává smrti.

Smrt člověka se podobá zhaslé lampě, ztráta úřadu uvadající květině.

Rybě, která plave v kotli na polévku, už mnoho z žití nezbývá.

Kdo na smrtelné posteli za sebou sýpku zanechal, ten je tuze oplakáván.

Každý člověk s blížící se smrtí vysloví ještě dobré slovo, tak jako každý umírající pták smutně zazpívá.

Není nic těžšího než smrt srdce.

Na cestě ke Žlutým pramenům není ani starých, ani mladých.

S příchodem smrti je se vším konec.

Dobrý lék chutná hořce.

Před bránou dobrého lékaře je vždycky mnoho nemocných.

S vážnou chorobou se obrať na tři lékaře.

Proč znát mnoho písemných znaků, aby byl lékař slavný?

Dobrý lékař sám sebe neléčí.

Kdo je dlouho nemocen, sám se stane lékařem.

Lékař neklepe na dveře, přichází jen na prosby druhých.

Ze třech desetin léčí lék, ze sedmi desetin správná životospráva.

Kdo léky polyká, ale správné životosprávy nedbá, toho lékař léčí marně.

Na podzim se prodává ovoce, na jaře – léky.

Kdo se na jaře obléká teple a na podzim lehce, ten zůstane zdráv až do vysokého stáří.

Jíst méně, ale častěji vede k uzdravení.

Nemoc přichází tak rychle, jako když se zeď zřítí, ale odchází tak pomalu, jako se hedvábí od kokonu uvolňuje.

Nepoděkuješ-li lékaři za své uzdravení, podruhé nepřijde.

Kdo pohmatem třemi prsty na tepu nemocnému život zachrání, není třeba právě dobrým ministrem, zato však dobrým lékařem.

Lékař, který se k nemocnému nechává nosit v nosítkách, nenavštěvuje domy chudých.

Moudrý lékař není tak dobrý jako ten, který má štěstí.

Jarmareční doktor dobrý lék nepředepíše.

Tisíc lékařů i zdravého uléčí k smrti.

Léčení bez léků je právě tak dobré jako léčení průměrným lékařem.

Je snadné získat na tisíc předpisů, horší je však se také opravdu vyléčit.

Mastičkář dokáže usmrtit člověka i bez meče.

Předpis byl vynikající, jen ten lék nebyl k ničemu.

Děti přičinlivých vyhaněčů ďábla často umírají vinou démonů. Děti vynikajících lékařů umírají často na nemoci.

Lékař musí vědět, zda nemoc pochází od chladu nebo od přehřátí.

Lékař může zvládnout nemoc, ne však osud nemocného.

Dokud je žaludek zdravý, pacient neumře.

Pronikne-li nemoc až k srdci, pak už žádný lék nepomůže.

Kdo trpí souchotinami nebo vodnatelností, ten už stojí na seznamu hostí knížete pekel.

Na smrt nemocného neuzdraví už ani rumělkový elixír, ani zázračné koření.

Ani nejskvělejší lék nevyléčí pomstychtivost.

Čtvrthodina má cenu tisíce zlaťáků.

Čekajícímu se minuty vlečou jako roky.

Nikdy nepromarni čas.

Nejkrásnější duha nemá dlouhého trvání. Nevzhledná borovice zůstane sto let zelená.

Po zimním slunovratu se každý den prodlouží o sílu nitě.

Růžolící tvář se podobá stromu na jaře, ale roky uplynou, jako když člunek tkalce přeletí.

Jeden palec stínu na slunečních hodinách má větší cenu než kus jadeitu.

Za ticha se zdají být obloha a země velké. Nevyplněný čas dny a měsíce prodlužuje.

Váhavost je zloděj času.

Staří nevidí dnešní měsíc, přestože ten dnešní měsíc již těm starým lidem svítil.

Z těch četných krásných věží ze starých časů je dnes polovina zarostlá trávou.

Jak by mohli lidé zmeškat jaro, když i žluva a květiny pro jeho konec truchlí?

List ohlašuje podzim.

K lampiónové slavnosti nepatří mandarinky a k jaru řepy.

Minulost je průzračná, budoucnost – temná jako černý lak.

Dnešní den nezaručuje zítřek.

V harmonické rodině raší štěstí samo od sebe.

Blahobyt rodiny je založen na šetrnosti.

Přítomnost a minulost se nedají srovnávat.

Teprve když má někdo rodinu, tak ví, jak jsou rýže a dřevo drahé.

Jen ten, kdo sám děti vychovává, ví, jak jsou otec a matka dobrotiví.

Vládne-li v domě chytrá žena, nepotká muže žádné neštěstí.

V rodině braň rodinu, ve státě braň stát.

Jedna rodina nasytí na tisíc úst, osamělý musí trpět hladem.

Čítá-li rodina na tisíc krků, pánem je přesto jen jeden.

Je snazší vládnout jedné zemi, než řídit jednu rodinu.

Vystaví-li jedna rodina zeď, mají z toho užitek rodiny dvě.

Nevisí-li v hale domu žádné staré obrazy, není rodina stará.

Starej se jen o svoji rodinu a nemluv o dcerách a ženách jiných lidí.

Jestliže střechou zatéká, zakryje se díra rohožkou. Jestliže hrnec teče, utěsní se moučnou kaší. Jestliže rodina se vadí, není jí pomoci. Jestliže obyvatelé domu porušují zákon, padá vina na pána domu.

Na bubny tluč uvnitř, aby je venku nikdo neslyšel.

V nouzi se rodině peníze vyhýbají.

Neshody v rodině cizí rychle využívají.

Rodina líného, samolibého muže končí bídně.

Pšenice je tak dobrou potravinou, jako je tchán dobrým příbuzným.

Ani ta nejlepší tchýně se nevyrovná matce. I ten nejjasnější měsíční svit, se nevyrovná sluneční záři.

Žijí-li švagrové ve shodě, zůstane majetek zachován.

Jsou-li bratři jedné mysli, je to stejně dobré jako pilulky proti zlosti.

Hezké služky krásné kuběny nepřispívají ke štěstí rodiny.

Doma je i po tisíc dnů všechno dobré, v cizině je neustále všechno těžké.

Raději adoptuj syna, než aby rodina vymřela.

Žijí-li sourozenci tři roky s rozděleným dědictvím, stanou se pouhými sousedy.

Pšenice už je na mlatě, avšak snacha ještě leží v posteli.

Zlobu tchána a tchýně žena ještě snese, nikoliv však zlobu svého muže.

Dítě potřebuje kaši, kořeny hnojivo.

Srdce dítěte je jako srdce Buddhovo.

Synové a dcery jsou radostmi očí.

Všude na světě milují rodiče své děti.

Kdo má syny, nezůstane dlouho chudý. Kdo nemá syny, nezůstane věčně bohatý.

Lepší hloupý syn než šikovná dcera.

Bez dcer by nebylo světa.

Mnoho dětí je strastí matky.

Mnoho synů – mnoho obav.

Nejsou-li v řece ryby, jsou i raci drazí.

Kdo má brzy děti, má i brzy užitek.

Kdo se brzy žení, musí se i brzy zlobit.

Rozmazlovat dítě je tolik jako ho ubíjet.

Pečlivě opatrované dítě neví, jak se jeho matka musí plahočit.

Neumí-li otec orat, nenaučí se syn ani sít.

Dorůstající děti vyjídají své rodiče skoro až do hrobu.

Láskyplní manželé jsou milováni zase svými dětmi.

Cizí zrno a vlastní děti se zdají být vždy lepší.

Doma jsi závislý na rodičích, v cizině na svém pánovi.

Tak jako strom nese sladké i hořké plody, tak i matka přivede na svět bystré i hloupé syny.

Dítě se nestydí za ošklivou matku a pes za chudobu domu.

Otec a syn nemají jíst na téže rohožce.

Vychovej děti, a pak máš ve stáří po starostech. Ulož zrno na sýpku a budeš prohladoví rok zajištěn.

Syn vždy ručí za dluhy svého otce.

U lože dlouho nemocného neprodlévá opravdová synovská láska.

Dobří rodiče se postarají o sňatek svých dětí. Dobré děti se postarají o pohřeb svých rodičů.

Je zbytečné obětovat rodičům po jejich smrti, jestliže se za svého života nedočkali opory.

Syn, který dává přednost ženě před matkou, jedná bez oddanosti. Matka, která svoji snachu nenávidí, jedná beze ctnosti.

Většina žen je od přírody tak krásná, že i bez pudru každého ošálí.

Pro úsměv ženy padají města, pro druhý úsměv celé říše.

Sirotek má vždy mnoho synů a vnoučat.

Lze opustit otce zastávajícího úřad, avšak ne matku, která chodí žebrat.

Ctnost panny nezná mezí, zášť ženy nezná konce.

Za mlada je žena dobrotivá jako Jien jin, ve stáří hašteřivá jako opice.

Napudrovaná kráska nemluví o věku, pobuda o chudobě.

I ošklivá Mo Mu měla trochu tělesné přitažlivosti, a ani krásná Si Ši nebyla zcela bez vady.

Tři desetiny krásy ženy jsou od přírody, sedm desetin tvoří ozdoby.

Líná žena se snaží odnést všechno najednou.

Líná žena zasévá lociku.

Svéhlavá žena se obává jenom výprasku.

Dlouhý jazyk je schodištěm, po kterém vystupuje neštěstí.

Co jsou jedovaté zuby zeleného bambusového hada a žihadlo v těle vosy proti jedu v srdci ženy?

Klisna se pro válku nehodí.

Umírněnost a starostlivost – to jsou vlastnosti správné ženy.

Červeně nalíčená krásná žena, to je kořen všeho zla.

Ženy umějí sdílet nouzi, nikoliv blahobyt.

Dvě liliové nožky stojí džbán plný slz.

Hloupá žena vnese do celé domácnosti jen samý zmatek.

Kdo zná způsob, jak se vypořádat s omezenými ženami a nevychovanými dětmi?

Devět žen z deseti jsou žárlivé.

Tři druhy lidí nedráždi: úředníky, kupce a vdovy.

Nikdy nestoluj bez doprovodu v domě ženy.

Hudba je potravou lásky.

Člověk bez lásky žije, a přesto je mrtev.

Pravá láska je nezištná a bez žádostivosti.

Miluješ-li mne, pak miluj i vrány na mé střeše.

Láska a přívětivost jsou nejlepším kořením ke všem pokrmům.

Ústa dohazovačky neznají míru.

Hezkému muži házejí ženy plody do vozu.

Zamilovanému se líbí i opičí ocas. Kdo však zamilován není, i od květu lotosu se odvrací.

Jedna rodina vychová jednu dceru a sto rodin se o ni uchází.

Ať se sňatek uskuteční nebo z něj sejde, dohazovačka svoji sklenku pálenky vždycky dostane.

Bez mračen na obloze nezaprší, bez dohazovačky se neuzavře žádný sňatek.

Při výběru ženy neoceňuj krásu, ale pracovitost.

Při koupi domu posuzuj krovy, při výběru nevěsty si prohlédni matku.

Neboj se, že tvá dcera je snad ošklivá, ale jen toho, že by to tajemství mohla dohazovačka všude roztroubit.

Páru, který byl stvořen jeden pro druhého, s klidem sjednej sňatek.

Dospělou dceru nenechávej svobodnou. Budeš-li ji držet doma násilím, uděláš si jen nepřátele.

Děvče se bojí, že zůstane bez muže. Sedlák se obává o dobrou sklizeň.

Dcera, která opustí dům, to je jako prodané pole.

Samotný člověk není ještě člověkem.

Jeden den spolužití muže a ženy je tolik jako na sto požehnaných dnů.

Až světem zavládne klid, pocítíme ho, ale než se naše smysly utiší, bude to trvat dlouho.

Děvče se vdá, aby udělalo radost rodičům, a vdova – aby udělala radost sama sobě.

Má-li se z oblohy spustit déšť, nebo chce-li se vdova znovu vdát, tomu nelze ničím zabránit.

Z večera nespílej své ženě, jinak budeš muset spát sám.

Přátelé jsou vždy dva, ale muž a žena jsou jedno.

Dívka je poslušná svého otce, manželka svého manžela.

Muž a žena neznají takový hněv, který by přetrval celou noc.

Kdybych se tě bál, nebyl bych si tě byl namluvil. Když jsem si tě namluvil, nebojím se tě.

Jen tvá milující žena ví, jestli je ti horko nebo zima.

V posteli jako muž a žena, mimo postel jako hosté.

Před svými rodiči se ukazuj oblečená, před svým manželem se svlékni.

Zůstanou-li napoprvé v posteli šeptaná slova ženy u muže bez odezvy, napodruhé už nikoliv.

Muž bez ženy má dům bez paní, žena bez muže má tělo bez pána.

Kdo je pod pantoflem, ten musí klečet před postelí své ženy s lampou na hlavě až do půlnoci.

Měj raději věrnou ženu než dům plný dětí.

Muž a žena jsou jako ptáci z téhož lesa, avšak na prahu smrti se od sebe rozletí.

Dobrý muž nebije svoji ženu, dobrý pes netrhá slepice.

Ošklivá žena a vyloužené pole jsou pokladem domu.

Vdaná žena nesmí jíst rýži dvou mužů.

Opovrhuje slepicí z domu, ale usiluje o bažanta.

Hezká žena v domě má všechny ošklivé za nepřátele.

Dobrý kůň nenese druhé sedlo, dobrá žena se neprovdá za druhého muže.

Přepychový dům je měřicí, kterou se lidé poměřují. Hezká žena je přívozem, na který po tobě vstupují jiní.

Kdo chytí zloděje, musí ho chytit i s kořistí. Kdo cizoložníka nachytá, musí nachytat oba.

Nesvedu-li ženu svého bližního, ani on moji ženu nesvede.

Zpustlé pole tě na čas přivede do bídy, falešná manželka tě zničí na celý život.

Pro ženu znamená manželství se špatným mužem tolik jako pohřbení za živa.

Kdo jí zeleninu, přeje si ji s kořením. Kdo si vezme kuběnu, chce mít hezkou žabku.

Příbuzné navštěvuj zřídka, svoji zahrádku se zeleninou o to častěji.

Dokud zvonečky na tvém vraném koni zvoní, přicházejí všichni příbuzní v zástupech. Když však zvonečky popraskají, nespatříš jediného.

Vyhledávat na sto tisíc mil vzdálené příbuzenstvo přináší právě tak málo užitku jako koláč namalovaný na zdi.

Ať jsou si bratři blízcí jakkoliv, majetek a výhody drží přísně oddělené.

Příbuzní jsou jen tehdy spřízněni a přátelé jsou jen tehdy přáteli, když jsou si rovnocenní.

Bratr se získává obtížněji než pole.

Půdu a ženu nikomu nepřenechávej!

Žena se zdviženou hlavou a muž s hlavou svěšenou jsou jako řepa s černým srdcem a cibule s pouhou hlízou.

Než jít za příbuzným, je lepší navštívit přítele. Než navštívit přítele, je lepší zají do hospody.

Můžeš otevřít hrob, avšak nevykazuj od sebe zetě.

Kým je na nebi bůh hromu, tím je na zemi bratr matky.

Mezi přáteli je všechno společné.

Dobrý přítel má stejnou váhu jako hora.

Nejlepší přátelé jsou ti staří, a nejlepší šaty jsou ty nové.

Dobrý pták si volí ten strom, na kterém si odpočine.

Opravdové přátelství se nevyměňuje ani za tisíc koní.

Mezi přívětivými lidmi chutná i voda sladce.

Kdo má u čtyř moří přátele, tomu se zdá, že všude cítí vůni orchidejí.

Bez jasného zrcadla žena neví, jak vlastně vypadá. Bez dobrého přítele muž neví, zda jeho způsob života nemá nedostatky.

Přátelé si žádají víno a maso, manžel potřebuje dřevo a rýži.

Přátelé - i tisíc jich je málo. Nepřátelé - už jeden je víc než dost.

Jak těžké získat během jednoho roku přítele! Jak snadné během hodiny přítele ztratit!

Setkání se starým přítelem v cizině potěší stejně jako příchod osvěžujícího deště po dlouhém suchu.

Kdo chodí v hadrech, má málo přátel. Kdo má každého za přítele, žije v hádkách a svárech.

Pro přátele se člověk nechá bodnout dýkou ze dvou stran a nestěžuje si na bolest.

Každý je sám sobě nejlepším přítelem.

Jací by to byli přátelé, kdyby se neprali?

Jsou-li dva lidé jedné mysli, pak jejich vůle i kov překrojí.

Přátelé by měli mezi sebou vystavět vysokou zeď.

Kdo se stýká s mandarínem, dojde vážnosti. Kdo se stýká s kuchřem, dostane se k jídlu.

Shoda se sousedy má cenu bohatství.

Jsou špatní přátelé, kterým šat a klobouk nepadnou.

Oko nepřítele hledí obzvláště ostře.

Zlost tváří v tvář nepříteli kalí zrak.

Nezemře-li ten, jehož chceš zabít, pak bude věčně pomýšlet na pomstu.

Půjdeš-li pomalu nebo rychle, cesta před tebou zůstává stejná.

Dokud můžeš po cestě, nenastupuj na loď.

Za tři roky se může člověk stát učencem, avšak ani za deset let zkušeným cestovatelem.

Štěstí na cestách má stejnou cenu jako tučný koňský hřbet pro jezdce.

Cesta, kterou je nutno se ubírat, leží utajená v ústech.

Kdo svému společníku na cestách neřekne „starší bratře“, ten musí udělat mnoho oklik.

Kdo se doma nikdy neujal poutníka, až v cizině pozná, jak jsou hostitelé vzácní.

Doma smíš být chudý, avšak na cestách musíš být bohatý.

Na daleké cestě není lehkých břemen.

Kdo hodně procestoval, musel polknout hodně hořkosti.

Po třech suchých letech a po jednom dni na cestách všichni doufají v dobré počasí.

Na cestách neukazuj své stříbro.

Výprask, který dostane můj krajan, je jako rána do vlastního obličeje.

Když soused nastoupí do úřadu, všichni mají důvod k radosti.

Na cestách potřebuješ dobrého spolucestujícího, doma zase dobrého souseda.

Vzájemná pomoc obohacuje i chudé lidi.

Nechť si každý odmete sníh před vlastní branou a nestará se o jinovatku na domě souseda.

Pravdu o člověku se lze nejlépe dovědět od sousedů.

Děti, které stále tlučeš, jsou přece z tvého masa a krve. Lidé, jimž neustále spíláš, jsou přece tvoji sousedé.

Vezmeš-li si džunku nebo vraného koně, vždy na tebe čekají tři desetiny nebezpečí.

Pohosti své hosty, ale nezdržuj je.

Kdo jede na koni, ten neví, jak namáhavá je cesta pěšky.

Cestování je dokonalá bída: roztrháš si šaty, a není nikoho, kdo by je spravil.

Jak rychle proběhne loučení, a jak dlouhá doba uplyne do shledání!

Cestování dělá mladého muže starého zkušenostmi.

Máš-li hosty, postav na čaj.

Hostitel si nestěžuje na chuť hostí.

Pro hosta, který za studené noci přijde, je čaj právě tak dobrý jako víno.

Přijde-li host, přines víno a poraz ovci.

Když před halou vřeští straky, přijde brzy návštěva.

Pro jednoho hosta navíc se slepice nezabíjí.

Kdo hosta k jídlu nepobízí, ještě ho urazí.

I když si hosta málo považuješ, hladovět ho nenechej!

Po odchodu hosta má pán domu zase klid.

Je snadné dobře pohostit hosty, když je možnost donést od řeky rybu.

Kdo jíš rýži, nezapomeň na toho, kdo ji vyséval.

V horách žij z hor, při povodí z vody.

Jde-li kdo až na kraj světa, je to vždy jen pro misku rýže. Hlína je všude dost dobrá na to, aby v ní mohl být člověk pochován.

U dobrého jídla by jedlík nejraději pukl a u špatného hladověl.

Jámu tisíc čangů hlubokou lze naplnit, nikoliv však ten otvor pod nosem.

V době posezení u jídla nechť se i hora zřítí.

Sůl se jí na celém světě.

Ostré jídlo tiší trojnásobný hlad.

Ani nejlepší hospodyně bez rýže neuvaří.

Chceš-li se najíst, neurážej kuchaře.

Půjčuje si květinu, aby s ní obdaroval Buddhu.

Přinese-li někdo darem ve vzdálenosti tisíc li husí brk, pak jdi tisíc li a poděkuj mu ušlechtilým jasmínem.

Jako host přines s sebou raději dou rýže, než abys přivedl o jednoho jedlíka navíc.

Drahocenný meč daruj hrdinovi, červený pudr daruj krásné ženě.

Kdo s dárky přichází, má jistě nějakou prosbu.

Ať si hostem kdekoliv, děkuj za tabák a čaj.

V rodině buď šetrný, k hostům buď však velkorysý.

Dokud oheň v krbu plápolá, hosté se k odchodu nemají.

Před mandarínem se netlač do popředí, jako host nezůstávej vzadu.

Dlouhá návštěva hostitele unavuje, při návštěvě chudého jsou i příbuzní strozí.

Kdo chceš brzy jíst, musíš si přivstat.

Nejprve pamatuj na jídlo, pak teprve na ošacení.

Lépe se čeká člověku na kaši, než kaši na člověka.

Namísto masa jez sójový sýr – budeš i tak nasycen a ušetříš své peníze.

Kdo jí zeleninu, bude silný. Kdo jí maso, bude statečný. Kdo jí rýľi, bude moudrý. Kdo jí vzduch, bude svatý.

Stolu je třeba víc pro jídlo než pro žvanění.

Rýži vař na prudkém ohni – maso na mírném.

Oči jsou veliké, žaludek malý.

Jez a pij střídmě a zdravě.

Zelenina ze zahrady předčí nejvzácnější pochoutky.

Neusiluj o nasycenost. V malém množství chutná jídlo nejlépe.

Dvakrát do roka má sedlák k jídlu maso. Po Novoroční hostině čeká zas až na dožínky.

Čtvrtka pomeranče chutná právě tak dobře jako celý.

Jeden záhon řepy, jeden zelí – každému podle jeho chuti.

I když není řezník, nejí se vepř se štětinami.

Nemíchej studniční vodu s vodou z řeky.

Piješ-li vodu, mysli na pramen.

Nepij vodu z nečistého pramene, neodpočívej ve stínu jedovatého stromu.

Namalovaný koláč hlad neutiší.

Lepší je být hladový a bez poskvrny, než sytý a zkažený.

Kdo žije v hojnosti a v teple, myslí na rozkoše. Kdo hladoví a trpí zimou, myslí na krádeže.

Vzdálená voda blízkou žízeň neuhasí.

Hladovému se zdá být i buvolí roh měkký.

Sytému se zdá být i jehněčí maso tuhé.

Pospěš si s prací, nikoli s jídlem.

Když džunky se zrnem nepřiplouvají na sever, bude rýže drahá jako perly.

Sůl a cukr jsou bílé. Pečeš-li koláče, nezaměň obojí.

Zavři oči, jsou-li v jídle housenky.

Kdo tři dny nic nejedl, nezastaví se před ničím.

Psí maso o svátcích na stůl nenos.

Čím víc kdo jí, tím víc je při chuti.

Tři sta kroků po jídle – a nepotřebuješ žádnou lékárnu.

Nejlepší jídlo je prostá strava, nejlepší šaty jsou z hrubého plátna.

Rybu jez vždy čerstvou a rýži dobře vařenou.

Tři pohárky vína si žádají dobré způsoby, opojení zahání tisíce starostí.

Hořký čaj podaný s přívětivostí chutná víc než sladký čaj nabízený se zatrpklou tváří.

Kdo víno pije, mluví pravdu.

Pij čaj a nabudeš sil.

Čaj osvěžuje rozum, bystří smysly, propůjčuje lehkost a energii a zahání nudu a rozmrzelost.

Víno odkrývá tajemství srdce.

Když piješ, mysli na chudobu rodiny.

Nepij vína víc, než stačíš odměřovat.

Nelze vypít všechno víno, které se prodává.

S dobrým přítelem je tisíc pohárků vína málo. Při zbytečné hádce je už půl věty přespříliš.

Lék zažene domnělou nemoc, ne však víno opravdové trápení.

S vínem v břiše se snadno uzavírají obchody.

Zda se obchod zdaří nebo ne, my svých osmnáct džbánků vína potřebujeme.

Kdo při pití svůj jazyk krotí, ten je pravým příkladem. Kdo umí rozlišovat moje a tvoje to je pravý muž.

Za velkého se považuje ten, kdo pije víno a neopije se. Hrdinou je ten, kdo ženskou krásu vidí, avšak po ní nezatouží.

V oblékání a v jídle se neprohřešuj proti mravům.

Slovo ve správnou chvíli dokáže i tygra zadržet.

Šat je šatem až tehdy, když je nošen na těle. Potrava je potravou až v žaludku.

Když kvetou květiny, podávej víno. Při úplňku vystup na věž.

Převlečení šatů člověka nezmění.

Domy se zdobí lidmi. Lidé se zdobí odíváním.

Co je pro Buddhu jeho zlatá schránka, to jsou pro člověka jeho šaty.

V cizině je člověk posuzován podle šatu a klobouku, ve vlasti podle jeho peněz.

Každé ráno, když odchází, čeká na něho víno. Každý večer, když se vrací domů, postávají mu před očima hvězdy.

Víno z domova nemusí být tím nejlepším.

Co jsou družnost a zábava bez vína?

Lidé pijí víno, vepři žerou mláto.

Čisté řeky poutá hliněné řečiště. Nesčetným učencům víno kalí rozum.

Co se u vína povídá, nezůstane v srdci.

Víno lidi neopíjí, to lidé se opíjejí sami.

Dokud mám pálenku, chci pít. Co je mi po tom, co bude zítra!

Kdo má za života víno, tak také pije, neboť na onen svět se už ani jediná kapka vína nedostane.

Pro žíznivého je kapka vody sladká jako rosa. Pro opilého nemůže být nic horšího, než mu nalít ještě jeden pohárek.

Chceš-li s pitím přestat, pak se střízlivýma očima podívej na opilého.

Kolik dobrých mužů už víno a ženy zkazily!

Přepychový šat prostému člověku nahání strach a ježí vlasy na hlavě.

Není znát, co kdo jí, dobře je však vidět, co kdo nosí na těle.

Je stojanem, na němž visí šaty, a pytlem, který polyká potravu.

Kdo se pyšně natřásá, činí tak jen pro lidi.

Všem dělá dobře, když se mohou parádit kloboukem a opaskem.

Šaty nesmějí být o jeden cun delší a boty o jeden fen kratší.

Kdopak by bez výhledu na prospěch časně ráno vstával?

Není nic krásnějšího, než se pěkně natáhnout. Není nic chutnějšího než masový knedlíček.

Trojí časné probuzení má stejnou cenu jako celodenní dílo a chrání před nevraživým pohledem druhých.

Časné probuzení – trojnásobný užitek, pozdní probuzení – trojnásobný spěch.

Nepotíš-li krev a vodu, nejez také rýži.

Klíčem všech prací je píle.

Člověk nemůže být ani den bez práce.

Jedna bezesná noc – deset dní nevolnosti.

Kdo nevstává za svítání, nemá ani čas na spaní.

Jeden člověk nemůže vykonávat práci dvou poslů.

Práce nad tvé síly nepřinese dobrý užitek.

Příliš mnoho práce je jako tykve ve vodě: zatímco jednu stlačíš pod hladinu, pospíší si druhá vzhůru.

Předci vysázeli stromy, aby se potomci mohli těšit z jejich stínu.

Každá věc je ohrožena jen tehdy, nevloží-li do ní lidé své srdce.

Co se neušije jednou jehlou, neušije se ani deseti jehlami.

Kdo chce vykonat dobrou práci, musí si nejprve naostřit nástroj.

Pomalá práce vytvoří umělecké zboží.

Pro bohatství jsou i bratři nejednotní, avšak práce spojí celou vesnici.

Kdo má rád ředkev, také ji vysévá.

Zdatný muž potřebuje tři pomocníky.

Neuskutečněná věc je ztracenou moudrostí.

Síň svatyně není vystavěna z jediného stromu.

Jedno zrnko písku na druhém vytvoří nakonec pagodu.

Z tyčí lze vykovat sekery a sekerami lze kláštery vystavět.

Sedět doma a vázat sítě je lepší, než chodit k tůňce na žáby.

Kdo neumí chytat ryby, chytá raky.

Na rukou jsou cennější mozoly než vonný olej.

Je-li člověk pilný, ani země není líná.

Hlupák, který pracuje, je lepší než mudrc, který spí.

Neměj strach z těžké práce, ale z prázdných řečí.

Víc než na zlaté hory se spoléhej na svoje ruce.

Kdo čeká u okraje studny, až voda vystoupí nahoru, ten žízní zahyne.

Hbité ruce a nohy nevykonají tolik jako výmluvná ústa.

Kdo vykoná špatnou práci, ten dává vinu tupému nástroji.

Jedno semínko potřebuje dobrých sedm danů vody.

Co lze říci, ještě dlouho není učiněno.

Pro pilného není na světě nic příliš obtížného.

Jeden samotný muž nese dvě vědra vody, dva muži nesou společně jedno vědro vody, a tři muži, ti už nenesou vůbec žádnou vodu.

Rovné stromy se porážejí jako první, sladké studny se čerpají jako první.

Píli lze navyknout za tři roky, lenosti za tři dny.

Kdo nepřekoná horský hřeben, nedojde k nížině.

Líný buvol musí často močit.

Línému koni se zdá být každá cesta dlouhá.

Lenoch má vždy zdravou chuť k jídlu, a hlupák – vždy krásné sny.

Učený zaháleč je jako mrak bez deště.

Komu se nechce do plení, ten musí žvýkat plevel.

Línému je při jídle teplo, avšak při práci zima.

Při jídle velkou mísu, ale na mlatě malé vidle.

Kdo nehýbeš rukama, nepohybuj ani ústy.

Při práci nemocen, avšak u jídla zdráv.

Dej nemocným, ale ne líným.

Když ten největší lenoch dává línému příkazy, otevře líný jen oči.

Muži, který uvede svého ducha do klidu, narostou dlouhé vlasy, muži zaháleči – dlouhé nehty.

O Novém roce a o všech svátcích mají ustat všechny práce.

V každém zrnku rýže je skryta kapka potu.

Základem všech prací je práce na poli.

Rýžová zrnka nepadají z nebe.

Rýže potřebuje vodu a voda hráze.

Nezavlažíš-li pole, pomstí se ti.

Pole potřebuje hráze právě tak, jako dítě matku.

Udržuj hráze v pořádku, jakoby to byly sýpky obilí. Šetři vodou, jakoby to bylo zrno.

Kdo neudržuje příkopy v pořádku, ztratí nakonec své pole.

Dobré sazenice jsou poloviční úrodou.

Kdo chrání sazenice, chrání život.

Pole je pánem a člověk je hostem.

Člověk žije ze země a zem je od člověka červeně zbarvená – oba nelze od sebe oddělit.

Kdo si říkáš sedlák, chop se motyky.

Na co nestačí pluh, to zastanou brány.

Hleď víc na pole a nečum na silnici.

Hnůj ti dá dobrou úrodu, osud ti daruje dobrou ženu.

Má-li se hromada mrvy zvětšovat, nesmíš nechat koš k jejímu přenášení v klidu.

Kůň je pouze předstíraným bohatstvím, prasnice je oproti tomu zlatým pokladem.

Dříve než buvola uhodíš, nejprve ho probuď zvoláním.

Vysadit mnoho nepřináší tolik užitku, jako pole pečlivě ošetřovat.

Raději obdělej pole u svého domu, než abys žil dík tažným zvířatům.

Úroda jednoho roku je výsledkem dvou namáhavých let.

Za tři roky se lze naučit obchodovat, avšak ani za celý život se člověk nenaučí být dobrým sedlákem.

Bez chladu a veder nemůže pět polních plodin dozrát.

Ne perly a jadeit, ale pět polních plodin jsou pravé cennosti.

Hnůj na šatě je špína, hnůj na poli je hnojivo.

Zem potřebuje hnojení jako ryba vodu.

Jako voják se neobávej smrti, jako sedlák se neobávej mrvy.

Pole vějířem před sluncem neochráníš.

Sto dní záplav je horší než sto dní sucha.

Ve třiceti může už člověk počasí téměř předurčovat.

Po bouřce v předjaří následuje čtyřicet devět dní špatného počasí.

Jeden mlhavý den zapůsobí stejně jako tři dny dešťů.

Není zima, když sněží. Zima je jen, když taje.

Mosty a cesty opravuj v zimě.

Stavěj hráze dříve, než přijde voda.

V roce bohatém na úrodu bývá každý pátý den větrno a každý desátý den deštivo. Na jaře plného míru soupeří spolu červená a fialová.

Podzim je v osmém měsíci chladný, v devátém však teplý. Desátý měsíc je jako vesna, v jedenáctém měsíci je poněkud zima, avšak ve dvanáctém měsíci začíná už jaro.

Když navlhne sůl, bude pršet.

Bouřlivou noc střídá klidný den.

Letní déšť je příslibem zrna.

Ječmen už leží na mlatě, když pšenice ještě dozrává.

Když slepice z večera klovou, přijde déšť.

Když neprší, nevysévej pšenici.

Sazenice vysazuj, když žáby kvákají.

Po hojných deštích v šestém měsíci vyroste ze země všude zlato.

Stačí jeden krásný den na počátku jara a sedlák nemá s pluhem těžkou práci.

Stromky sázej z jara.

Chladné jaro přináší mnoho deště.

Kdo pole obděláváš, vstávej časně, kdo se obchodem zabýváš, častěji počítej.

Déšť na jaře je dražší než olej.

Pluh živí jednoho člověka, obchod živí tisíc lidí.

Nestrachuj se o topení, dokud jsou ještě zelené svahy.

Chovej radši holuby než vrabce.

Pro chytání ryb a raků neopomíjej práci na poli.

Sedlák bez buvolů je jako kupec bez kapitálu.

Ovce nemá nikdy prázdné břicho.

Nezabíjej tažného buvola, nezahazuj popsaný papír.

Po osmi měsících přiveď vepře pod nůž.

Kdo krmí vepře, získá hnůj a maso.

Raději sám nejez nic, ale dobytek nakrm.

Kdo nežije na venkově, ten neví, co to jsou útrapy a pocit hořkosti.

Sedlák bez půdy je jako literát bez knih.

Sedlák doufá v déšť, poutník v jasné nebe.

Když rolník sklidí zrno, začne oslavovat, nebo pracuje na svém domě.

Kdo nechá bodláčí růst a kvést, ten má po sklizni prázdné sýpky a kůži plnou bodlin.

Lepší je nezralý plod na stromě než shnilý plod pod stromem.

Hubuj sám na sebe a ne na slunce, když tvá zahrada nekvete.

Kdo je při sadbě líný, bude při sklizni závidět.

Jeden mu morušovníků má cenu deseti mu orné půdy.

Kdo z jara neseje, nemá z podzimu co sklízet.

Pšenice dává osmdesátinásobek, proso třitisícnásobek sadby.

Za rosy nekos pšenici, za poledne neřež česnek.

Do písku sázej podzemnici olejnou, do jílu pšenici.

Kdo proso seje, neočekává sójové boby.

Nenech se svádět boby až v nebi, ale trhej boby už na zemi.

Dobrá pole rodí i dobrou pšenici.

Leckterá pečlivě zasazená květina nikdy nerozkvete, zatímco nedbale zapíchnutý vrbový proutek se rozroste v košatý strom.

Když pole zežloutnou, vkrádá se hlad do selských obydlí.

Hluboko orat a mělce sít, to je právě tak dobré jako jednou hnojit.

Každé řemeslo má svého mistra.

Košíkář může uživit devět krků, neumí-li však uplést okraj košíku, musí, žel, hlady zemřít.

Mnich patří do svatyně, obchodník do obchodu.

Smlouváš-li s trhovcem, nepokoušej se ho napálit.

Správný prodavač látek se neobává ani takové míry, která má délku tyče ne břemena.

Rybář se nevzdaluje od svého člunu.

Truhlář nemá u domu dveře, lékaři vymře rodina, krejčí nosí rozedraný šat a geomant se protlouká životem v bídě.

Mnoho tesařů ti postaví křivý dům.

Na světě jsou jen tři nečisté živnosti: nevěstka, herec a muzikant.

Zlost chudého a oči bohatého jsou velké.

Chudoba a bohatství se nedají skrývat.

Udeř do gongu a prodávej cukrové zboží, a každý tak provozuj své řemeslo.

Kdyby bylo po vůli lidí, nebylo by už chudých.

Sluhové se mohou stát pány, avšak pacholci se nestávají statkáři.

Chudý a bohatý nemusejí tak zůstat na věky.

Čas od času vykvete v džungli ve skrytu orchidej. Ve slaměné chýši vyroste někdy i král.

Bohatý myslí na příští léta, chudý na to, co má před očima.

Maso slabých je potravou silných.

Služ jen jeden den a staneš se otrokem. Měj jen jednou čtyři unce stříbra a staneš se kupcem.

Staré herce zplihle visí hříva, slova chudého nikdo nevyslyší. Napodobí-li však bohatý hlas zajíce, všichni ho ujišťují, že je umělec.

I sám císař má příbuzné, kteří nosí slaměné sandály.

Kdo má hodně půdy a vína, má i mnoho přátel. Pomůže mu ale jediný z nich, stihne-li ho hlad a bída?

Vlastní syny si nekoupíš ani za peníze, ale i bez peněz můžeš získat bohatou ženu.

Svátek bohatého stačí chudému k tomu, aby byl půl roku živ.

Chudoba tě činí již ze tří desetin špatného, bohatství, to zakryje sto tvých chyb.

Čeho docílí bohatý svými penězi, toho chudý dosáhne jen svou silou.

Chudý je považován za hloupého, bohatý za chytrého.

Nikdo se neptá na chudého, i kdyby bydlel přímo na trhu. K bohatému, i kdyby bydlel v horách, přicházejí i nejvzdálenější příbuzní.

Boháč je ctěn, chudáka v hadrech psi pokoušou.

Chudoba je údělem moudrých.

Je-li někdo chudý, neznamená to ještě, že by se mu nedostávalo také vůle.

Kdo se stýká s úředníky, zchudne, kdo se stýká s kupci, zbohatne, kdo se stýká s bonzi, toho budou prosit o milodary.

Na hromadě odpadků leží střepy porcelánové vázy spolu s hliněnými střepy misky.

Člověk brousí nůž, protože se zlobí, že je tupý. Když je nůž ostrý, řízne ho do prstu. Člověk prahne po bohatství, protože se souší chudobou, avšak zbohatnutím škodí jen sám sobě.

Hrozny na chýši chudého jsou kyselé a malé.

Chudoba zpřetrhá šest svazků příbuzenstva.

Když vepř spí, narůstá jeho maso, když spí člověk narůstají jeho dluhy.

Žebráci se bojí psů, budoucí doktoři zkoušek na konci roku.

Zákony krále jsou známé, jen hlad se těžko snáší.

Pod obnošeným kloboukem vězí často chrabrý muž.

Když už oheň propálil dno hrnce, tak víš, co je to chudoba.

Chudoba a ošklivost se nedají zakrýt.

Mým křestním jménem je radost, přestože v mém opasku není ani měďák.

Vždycky se brokát bohatých vyšívá ještě květy. Daroval však kdy někdo za sněhu zimou strádajícím uhlí?

Zdravý chudý muž už je napůl boháčem.

Čím je člověk chudší, tím víc mu čerti přebíhají přes cestu.

Žádost o malou almužnu může i hrdinu přivést do těžké situace.

Co zmůže slepičí vejce proti mlýnskému kamenu?

Chlapík od trakaře, který večer sedí ve výčepu, by neměnil ani s krajským úředníkem.

Těžký úděl má ten, kdo musí chodit žebrat se stříbrnou miskou.

Hladový se nehodí za sluhu.

Když se chudý přidruží k bohatému, nezůstanou mu brzy ani kalhoty.

Jen miska se lepí na rýži, avšak nikdy rýže na misku.

Když někdo zchudne, vzpomene si na své staré dlužníky.

Než abys z milosti požíval cizí olej, pij raději vlastní vodu.

Muž s tisíci čtyráky na popravišti neskončí.

Každá věc má svého pána.

Dobrota a bohatství se vyskytují jen zřídka v páru.

Halu domu plnou zlata a jadeitu nikdo neuhlídá.

I kdyby měl tvůj dům tisíc pokojů, na spaní potřebuješ jen jeden.

Všichni havrani jsou černí a všichni statkáři jsou zlí.

Nejen krása, ale i bohatství může člověku poplést hlavu.

Bohatý je ten, kdo se spokojí s tím, co má.

Velké bohatství zatěžuje člověka, mnoho jídla škodí žaludku.

Co se stane, když někdo z velké sýpky ukradne kaštan nebo když z velkého stromu vítr odvane list?

Velké stromy vrhají velké stíny.

Pod velkými stromy se dobře odpočívá.

Velký strom přitahuje vítr.

Rozum dává užitek jen jednotlivci, bohatství a pocty celé rodině.

Vlastní-li rodina zlato, pak se vždy najdou lidé, kteří by ho chtěli převážit.

Chceš-li zbohatnout, pak sbírej mrvu.

Proč by ses staral o palivo, když vlastníš velký strom.

Ti opravdu nejbohatší nedbají na svůj šat.

Když se velká loď roztříští, zůstanou vždy ještě tři hromádky hřebů.

Pro bohatství člověk nasadí svůj život, pták riskuje pro potravu.

Kdo máš peníze a můžeš pomoc, nezlehčuj chudobu.

Bez čerstvého sena se koně nenasytí, bez styků lidé nezbohatnou.

I ropuše dopouštějící se krvesmilstva bývá přiznáváno čestné místo, pokud je bohatá.

Zloději se bojí měsíčního svitu.

I zloději bývají okradeni.

Palivové dřevo, rýže, olej, sůl, sója, ocet a čaj – těchto sedm věcí činí rodinu bohatou.

Kdo je nemocný, nakreslí na zemi čáru, a ta se stane řekou, vyseje fazole, a vyrostou z nich vojáci.

Kdo je všemocný, strhne hvězdy a na jejich místo dá měsíc, snese nebesa dolů a vyspraví zemi.

Mocný přemůže lidi, odvážný se toho odváží s duchy.

Čím větší je pán, tím větší je sluha.

Vychrtlý pes je hanbou pro jeho pána.

Není představeným, kdo nemá komu přikazovat.

Nenajímej toho, komu nedůvěřuješ, ale koho najmeš, tomu důvěřuj.

Pán dohlíží na své sluhy tak nepozorovaně, jako se v holince ponožka pociťuje.

Ve zničené rodině podvádějí sluhové pána.

Je tak lakomý, že by i volský chlup na půlky rozštípil.

Sedí v otvoru mince a ohmatává její okraj.

Kdo svému mezkovi nedopřeje krmení, půjde brzy pěšky.

Chtěl by, aby jeho osel běžel, ale obešel se bez sena.

Vítr zloděje zvýhodňuje, déšť je odrazuje.

Zloděj v dálce musí mít nohu blízko.

Potají sklízí cizí rýži a rozdává ji jako kaši chudým.

Kdo krade zeleninu, neukrývá se v zeleninové zahradě.

Před neřestnými ženami se měj celý rok na pozoru, před zloději – každou noc.

Ve velké vodě plave mnoho ryb, ale nechybí strach, že nepůjdou na návnadu.

Kdo opravuje mosty a spravuje cesty, udře se k smrti, zatímco vrazi a zloději mají jídla dost.

Když zloděj skousne, proniknou jeho zuby na tři palce hluboko do kosti.

Je pošetilé, když si zloděj zvonu zacpává uši.

Jakou že má cenu zlato, štěstí a mír snad cenu nemají.

Čert za tebe za peníze i práci převezme.

Čas se za peníze nekoupí.

Mnoho peněz i bohy pokouší.

Peníze zakryjí sto skvrn.

Zůstaň raději doma a zahálej, jen nechoď na trh bez peněz.

Stříbrňáky jsou jen bláto a prach. Zachovaná tvář má cenu tisíců čtyráků.

Kdo má peníze na koně, neměl by mít také i na sedlo?

Vydělávání peněz vynáší víc než mytí obličeje.

Při pohledu na zlato oči zrudnou.

Kdo touží po slávě, odchází ke dvoru. Kdo touží po zisku, odchází na tržiště.

Tluč mne, spílej mi – přesto přijdu. Avšak dáš-li mi jen jednu přes ucho, nepřijdu.

Kdo se zabývá obchodem, musí být přívětivý.

Zákazník je poklad, zboží je jen sláma.

Pro sto druhů zboží se najde sto kupců.

Nepřetrhni šňůru, na níž je zlato navlečeno.

Ne každý, kdo vydělává mnoho peněz, se pro ně lopotí, a ne každý, kdo se lopotí, vydělává mnoho peněz.

S penězi jsi drak, bez peněz červ.

Kdo se svými penězi koná dobro, neutrácí zbytečně.

Peníze mají velkou moc, chytré slovo právě tak.

Nabýt majetek není tak těžké jako ho ochránit. Daně jsou pevně stanoveny, výdaje nikoliv.

Peníze vydělávat: kypříš půdu jehlou. Peníze utrácet: liješ vodu do písku.

Na dostatečném ohni se uvaří každá vepřová hlava. S dostatkem peněz se u soudu vyhraje každý spor.

Když úřední sluha uvidí peníze, chová se jako moucha, která ucítila krev.

Za peníze na ocet nekupuj sójovou omáčku.

Je snadné otevřít si krám, avšak těžké udržet ho otevřený.

Vyvolávej jen to, co také prodáváš.

Kdo netrvá na hotovosti, není pravý obchodník.

Je-li na trhu poptávka po řepě, není třeba ji mýt.

Kdo má něco na prodej, není pokládán za chudého.

Abys chytil jednu slepici, potřebuješ alespoň dvě zrnka rýže.

Dobré zboží se sotva kdy dostane do druhé ruky.

Kdo nebyl nikdy podveden, nemůže se vyznat v obchodech.

Zboží má takovou cenu, jak obratně se umí prodat.

Kdo obchoduje s květinami, ten tvrdí, že všechny voní. Kdo obchoduje s lékem, ten tvrdí, že všechno léčí.

Stoupne-li poptávka, pak neukazuj spěch.

I v rýži, kterou jíme, se najdou plevy a osiny.

Vysoké ceny přitahují kupce z dáli.

Je-li cena příliš nízká, budeš snadno podveden.

Mnohdy stojí sedlo víc než kůň.

Když máš zboží na skladě, věz, že kupci budou vždycky.

Zda jsi příbuzný nebo ne, koš řepy stojí tři sta kešů.

Napadne-li hodně sněhu, stoupne cena dřeva, soli, oleje a rýže.

Ani blázen neprodává se ztrátou, aby se lidem zalíbil.

Přesné váhy a plné míry ještě žádnému člověku neuškodily.

Hlupáka, který tisíckrát popřemýšlí, také jednou něco napadne.

Moudrý člověk o sobě rozhoduje sám, blázen se řídí podle lidí.

Lépe je zemřít s moudrým člověkem než žít s bláznem.

Přednosti hlupáka jsou lepší než chyby moudrého.

Hlupáci nikdy neonemocní.

Zástava krve vyvolává nemoc, zástava myšlení ohlupuje.

Je snazší urazit deset mudrců než jednoho blázna.

Hloupý je ten, kdo nutí druhé, aby mu uvěřili.

Každý blázen se umí smát druhým, jen mudrc sám sobě.

Maluje hada a k němu ještě nohy.

Obávej se zlých jazyků.

Mluvíš-li při okraji cesty, je tě slyšet v trávě.

Zdi mají otvory, stěny mají uši.

Oko rozpozná pravdu, ucho rozpozná lež.

Do sněhu zahrabané dítě se dříve či později objeví na denním světle.

Truhla plná lží branou města neprojde.

Vyslyšení jen jedné strany vede k nesprávnému rozsudku.

Slovo budiž pravdivé a čin rozhodný.

Máš-li maso vodního buvola, tak netvrď, že pochází z osla.

Klam může být někdy pravdivý. Pravé zlato se nemusí obávat ohně.

Rukou se nelze schovat ani před sluncem, ani před pravdou.

Stavíš-li zeď do výšky, tak neříkej, že tě má chránit před deštěm.

Lepší je jeden svědek než deset tisíc pověstí.

Pravda je pramenem odvahy.

Jeden člověk rozšíří lež a sto jiných lidí ji rozšiřuje jako pravdu.

Cesta se vine, pravda je přímá.

Komu kyne zisk, ten hájí právo.

Muž činu je lepší než příslib.

Samou velkomyslností pozvedl sloup, aby odstranil podstavec.

Chytráky přivede čas od času jejich vlastní chytrost k omylu.

Máš-li peníze, pak vyrovnej své dluhy, nemáš-li je, nešetři slovy.

Masové kosti neházej po psech.

Mnich může snadno zběhnout, což svatyně nedokáže.

Až z trávy vyroste strom a až z něho nařežu prkna a postavím si z nich loď a doplavím se s ní do Jang-ťianu a vydělám tam peníze, tak až se odtamtud vrátím zase domů – pak ti dluhy splatím.

Lepší je osm set kešů v ruce, než tisíc kešů někomu půjčených.

Za zapůjčený deštník nemusíš děkovat, ale nech ho přes noc usušit.

Kdo chceš být oblíbený, prodávej na úvěr a nežádej zpátky peníze.

Něco půjčit je totéž, jako to zahodit. Dostat něco zpět je totéž, jako to najít.

Máš-li dluhy, musíš pilně navštěvovat věřitele.

V rychlé vodě se dobře chytají ryby.

Stud se rychle vytratí, ale dluhy se splácejí dlouho.

Kdyby korec prosa stál jenom jeden keš, nemohl bys ho koupit, kdybys ten jeden keš neměl.

Ani mazaný kupec nedokáže prostoduchého obchodníka doběhnout.

Nevypouštěj sokola, dokud nespatříš zajíce.

Promarněná příležitost je jako zlato, které se v ruce v mosaz promění.

Chceš-li koupit pole, prohlédni si jeho polohu.

Daleko od domova ztratí člověk svoji vážnost, zatímco zboží získá na ceně.

Někdo prodá za tři dny jen dvě okurky.

Pomluvy moudrým neotřesou.

Srdce blázna užírá hladový vlk.

Navenek hlupák, uvnitř lišák.

Neschopný je jako houba, která roste do výšky, ale pevné kořeny nemá.

Jen největší mudrci a nejhloupější blázni zůstávají stále stejní.

Dokonat nedokáže nic, zato však všechno poplést.

Nestarej se zbytečně jako onen muž z Qi, který se strachoval, že se nebesa zřítí.

Velký mudrc se často jeví jako blázen.

Chytrá liška dokáže jezdit i na lvu.

Hluboká moudrost vyrůstá ze silných pochybností.

Svatí vycházejí z lidu.

Hodně chrastí vydá vysoké plameny, mnoho lidí dopomůže ke správnému rozhodnutí.

Člověk se nepodvolí ze slabosti, neboť jen blázen vezme žalář na lehkou váhu.

Chytří slouží často bláznu.

Kdo je chytrý, neklopýtne na témže místě dvakrát.

Proud teče tiše, moudrý nepozvedá hlas.

Lepší než plán jednoho je plán dvou.

Opravdový učenec se nestydí zeptat se prostého člověka.

Velký talent není správné pověřovat malým úřadem.

Učenec ví, aniž by opustil svůj dům, co se ve státě děje.

Co všichni nenávidí a co všichni milují, to je třeba zkusit.

Vědění je poklad, který nelze ztratit.

Víno pij z malých misek, vědění pij z velkých.

Nevědět není zlé, zlé je jen nechtít vědět.

Peníze leží na ulici, moudrost v lidové mluvě.

Deset opravářů kotlů nestačí na jednoho zvonaře.

O sněhu nemůže mít motýl žádné mínění.

Vědět méně, ale přesně je lepší, než vědět od všeho trochu.

Kdo málo viděl a mnohému se diví, ten spatří velblouda s hrbem a domnívá se, že je to kůň s kočičím hřbetem.

Kdo zná na sto cest, povazuje se někdy za největsího

Kdo už jednu nouzi zkusil, ten ví, co je i sto nouzí.

Kdo umí naslouchat, je schopen vnímat moudrost, kdo neumí naslouchat, slyší jen hluk.

Jednou něco vidět je lepší než tisíckrát to studovat.

Vidět neznamená ještě dívat se, zaslechnout neznamená ještě slyšet.

Kdo nikdy nevystoupil na horu, ten neví, jak je nebe vysoké. Kdo se nikdy nepotápěl v řece, ten neví, jak je země hluboká.

Kdo se ještě nikdy nedopustil ani poloviční chyby?

Jsi-li mistrem v uzamykání dveří, pak raději zkusím přeskočit tvé zdi.

Člověk rozumí jen takovému obchodu, díky němuž rýži vydělává.

Kdo chce namalovat bambus, musí ho nosit v srdci.

Kdo chce vědět, jak daleko je ještě do nejbližšího města, ten se neptá ani hlemýždě u cesty, ani vlaštovky ve vzduchu.

Spěch je příčinou chyb.

Není naběračka, která by ani jednou nenarazila do okraje hrnce.

Chyba na šířku vlasu tě může zavést na tisíc li do omylu.

Každá škoda tě učiní o něco chytřejším.

Jedním špatným tahem je celá šachová partie prohraná.

Chyby urozeného člověka se podobají zatměním slunce a měsíce. Chybu, které se dopustí, vidí všichni. Napraví-li ji, opět k němu všichni vzhlížejí.

Chyba jednoho okamžiku znamená mnohdy doživotní lítost.

Člověk sedne na lep jen jednou.

Syny vychovávej v hale domu, ženy – v polštářích.

Větve morušovníku se ohýbají, dokud je strom mladý.

Navštěvuje-li korunní princ školu, platí pro něho stejná měřítka jako pro lid.

Brousí-li se dostatečně dlouho, vznikne z paličky moždíře nakonec jehla.

Jestliže si císař cení jen zlata a stříbra a nehledí si vzdělanosti, pak je všechno na světě marné a velká cena se přikládá jen opiu.

Konfucius měl mezi třemi tisíci žáků sedmdesát dva učenců a dvanáct mudrců.

Předkové jsou učiteli příštích generací.

Jestliže učitel není chytrý, pak jsou žáci hloupí.

Jestliže se učenec na tři dny vzdálil, je třeba na něho hledět novýma očima.

Nadání závisí z poloviny na talentu a z poloviny na učení.

Učenec je pokladem říše, literát je perlou u tabule hostí.

Pakliže jsi po tři dny neměl knihu v ruce, tvá slova se stanou plytšími.

Studium zabarvuje člověka víc než rumělka nebo kobaltová modř.

Teprve po studiu zjišťuješ, jak málo víš.

Nedočtená kniha je jako nedokončená cesta.

Ten, jehož vzdělání je děravé a povrchní, by se neměl chovat jako učenec.

Dar „Kvetoucího talentu“ tvoří často jen půlka listu papíru.

Básně obsahují obrazy a obrazy básně.

Číst tři roky knihy není tak užitečné jako naslouchat učené rozpravě.

Vědomostí, kterých každého dne nepřibývá, každého dne ubývá.

Již v dávných dobách měly knihy vždycky dobrou chuť a lány literatury nikdy nepoznaly rok neúrody.

I jazykem je možné tkát šaty a štětcem pole orat.

V celé zemi se používají stejné písemné znaky.

Ne člověk roztírá tuš, to tuš roztírá člověka.

Magistr, ach, to je plný pytel nesprávně napsaných znaků.

Žádná radost se nevyrovná radosti z učení.

Jara je pro studie škoda, v létě se cítím malátný, že bych stále jen spal. Podzim mi připomíná, že už brzy přijde zima, a pak si sbalím svoje knihy, abych Nový rok oslavil doma.

Jídlo zahání hlad, učení zahání hloupost.

Mezi třemi lidmi najdu jistě někoho, kdo by mne mohl poučit.

Kdo mi byl po jeden den učitelem, je mi po celý život otcem.

Učitelé nemluví proti učitelům a lékaři proti lékařům.

Kdo se chce naučit plavat, musí skočit do vody.

Dívat se je snadné, studovat obtížné.

Kačátko se naučí samo od sebe plavat, truhlářův syn se naučí sám od sebe vést pilu.

Ani hromada knih nenahradí dobrého učitele.

První polovinu noci přemítej o svých chybách, a druhou polovinu noci o chybách druhých.

Na kterém rodinném hrobě by nemohl vyrůst zakrslý strom?

Kdo fouká na každý chloupek kožichu, jistě najde vadu.

Teprve potom, co zloděj zmizel, zavírají se dveře.

Každý nese dva pytle: vpředu chyby těch druhých, a vzadu svoje vlastní.

Jestliže je učitel přísný, je také jeho práce uznávaná.

Koho by nemrzelo, když se ze železa nestane ocel?

V lampě bez oleje se knot pálí zbytečně.

Kdo vychováváš lidi, vychovávej jejich srdce tak, jako se při zalévání květin zavlažují jejich kořeny.

Nadané lidi vychovávej očima, ty středně bystré slovy, a ty hloupé holí.

Slovo může znamenat nebe nebo také zemi, ale také život nebo smrt.

Slova, která jsou snadno pochopitelná, ale která jdou do hloubky, to jsou dobrá slova.

Na udatného muže platí slovo právě tak, jako na statečného koně šlehnutí bičem.

Pravdivá slova působí uším bolest.

Slovo, které vychází od srdce, tě po tři dny zahřeje.

Co můžeš vidět, o tom můžeš mluvit.

Kdo koktá a šetří slovy, nemusí být hlupák. Kdo mnoho žvaní a má hubu nevymáchanou, nemusí mít chytrou hlavu.

Slova jsou hlasem srdce.

Jazyk je sadbou srdce a srdce je kořenem jazyka.

Člověku lze hlavu useknout, nelze ho však umlčet.

Tolik slov, tolik neúspěchů.

Třikrát opakovaná řeč se sama stane planým žvaněním.

Člověk neodolá stu pomluv, strom stu ran sekerou.

Dobrá řeč je jako šňůra perel.

Mnozí užívají silná slova, ale potřebují jen drobné mince.

Mluvit málo je opravdová ctnost.

Potkáš-li člověka, pak mu řekni jen tři desetiny z toho, co máš na jazyku. Střez se vylít mu celé své srdce.

Slovo, které vyklouzlo z úst, to už nevrátí zpět ani čtyřspřeží.

Kdo má rýži, ať ji pošle hladovějícímu, kdo chce něco říct, ať si hledá toho pravého partnera.

Umět mluvit nemá takovou cenu jako umět poslouchat.

Věrné srdce konejší bohy země, ostrý jazyk uvádí zemi v nebezpečí.

Do ucha šeptaná slova jsou slyšet na tisíc li daleko.

Vada v jaspisu se nechá ještě odbrousit, chyba v řeči se však napravit nedá.

Mluvíš-li o druhém, pak vyzdvihni nejprve jeho silné stránky, a potom nebudeš potřebovat mluvit o jeho slabinách, neboť už se samy vyjeví.

Ústa jsou sekerou, která nadělá rány. Jazyk je jako řeznický nůž. Proto měj zavřená ústa a drž jazyk hluboko ukrytý a jen tak budeš žít vždy v klidu a míru.

Nejasná slova jsou jako slepé zrcadlo.

K nadávání není třeba manuskript.

Hluboké vody plynou pomalu, důstojní lidé mluví s rozvahou.

Knihy nemohou vyčerpat slova a slova nemohou vyčerpat myšlenky.

Kdo chce s jinými promlouvat, nechť si všimne výrazu jejich tváře. S kým se člověk neshodne, tomu nemá vnucovat rozhovor.

Co bylo řečeno, platí stejně jako sázka ve hře.

Ne každý, kdo stojí pod padající zdí, přijde o život. Kdo se však dostane do řečí, toho řeči rozdrtí.

Rozum se nemůže projevit bez rozepře.

Neuhodí-li se do bubnu nebo do zvonu, nemohou zaznít. Nevyslovené slovo nemůže nikdo znát.

Mluvené slovo je prázdné, jen to, co štětec namaluje, zůstává.

Kdo by se obával, že tvůj štětec probodne nebesa?

Také papír a štětec mohou zabít člověka.

Špatný štětec je lepší než dobrá paměť.

Slovo mudrce platí tolik, jako by bylo psané štětcem a tuší.

Rukopis je zrcadlem srdce.

Je obtížné otevřít bránu k dobrotě, ale právě tak těžké je ji zase zavřít.

Čisté zrcadlo nemůže zašpinit pouhé smítko prachu, v moudré mysli nemůže vyklíčit žádná neřest.

Pro vytvoření dobrého je sto let málo. K jeho zničení však stačí jen jeden den.

Dobrý čin napraví tisíc špatných.

Kdo umí psát štětcem, není nikdy odkázán na jiné.

Dobří lidé bývají podváděni tak jako dobří koně nepoctivým jezdcem.

Je těžké mít okolo sebe krásné věci a dobré lidi.

Na světě je mezi stovkou lidí jeden dobrý člověk.

Jsou dva druhy dobrých lidí: ti mrtví a nenarození.

Ničema se obává břídila a břídil se bojí, aby se nezapletl.

Vůně dobrého jídla je cítit ještě po sto letech, zápach po zlém činu se drží ještě deset tisíc let.

Přeješ si, aby lidé viděli tvé dobré činy? Pak nejsou opravdu dobré. Obáváš se, že lidé tvé špatné činy uvidí? Pak jsou jistě velmi špatné.

Dobrý čin bývá zamlčen, špatný čin však je rozhlášen do celého světa.

Rovné stromy rostou v horách, přímí lidé nejsou nikde na světě.

Ústa jsou měkká jako sójový sýr, srdce je ostré jako nůž.

Buddha z jílu nenapomíná Buddhu z hlíny.

Vznešená nebesa nenechají člověka s dobrým srdcem na holičkách.

Bez zrady by si věrnosti nikdo nepovšiml.

Dobrodiní přijaté napoprvé platí jako laskavost, napodruhé již jako žádost.

Kdo vysévá okurky, sklízí okurky. Kdo vysévá fazole, sklízí fazole. Co kdo činí, toho se mu také dostane. Čeho se kdo dopustí, to se mu také vymstí.

Kdo vstoupí do pokoje plného orchidejí, brzy jejich vůni přestane vnímat.

Podzimní oblaka jsou řídká, ještě řidší je však lidská přízeň.

Nemysli na to dobré, co jsi udělal pro druhé, jen nezapomeň na to dobré, co jsi přijal od druhých.

Tak jako se padající kapka roztříští, tak se i každý čin odplatí.

Čiň dobře a neptej se na užitek.

Dobrý čin vynesl vždy jen na sto pohlavků.

Špatný člověk se vždy nepozná podle jeho mravů.

Kdo zachází s rumělkou, je červený. Kdo zachází s tuší, je černý.

Není-li někdo sám přímý, jak by mohl rovnat jiné?

Šlechtic zůstává pevný i v nouzi.

Šlechtic dbá na právo, prostý člověk na užitek.

Přátelství šlechtice je nudné jako voda, přátelství prostých lidí se neobejde bez pití.

Podle vykonaného skutku se pozná, kdo je šlechtic.

Páv se obává o svůj ocas, šlechtic o svoji čest.

Šlechtic se obává, že slova překonají činy.

Šlechtic neusiluje při jídle o nasycení a ve svém příbytku o přepych.

Laskavost člověka má větší váhu než zákon krále.

Šlechtic si váží uvážlivých slov a odhodlaných činů.

Pravý šlechtic je ten, kdo dokáže beze slova sledovat celou šachovou hru.

Obřady jsou pro šlechtice, trestní zákon pro lůzu.

Moudré lidi potěší voda, vlídné lidi potěší hory.

Moudrých je ještě sotva polovina, a takoví lidé, kteří sami sebe vystavují zkouškám, ti už vůbec neexistují.

Bezpočet je lidí na světě, avšak kdo z nich je opravdový hrdina?

Hrdina žije i po smrti.

Kdo se sám vydá v nebezpečí, ten ví sám nejlépe jak z něj uniknout.

Velikost věže lze posoudit podle jejího stínu, velikost člověka podle jeho pověsti.

Štěstí nepřichází ve dvojici, neštěstí nechodí nikdy samo.

Ve štěstí dělá i pilulka z jílu zázraky, v neštěstí nepomůže ani elixír géniů.

Člověk ve štěstí je tlustý a čistý, a chce-li půjčku padesáti taelů, dostane sto. Člověk v neštěstí je hubený a špinavý, a chce-li půjčku padesáti taelů, dozví se, že nejsou peníze.

Neštěstí vychází z úst, a proto moudrý člověk váží svá slova. Nemoc přichází k ústům, a proto moudrý člověk jí a pije střídmě.

Proč by člověka nemohlo potkat štěstí, když i sama Žlutá řeka je v některé dny čistá.

Když městská brána chytne plamenem, pak ani ryba v rybníce nezůstane ušetřena neštěstí.

Jsou tři velké rány osudu: utrpět v mládí smrtí otce, ztratit v nejlepších letech ženu a ve stáří zůstat bez synů.

Také jednou přijde den, o kterém se bude rýže mlátit.

Teprve když máš sám bolesti zubů, tak víš, jakými bolestmi zubů trpí jiní.

V nouzi před tebou neleží žádná ves a za tebou žádná hospoda.

Sotva se člověk vyhne vlčí jámě, už se zas ocitne v tygří jeskyni.

Kdo do studny spadne, na toho se bezpochyby svalí ještě velký kámen.

Je-li zeď samá trhlina, všichni do ní ještě narážejí. Je-li buben proražený, každý si do něho ještě uhodí.

Loď umí jak plavat, tak se i potápět.

Člověku se nedaří po tisíc dnů dobře, květina nezůstává po sto dnů červená.

Na každé stéblo trávy připadá kapička rosy.

Někdy vyroste dokonce i na zameteném mlatě velká tykev.

Člověku je lépe být psem v míru, než člověkem ve válce.

Kdo šťastně žije, ten neví, co znamená štěstí.

Přemíra radosti plodí žal.

Radost je zdravou potravou.

Kdo nemyslí na vzdálené, tomu je trápení nablízku.

Kyselé, sladké, hořké, ostré – vše je třeba ochutnat.

Není nic sladšího než spánek. Není větší hořkosti než pěšky putovat krajem. Není svátku, který by neměl konec.

Kde převládá hluk, tam jsou peníze, kde zavládlo ticho, tam panuje volný čas.

Úzké koryto řeky je příčinou dravého proudu, nouze činí lidi vynalézavými.

Kdo stojí pevně na obou nohách, ten se nemusí obávat bouře.

Klid a volná chvíle se za peníze nekoupí.

Slepý nese chromého v lampiónovém průvodu – ty si vypůjčíš mé nohy, já si půjčím tvé oči.

Ctnost je živnou půdou štěstí, neřest je předzvěstí bídy.

Málo přání – svěží mysl, mnoho starostí – nemocná krev.

Člověk je luk, myšlenka – šíp a poctivost – cíl.

Opatrní zřídkakdy zbloudí.

Kdo poměřuje jiné sám se sebou, má srdce jako Buddha.

Spatříš-li člověka konat dobré dílo, zapomeň na jeho sto chyb.

Mezi deseti tisíci neřestmi je smyslnost tou nejhorší. Mezi sty ctností je synovská láska tou první.

Tyč k nošení břemen, která se snadno prohne, se nezlomí.

Strach otáčí lýtka na opačnou stranu.

Kdo krmí vlka namísto psa, ten má starost s ohlídáním domu.

Dobrý čin vede ke slávě, sláva vede k bohatství, bohatství však vede k bezpráví. Proto zvaž před dobrým činem jeho následky.

Bezstarostnost zve zloděje. Marnivost otevírá dveře smyslnosti. Spěch nevede k moudrosti.

Je snadné nejprve přemýšlet, nesmyslné je se později zlobit.

Okamžik trpělivosti tiší vítr a vlny. O krok ustoupit činí srdce otevřené jako moře a nebesa.

S klidem a s trpělivostí v srdci si každou věc třikrát promysli.

Nemůže čekat, až se koláč v peci ohřeje.

Trpělivost, trpělivost, trpělivost, odpouštět, odpouštět, odpouštět, cennější než trpělivost je odpuštění.

Nemůžeš-li hněv okamžiku ovládnout, pak je tomu podobně, jako bys dřevo, které jsi po tisíc dnů štípal, během jednoho dne ztopil.

Bez šetrnosti se blahobytu nedaří.

Šetrný si dřív navykne plýtvat, než marnotratník šetřit.

Pro zdravé tělo je pohodlná i slaměná chýše. Člověku pevného charakteru chutnají i zelné kořeny znamenitě.

Nekuř tři roky a získáš buvola.

Kdo dnes šetří a zítra šetří a za ušetřené si koupí deštník, toho překvapí náhlý náraz větru, a pak drží v obou rukách jenom holou bambusovou hůl.

Skromný člověk je vždy veselý, trpělivý člověk je vždy klidný.

Jsem-li pri tom, mnoho to neznamená. Nejsem-li pri tom, není mnoho ztraceno.

Skromný člověk je také nejspolehlivější.

Kdo žádá sám od sebe mnoho, tomu se dostane hodně štěstí.

Jeden vesničan je tuze zdvořilý: nejprve nadává na lidi a pak s nimi klábosí.

Nelétej vzhůru a nemůžeš se zřítit.

Statečný muž ochrání tři vesnice, dobrý pes celé sousedství.

Pro jiné představují klenoty poklady, pro mne je pokladem skromnost.

Sláva a zisk ženou člověka dál, než kam orel doletí.

Není nic, co by člověk ani na třetí pokus nedokázal.

Ten, kdo se ani rozčtvrcení neobává, strhne z koně i otce císaře.

Shovívavost patří k povinnostem člověka, prospěch si připisuje jako chytrost.

Slovo „promiň“ je rodinným pokladem.

Má dvacet čtyři přaden, avšak člověk nikdy neví, kterým právě otáčí.

V příliš čisté vodě neplavou žádné ryby. Přílišnému snaživci chybí chytrost.

Bez nebezpečí kráčí životem ten, kdo jde cestou spravedlivého.

Ztracená důvěra se nikdy nenavrací.

Odpuštění není bláznovstvím, jen blázen neumí odpustit.

Je třeba hodně silné vůle nesloužit žádnému pánu.

Člověku beze studu připadá všechno podezřelé.

Nezastaví dřív, dokud nestane u pramenů Žluté řeky.

Nerozhodný člověk je jako meč, který není zakalen.

Když je ryba chycena, síť zůstane zapomenuta.

Kdo je čestný, kráčí vždy vpřed.

Odkud má sůl svoji chuť? Odkud má ocet svoji kyselost?

Vůle není věcí věku, člověk bez vůle bude žít i sto let zbytečně.

Největšímu nebezpečí předchází pomoc.

Mrzutost v domě, hněv na tržišti.

Kdo dokáže ovládnout malý hněv, ušetří si trápení na sto let.

Hněv a zášť se v řeči bláznu podobají.

Jestliže se mne hádka netýká, pak také nemusím dostat žádnou ránu.

I na široké řece se dvě džunky někdy srazí.

Když potřebuje Buddhu, věší se mu na nohy, když Buddhu nepotřebuje, odvrhne ho stranou.

Odejde-li pes, když kočka přichází, nestačí ke sporu ani dojít.

Povést letí i bez křídel.

Jen vychloubačný lovec si strčí do opasku červenou krysu.

Rád se prochází se slupcem na úhoře.

Spor vychází vždy ze dvou stran, vina nepadá nikdy jen na jednoho.

Jak ošklivé je chodit kvůli sporu před soud. Jak šlechetné je – jen o krok ustoupit.

Velká hádka je horší než malá, malá hádka je horší než žádná.

Když už vajíčko nemůže mlýnský kámen rozbít, tak ho alespoň znečistí svým žloutkem.

Kdo neustále běduje, jak ho druzí zlobí, rád zamlčí, že sám druhé zlobí.

Neuváděj staré známé pravdy – každý ví, že slunce zapadá na západě.

V ústech má stále učená rčení, jeho srdce však tíhne jen ke smilstvu a zlodějství.

Když kořeny sahají hluboko, není třeba se obávat bouří. Je-li strom rovný, k čemu obavy, že měsíc vrhne křivý stín?

Kolem leklé ryby se šíří zápach, kolem orchideje – libá vůně.

Mezi rty sladký meloun a v srdci ředkev.

Co ucho neslyší, to srdce netrápí.

Ven vyvěšuje skopovou hlavu, ale prodává psí maso. Slyší vítr a říká, že je to déšť.

Jak můžeš věřit všemu, co se říká za tvými zády, když pochybuješ i o tom, co vidíš na vlastní oči.

Na měkké zemi udělá kůň často chybný krok, pro sladká slova ztratí člověk snadno hlavu.

V jedné ruce drží kadidelní kotlík, a v té druhé kopí.

Zapal na sedmi místech oheň a z osmi míst bude vycházet kouř.

Dobrého člověka pověsti špatným neučiní. Když voda padá, skála z ní vystupuje.

Kdo zná jenom sám sebe, ten neví, že jsou také jiní.

Dokonalost nezná sobectví.

V jeho očích je celá země prázdná, jeho pohled žádného člověk nevnímá.

K čemu vede pochlebování bohatým a mocným? K ubližování chudým a potřebným, a tak i k vyvolání nepřátelství.

Právě byl jmenován dozorcem sýpky, a teď vaří po celou noc v kotli rýži.

Za přehnanou zdvořilostí se skrývá pýcha.

K velké zásluze patří také tučná mzda.

Bez zásluhy nemůže být ani žádná odměna.

Na bohatství a pocty hleď jako na rosu na květinách. Na zásluhy a slávu hleď jako na pěnu na vodě.

Zisk a ztráta jsou věcmi zítřka, sláva a hanba trvají tisíce let.

Blázen skočí do vody, aby ulovil bublinu.

Kritizuje-li druhé, podobají se jeho rty rozvíjejícímu se lotosu, mluví-li sám o sobě, jako by měl v ústech roubík.

Jde-li o to kárat druhé, na to je i pitomec dost chytrý.

Chyba zapůsobí na dobrého člověka jako bodnutí do srdce, avšak pro špatného člověka je jen větrem u ucha.

Bez chyby se člověk nepolepší, tak jako ani zvon nezazní, nebylo-li do něho uhozeno.

Ani celá hromada zbabělců neprovede hrdinský čin.

Je to vždy ta druhá hora, která je vyšší.

Příliš mnoho ani příliš málo se nehodí.

Kdo přizná, že jeho okurky jsou hořké?

Při hazardní hře prohrávají dokonce i bozi a geniální lidé.

Nenasytná touha po majetku a slepá láska tvoří často pár.

Když druzí oslavují, nezáviď jim jejich radost. Když se druzí topí v neštěstí, nebuď škodolibý.

Velebí jedno slunce, popírá však sto stínů.

Kdo touží po jednom dou cizí rýže, ten ztratí záhy půlku úrody. Kdo se pře o cizí šunku, ten ztratí záhy celé stádo ovcí.

Co bylo lehce vyhráno, lehce se zase ztratí.

Peníze putují do herny, vrah na popraviště.

Při hře o peníze prohrává vždy chudý čert, psi koušou vždy toho, kdo chodí v hadrech.

Ať stále vyhrává kdokoliv, bankéř má pokaždé užitek.

Hráč je slepý k tomu, co kibic jasně vidí.

Se slušností projdeš celým krajem, bez slušnosti nepostoupíš ani o chi vpřed.

Kdo v cizině nedokáže ohnout hřbet, tomu se i doma nedostává dřeva na zátop.

Otec sedí, syn stojí – takový je správný mrav.

Po hráčské vášni následuje loupež, po manželské nevěře vražda.

Kdo je vždy zdvořilý, na toho si nikdo nestěžuje.

Ať už přijdeš kamkoliv, mluv vždy po způsobu lidí.

Přijdeš-li do země, ptej se na zákazy. Přijdeš-li do vesnice, ptej se na zvyky. Přijdeš-li do domu, zeptej se na jméno jeho obyvatel.

Na vlastní hlavě si nevšimne ani velblouda, avšak na hlavě druhého vidí i jehlu.

Od sedmi roků nemají už chlapci a děvčata sedět na téže rohoži.

Když si muž a žena něco dávají, nedotýkají se vzájemně prsty.

Zemře-li muž, nosí žena po tři roky smutek. Zemře-li žena, myslí na ni muž v nejlepším případě sto dní.

V parných dnech se netrvá na rituálech.

Staří a známí se neváží obřadnostmi.

K čemu se za tmy hluboce klanět?

V poli s melouny si neuvazuj boty, pod slivoní si nerovnej klobouk na hlavě.

Když sám nemáš na hlavě žádné vlasy, pak nenadávej druhým do plešatců.

Když nebudeš říkat, že má pleš, neřekne, že jsi slepý.

Jestliže sis vylomil zub, pak ho spolkni.

Za dobrodiní jako kapka vody velké dej jako svůj dík prýštivý pramen.

Kdo nosí čapku nakřivo, boty má sešmajdané a šat si nezapíná – tomu nedůvěřuj.

Když je dost ošacení i jídla, pak kvetou i mravy a právo.

Nevyprávěj skřítkovi o malých věcech.

Jak přívětivé je tvé volání z hory, takové odpovědi se ti z údolí dostane.

Zdvořilý člověk nešlápne na stín svého průvodce.

Ustup nazpět, abys postoupil vpřed.

Zavři ústa jako láhev, hlídej své myšlenky jako hradbu města.

Nikdy nežertuj v přítomnosti pána.

Kdo zná míru, nikdy se nezostudí.

Kde je střecha nízká, tam mudrc neprochází jinak než se skloněnou hlavou.

Buď pilný, ne líný, buď rychlý, ne pomalý, přijdeš-li o den později, budeš toho již zvečera litovat.

Stůj vzpřímeně uprostřed, aniž bys padl ke straně.

Raději o deset kroků dál, než jedním krokem vstoupit do nebezpečí.

Kdo zhasí jiskru, nemusí hasit svoji slaměnou střechu.

Chceš okusit dračí maso, pak vstup do moře.

Nemluv o tom, co jsi viděl, řekni, že nevíš, nač jsi tázán, nemíchej se do cizích záležitostí, a nemáš-li co dělat, vrať se včas domů.

Kdo snadno slibuje, tomu příliš nedůvěřuj.

Z celé řeči, kterou máš na špičce jazyka, si polovinu ponechej. Z pohledávek, které můžeš vymáhat, tři desetiny vypusť.

Nedělej nic, co bys jiným nemohl vyprávět.

S tím, se kterým jsi se tisíckrát popral a desettisíckrát pohádal, zasedni poslední den v roce svorně k jídlu.

Nepropíchni si prstem vlastní lampion.

Kdo usíná se strachem ze zlého snu, jistě nebude mít hezké sny.

Člověk by se měl bát slávy a vepř toho, že ztloustne.

Neobávej se jít pomalu, varuj se jen toho, abys zůstal stát.

Má strach, že mu padající listí rozbije hlavu.

Ani ten, kdo žije u vody, vodou neplýtvá.

Vytrhni každé huse, které se zmocníš, jeden brk.

Ukládej zrno proti hladu, zadržuj vodu proti suchu.

Náhlé neštěstí a překvapivá zkáza netlučou na dveře starostlivé čeledi.

I kdyby byla městská hradba tisíc čangů vysoká, i tak je třeba město strážit zvenku i zevnitř.

Po pečlivém promyšlení je všechno snadné. Nerozhodnost všechno ztěžuje.

Nemluv s nadšením o mírném jarním slunci, spíš se obávej toho, že západní vítr přinese s sebou chladné počasí.

Proti šípům vystřeleným ze zálohy je těžká obrana.

Nejprve kup pozemek, a pak si teprve postav dům.

Na jaře plánuj pro celý rok, zrána pro celý den.

Kdo nemá hroší kůži, nenechá se hladit tygřími tlapkami.

Neprolévej slzy, dokud smíš doufat.

Ve všech věcech si ponech východisko a nedoufej, že něco i napodruhé proběhne podle přání.

Napni luk, avšak šíp nevystřel. Raději pohroz, ale neudeř.

Ponech vždy vládu opatrnosti, jako bys přecházel nad propastí nebo po tenkém ledu.

Nevkládej svou sílu v horu – i hora se může zřítit. Nevkládej svou sílu v řeku – i řeka může vyschnout.

Je snadné vybojovat vítězství, avšak obtížné si ho udržet.

Kdo chce kovat železo, sám musí pocházet z nepoddajných rodičů.

Cesta ke slávě vede palácem, cesta k bohatství vede přes tržiště, cesta k spravedlnosti vede skrze vinu.

Dostává se ti přízně, pak pomýšlej na pohanu. Žiješ-li v míru, pak nezapomínej na nebezpečí.

Máš-li moc, nikdy ji nevyčerpej, máš-li sílu, nikdy ji zcela nevydávej.

Ne ten, kdo nejvíc křičí, trpí vždy největší bolestí.

Někdy se i strom porazí, aby se polapil vrabec.

Mnozí se snaží vylovit měsíc z vody.

Nevychází za jasného počasí, nýbrž čeká, až mu hlavu namočí déšť.

Dokud nespatřil rakev, žádné slzy mu nevytryskly.

Kdo jsi v seně jehlu ztratil, hledej ji v seně.

Vyhnul se vykopané jámě, a přesto spadlo do studny.

Neuzavírej brány, ucpi však otvory.

Šíp, který na tětivě leží, musí být vystřelen.

Ruka sama nezpůsobí ještě žádnou hádku.

Sežehne-li ti oheň brvy, pak otevři oči.

Kdo vede buvola k napajedlu, nejdřív si namočí nohy.

Vyzuj si boty teprve až staneš na břehu.

Ze studny nepozoruj oblohu.

Kdo chce být čistý, musí se umýt sám.

Vyčnívající krokvice hnijí jako první.

Jdi po šlahounu a dovede tě k melounu.

Když je okurka zralá, sama odpadne.

Každý vůz následuje stopa.

Pro krokvice je třeba stromů, avšak ne každý se na ně hodí.

Nehubuj na zrcadlo, když jsi přišel na svět s vadou.

Z jednoho buvola nestáhne nikdo dvě kůže.

Ve spadlém hnízdě nejsou žádná neporušená vejce.

Voda za jeden den nezmrzne v led silný na tři chi.

Jedna blecha na rohoži pro spaní je horší než lev v poušti.

Řeky a hory nestárnou. Proudy řek tečou a nikdy neodpočívají.

Jedno zrnko písku žádného člověka nezasype.

Není řeka bez brodu.

Kde není rumělka, tam je červená hlína považována za vzácnost.

Ze psího čumáku nevyrůstá slonovina.

Někdo sebere sezamové zrníčko, ale melounu si nepovšimne.

U stříbrotepce si nechá dělat motyku.

Hora peří způsobí, že loď klesne ke dnu.

Nejkrásnější květy zpravidla uvadnou jako první.

Jestli ti spadne na hlavu taška ze střechy svatyně anebo hospody, boule bolí stejně.

Třtina není na obou koncích stejně sladká.

Žírné prase nemusí dělat krásné oči.

Převrácený vůz vpředu je varováním pro vozy vzadu.

Kohoutu z porcelánu peříčko nevytrhneš.

Zrníčko písku v botě potrápí víc než skalní balvan pod botou.

Tekoucí voda nezačne zahnívat, dveřní čepy červ nenapadne.

I chromý může šlápnout do tygří stopy.

Jehla se dvěma hroty se nehodí k šití.

Když prsty škrábají, ani palec nezůstává pozadu.

Pět prstů jedné ruky nemůže mít stejnou délku.

Pro veš je vous již velkým lesem.

Postav si chýši při okraji cesty, a ani za tři roky nebudeš ještě hotov.

Kdo staví chýši, nezačíná slaměnou střechou.

Bez větru není vln.

Velké věci ho moc nezajímají, avšak v maličkostech je kramářskou duší.

Jedno mraveniště může provalit hráz v délce tisíce li.

Poražený strom dělá větší hluk než kosené stéblo trávy.

Tlustí již odjakživa vydrželi větší zimu.

Svíčky jsou za tmy drahé.

Jedna kachna řeku nezkalí.

Mnozí zaútočí jako hrom a padají jako prach k zemi.

Slepý všechno slyší, hluchý všechno vidí.

Bouře duje i skrz ucho jehly.

I s malou váhou lze odvážit tisíc jinů.

I s malou sekerou se dají porážet velké stromy.

Velkým lodím jsou i malé trhliny nebezpečné.

I na malý háček lze ulovit velké ryby.

Kdo loví jeleny, nepátrá po zajících.

Nejvyšší vrcholky hor stojí nejdéle ve slunci a vrhají nejdelší stíny.

Příliš velké sousto zůstává vězet v krku.

Ve velkých ústech vězí dlouhý jazyk.

Z jedné shnilé třešně není tolik břečky jako ze shnilé tykve.

Drobeček krysího trusu zkazí celý kotel rýže.

Pod velikým stromem jiní na trávu nepadá.

Slepice nemůže být menší než vajíčko, avšak kuřátko, které se z něj vylíhne, může slepici přerůst přes hlavu.

Jsou-li velké pilíře zpuchřelé, nevydrží ani ty malé.

V louži po dešti se žádné ryby nenacházejí.

I nejvyšší hora zůstává pod sluncem.

S tyčí k nošení břemen napříč dveřmi neprojdeš.

Veš přikrývku nenadzdvihne.

Čím delší je provázek, o to výš drak vyletí.

Nač brát k zaříznutí slepice než na vola?

Velký je květ pivoňky, lichotí však jen oku. Malý je květ datlovníku a přece z něj vyroste plod.

Oči nevidí řasy.

I když fazole vyrostou až na střechu, zůstanou přesto stále zeleninou.

Poražený strom nevrhá žádný stín.

Jednotlivý strom nevytváří ještě les.

Jednou rukou dvě žáby nechytíš.

Kapkou po kapce se plní rybník, po zrnkách písku narůstá hora.

Co přináší velký užitek, může také hodně škodit.

Tam, kde je mnoho kohoutů, snášejí slepice málo vajec.

Kdyby jen dost lidí ruku k dílu přiložilo, dal by se i přes řeku postavit čestný oblouk.

Mnoho lidí je dobře na práci, málo lidí je dobře k jídlu.

Lépe pláče jeden než mnoho lidí.

Když hodně hřmí, málo prší.

Mnoho slepic - málo vajec, mnoho lidí - málo pořádku.

Chtít stát na dvou člunech nelze.

Když dva muži utěsňují jeden člun, jistě do něj poteče.

Namalovaná ryba má vždy jen jedno oko.

Datlová pecka žádnou káru nezastaví.

Člověk rád odhodí cihlu stranou, aby za ni dostal perlu.

Pro jednu veš si leckdo spálí vatovaný šat.

Prázdný pytel nestojí.

Přetažený luk praskne.

Bez vody se ještě nikdo nikdy nekoupal.

O jedné noze se daleko nedojde.

Když se vítr utiší, ještě se dál valí vlny.

Stačí spatřit jednu skvrnu srsti, a už lze rozpoznat celého leoparda.

Znečistí pramen, ale žádá, aby voda zůstala čistá.

Za bezvětří se stromy ani nepohnou.

I tlusté lano začne prachnivět od jednoho vlákna.

Ze suché slámy nevylisuješ žádný olej.

Válečkem na nudle se oheň prohrabávat nedá.

Z vědra plného indiga nemůžeš vytáhnout bílé plátno.

Papírový pták proti větru neletí.

Ani na nejkrásnějším bodláčí se nespí dobře.

Válí se buvol po zemi?

To jsi na špatné adrese, když si chceš v buddhistickém klášteře vypůjčit hřeben.

Jehla, která se nepoužívá, reziví.

Ve slepičím vejci nehledej kosti.

Jen ten, kdo za noci překoná řeku, ocení bílý den.

Každá řeka má svůj pramen. Každý strom má svůj kořen.

Slunce nemůže ukazovat věčně poledne.

Vrba se může ve vodě utopit, ale na vršek nevystoupí. Borovice ve vedru usychá, ale k vodě nesestoupí.

Tučná slepice vejce nenese.

Teprve s příchodem zimy zjišťujeme, že borovice a cypriše jsou stále zelené stromy.

Přes mraky nevede žádná stezka, musíme se dát cestou po zemi.

Oheň a voda neznají slitování.

Každá věc má svou zvláštnost. Tyč k nošení břemen se klene nahoru, radlice dolů.

Otočí-li se mlýnský kámen třebas tisíckrát, vždy se vrací na začátek.

Voda teče tisicerými zátočinami a přesto se vrací zpět do velkého moře. Člověk putuje krajem tisíce li, a přesto se vrací nazpět domů.

Kde voda vysychá, tam začínají ryby létat.

Drak dokáže zadržet vodu tisíce řek.

Kde žádné stromy nerostou, tam už je i pelyněk považován za strom.

Člověk a zvíře jsou si rovni.

Hvězdy nemohou zvětšit záři měsíce.

I sám drak volí tu cestu, kterou zná.

Ryba vidí návnadu, ale háček ne.

Uniknuvší ryba je vždycky velká.

Draku plovoucímu mělčinou se raci vysmívají. Na tygra, který sestoupil do nížiny, štěkají psi.

Moucha se dostane sotva deset kroků daleko, sedne-li si však na koňský ohon, urazí tisíc li.

Stonožka neupadne ani po smrti.

I ta nejmenší moucha má pět vnitřností.

Velká ryba žere malou, malá ryba - raka, a rak - výkaly.

Drak plodí draka, fénix plodí fénixe. Všechna mláďata krysy umějí hloubit díry.

Červ neví, z čeho se těší orel, nicméně se těší ze života.

Ať už je ulita točená jakkoliv, hlemýžď vždycky najde cestu ven.

Chytrá včela nikdy nemlsá na povadlé květině.

I žába se může utopit.

Na prasklé vajíčko si sednou jenom mouchy.

Lepší je jeden pták v ruce, než deset ptáků na stromě.

Pták se nediví, že umí létat.

Vrána ráda usedá na hřbet vepře.

Napudrovaná vrána nezůstane dlouho bílá.

Objeví-li se v lese velký pták, nemají ti malí co štěbetat.

Jeřáb nežere jeřábí maso.

Se zavřenýma očima nelze chytit ani vrabce.

Z ptáků se do klecí zavírají ti krásní.

Pták, který zpívá, má málo masa.

Co může vědět vlaštovka o snech labutě.

I vrabec v letu vrhá stín.

I divoké husy mají svého vůdce.

Jen nemocná kachna má strach z lasičky.

Ze zimy kokrhá kohout o půlnoci.

Zajíc neokusuje trávu okolo svého pelechu.

Chytrý králík má ze své nory tři východy.

Když lasička přeje slepici do nového roku hodně štěstí, nevěstí to nic dobrého.

Kde si had udělal v zemi díru, také k ní zná cestu.

Had se umí plazit i v bambusové tyči, ale vinutému pohybu ho odnaučit nemůžeš.

Ohryzávání kočičího ocasu přijde krysu draho.

I slepá kočka narazí někdy na mrtvou krysu.

Biješ-li psa, pak se nejdříve podívej, kdo je jeho pánem.

Jeden pes štěká, protože něco vidí, a sto psů štěká, protože toho jednoho slyší štěkat.

Jen hloupý pes se žene za letícím ptákem.

Když kočka naříká, pojme myši lítost.

Když kočka naříká, pojme myši lítost.

Nevěř ani vepři v zahradě, ani vlku v ovčinci.

Když strom padne, opice se rozeběhnou.

Psi jsou spravedlivější, než si lidé myslí.

Když pes žere, necení zuby.

Hustým plotem nepronikne žádný pes.

Biješ-li mezka, poleká se i kůň.

Osel ani v tygří kůži nikoho nevyleká.

Právě narozené tele se tygra nebojí.

Jde-li skopec vpředu, následuje ho celé ovčí stádo.

Když kůň neběhá, musí stovky jiných trpět.

Buvolu je jedno, zda stojí na hlavě komára a nebo zda komár sedí na jeho hlavě - jen tomu komárovi to jedno není.

Buvolu, který spadl do studny, bambusový žebřík neposlouží.

Vůl z hor žere jen horskou trávu.

Nebrzdi svého koně, když už větří stáj.

Dokud starý kůň ještě žije, zůstává své povaze věrný.

I tygra zlobí blecha v jeho kožichu.

Vlk myslí do poslední chvíle na ovce.

Vlk je velký zloduch, učí však pasáky mít se na pozoru.

Leckdo ze strachu vidí před sebou vlka a za sebou tygra.

Tvůj tygr má velký chřtán, avšak můj buvol má silnou šíji.

Když tygra svědí kožich, vykoupe se v blátě.

Kdo se neodváží do tygřího doupěte, ten tygří mládě nechytí.

Kdo umí tygru uvázat na krk zvoneček, dokáže mu ho i sejmout.

Kdo založí les, aby v něm choval tygry, toho pak tygři - když vyrostou, nakonec sežerou.

Tygr a srna nechodí stejnou cestou.

Lid je kořenem země. Je-li ten kořen pevný, žije země v míru.

Jeden den války znamená deset roků bídy.

Ať je císař velký jakkoliv, nebesům přece nevládne.

Tygr běží až na konec světa, aby se nažral masa. Pes běží až na konec světa, aby vyčenichal trus.

Není-li král posedlý hrabivostí, nemusí se obávat ani lidí, ani strašidel.

Je-li horní trám křivý, leží spodní trámy nakřivo. Je-li střední trám křivý, celý dům se zhroutí.

Člověk prodlévá u panovníka jako ovce u tygra. Nejmenší chybička vynáší trest.

Při spravedlivém panovníkovi stojí nebesa, pod čistým úředníkem žije lid v míru.

Když se řeže dřevo podle čáry, bude rovné. Dá-li panovník na své rádce, bude svatý.

Nehleď do vody, v níž by ses zhlédl, tvým zrcadlem budiž lid.

Kdo jsi velký, nepodivuj se prostému člověku.

Jak to ti nahoře dělají, tak to lid napodobuje.

Tím, co ti nahoře mají rádi, jsou ti dole posedlí.

Stává se, že jedna říše má tři pány.

Kdybys seděl na trůnu, nenašel bys nikoho, kdo by tě ochránil.

Tlustí úředníci - vychrtlí sedláci.

Nouze sedláka je radostí úředníka.

Soudci nepřinášej darem žádného živého člověka.

Mandarín se neptá, zda jsi chudý. Strašidlo se neptá, zda jsi hubený.

Kvetoucí talent není synem chudých rodičů, buddhistický kněz není synem z bohatého domu.

Úředníka můžeš oklamat, ale vyvaruj se ho dráždit.

Obávaný není úředník, ale jeho moc.

Vysoký úřad je vždy spojen s velkým nebezpečím.

Kdo má styky se dvorem, může se stát snadno úředníkem.

Ztrouchnivělý strom se nehodí na fošny, poctivý muž se nehodí pro vysoké postavení.

Brána k domu úředníka nechť se podobá tržišti, srdce úředníka budiž jako voda čisté.

Ten, kdo byl po celý svůj život úředníkem, se vrátí na svět sedmkrát jako žebrák.

Mnozí, kteří ještě nejsou úředníky, je haní na tisíc způsobů, až se jimi však sami stanou, jednají právě tak špatně jako všichni ostatní.

Představený správy smí i požáry zakládat, avšak lidu není dovoleno ani zapálit svíčku.

Ani poctivý úředník nemůže zcela zabránit tomu, aby nebyl obklopen proradnými úředníky.

Kdo poslouchá úředníky, jí jejich rýži.

Jsou velcí a malí úředníci, jejich drábové jsou však všichni stejní.

Poctivý úředník nebývá povýšen. Poctivý úředník jezdí na bídném koni.

Když se list obrátí, podvede sluha svého pána.

Ve veřejné hale není nikdy člověka, který by zametal.

Hlasitý křik ještě nenastolí právo.

I kdyby tě na smrt mučili, nikdy nekřič na soudce. I kdybys měl hlady zemřít, nikdy se nestaň zlodějem.

Strach z trestu je nejlepší cestou jak mu uniknout.

Kdo zákony tvoří, musí být přísný. Kdo zákony provádí, musí být shovívavý.

Požeň člověka k soudu a vysloužíš si nenávist třech generací jeho příbuzenstva.

Z deseti důvodů, na základě kterých mandarín rozhodne proces, zůstane lidem devět z nich neznámých.

Žádná obžaloba se neobejde bez lži.

Neuzavírej své srdce, když saháš po štětci, abys podal žalobu.

Poruší-li nebeský syn právo, stihne ho trest jako každého jiného.

Spravedlivého rozsudku se dosáhne jen veřejným projednáním skutku.

Když se pomluvy rozšíří až k soudci, pak už je ze soudní síně nevytlačí ani devět buvolů.

Vyhraj proces a ztratíš své peníze.

Zákony nejsou pro věčnost.

Pod silným generálem neslouží slabí vojáci.

Z dobrého železa se nedělají hřebíky, z dobrých lidí se nedělají vojáci.

Hliněný hrnec dříe nebo později pukne, vojevůdce dříve nebo později padne.

Kdo zná nepřítele a sám sebe, ten vyhraje bez úhony na sto bitev.

Je snadné povolat tisíc vojáků, je jen těžké najít generála.

Vojáci se vydržují po tisíc dní, aby se pak použili na jednu hodinu.

Svatá místa obchází mnoho démonů.

Nezapaluj nepravou svíčku před opravdovým božstvem.

I když nevěříš na bohy, věříš na boha hromu. I když nevěříš na léky, přesto věříš projímadlu.

K člověku, kterému se po deset let dostávalo štěstí, se neodvažují přiblížit ani duchové a démoni.

Zákony se dají obcházet a šidit, nikoliv však duchové a démoni.

Kdo žije poblíž svatyně, ví i jak bohy podvádět.

Ať jsou to duchové předků jakkoliv vzdálených, obětuj jim čisté srdce.

Rozpadávající se svatyně je jako ve víře kolísající božstvo.

I bozi a geniální lidé ztratí jednou svůj meč.

Lépe je být démonem ve velké svatyni, než být v malé svatyni bohem.

Zabije-li jeden člověk druhého, není to nebesům vhod. Co se však stane, když nebesa zabijí člověka?

Nejprve člověk splní svoji povinnost, pak jedná podle svého osudu.

Nebesa se podobají velkému člověku a člověk malým nebesům.

Člověk je závislý na nebesích tak, jako loď na lodivodovi.

Spal jsi v nesprávné kolébce a vyklouzl jsi z nesprávného klína.

Tvůrce modly se k Buddhovi nemodlí, neboť ví, z čeho byl vyroben.

Vůli člověka ani Buddha nezlomí.

Ani král opic neumí skočit z dlaně Buddhovy.

Pole, země jsou jen pouhé nic, neboť kolik pánů je spatřilo? Zlato a stříbro jsou jen pouhé nic, neboť kdo si je vzal s sebou na věčnost? Žena a děti jsou jen pouhé nic, neboť kdo se s nimi opět setkal u pramenů Žluté řeky?

Nejdeš-li cestou k nebesům, pak můžeš dospět jenom do pekla, i kdyby bran nemělo.

Jsi-li knězem pro jeden den, musíš také po celý den vyzvánět na zvony.

Mnich neumře hladem.

Je málo kaše, ale mnoho kněží.

Jen ten se stane knězem, kdo už nemá co ztratit.

Nehleď na zlatou masku, ale na tvář Buddhy za ní.

Mnich myslí na sňatek a jeptiška na jaro.

Stojí-li klášter mnichů proti klášteru jeptišek, je to vždy důvod k podezření, i když se nic neděje.

Na každé slavné hoře sídlí buddhističtí mniši.

Chudého mnicha znají tisíce dárců.

Všechna dobrá slova tohoto světa stojí v knihách.

Lidé z jihu mají rádi sladké, ti ze severu slané, ti z východu ostré a ti ze západu kyselé.

Peking má tři cenné zvláštnosti: koně, kteří nekopou, psy, kteří nekoušou, a mladé dívky, které se ukazují na ulici.

Když se člověk stane nesmrtelným, přijdou i jeho slepice a psi do nebe.

Po planých slovech buddhistického mnicha o sňatku plyne čas.

Když se tygr věsí růžencem, je to falešná zbožnost.

Lékař je jako střecha, která tě chrání před deštěm, ale ne před bleskem.

Učíš-li se proto, aby sis zapamatoval, zapomeneš. Učíš-li se proto, abys porozuměl, zapamatuješ si.

Je bláznem ten, kdo se dívá na prst, jež mu ukazuje Měsíc.

Zdvořilost nikoho neurazí.

Kdo chce dobře jíst, nesmí urazit kuchaře.

Snadno se naverbuje deset tisíc vojínů, obtížně se hledá jeden vojevůdce.

Když piješ s dobrým přítelem, tisíc sklenek nestačí. Když s ním mluvíš, stačí půl slova.

Učení je jako plavání proti proudu - ustaneš na chvíli a vrátíš se o míli.

Pokud nebude užitek stonásobný, neměňme žádný zákon. Pokud úspěch nemá být desetinásobný, neměňme žádný nástroj.






© 2025 Poeta.cz | Design: Sunlight | RSS | Tiskovky.info