Databáze citátů pochází z našeho dceřinného webu MůjCitát, který byl ale následně zpět integrován pod Poetu. Autoři citátů nejsou autory publikujícími na Poetovi.

Citáty od autora: Neruda Jan


Vším bych chtěl být, jen ne budoucností, co se od té, ubohé, požaduje, je už skoro nestydaté.

Pravý cit nepotřebuje žádná slova.

Nevěřte nikdy tomu, kdo říká, že nestojí o lásku. Takový bývá buď veliký žárlivec, nebo je to malý, docela maličký a chudý lásky žebráček, který se za svou žebrotu stydí.

Žádný den dvakráte se nerodí.

Pomlouvání nepřítomných je hlavní součástí našich rozhovorů. Kdyby se celé lidstvo sešlo na jednom místě, za chvíli by nebylo o čem mluvit.

Humor a satira jsou jako milenec a milenka; kde jednoho není, tam druhý smutně hledí.

Kdo chvíli stál, již stojí opodál, den žádný dvakrát se již nenarodí, čin dvakrát nezraje.

Není smutnějšího pohledu než muž před zrcadlem.

Bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů.

Známé naše národní pořekadlo přirovnává ženu k cibuli. Proto také pláčeme, sotva jsme k ní přivoněli.

Filosofující rozum, vyhledávající pravý poměr člověka k věčnému vesmíru, rodí někdy cynismus.

Spisovatel, který popisuje to, co sám také zažil, nedojde nikdy slávy spisovatele umělce.

Nemáme nejmenšího práva opovrhovat těmi, kteří se stali cyniky z rozumu.

Každá doba uskuteční kousek ideálu doby předešlé; poslední lidstvo bude lidstvem nejšťastnějším.

Štěstí pro nešťastné, že zcela šťastných je tak málo!

Slova „čeho nechceš jinými utrpět, nečiň jiným“ jsou první větou blahoplodného egoismu. Kdo nahlídne smysl slov těch, nepotřebuje zákonů a žije vždy a všude svobodně.

Politikové znají z psychologie toliko kapitolu o náruživostech; proto úspěchy jejich slábnou a mizí s náruživostmi lidu.

Největší pozitivní půvab má největší negace tohoto světa: nesmrtelnost.

Jakž se člověk rád klame!

Spisovatelovo právo vztahuje se vlastně jen na to, co nikdo před ním nenapsal.

Kdo je satirou sám dotknut, řekne vždycky: „Ale vtipu v tom věru není!“

Velká chyba lidí je, že se jinak pohybujou ve společnosti než doma.

Za ztráty dobré pověsti by sobě mnozí lidé pranic nedělali, kdyby nebyly s dobrou pověstí spojeny mnohé hmotné výhody.

Náhledy se mají ctít, jen ne zastaralé; lidé se jich drží buď ze špatnosti, buď z hlouposti, a proti oběm jest boj povinností!

Dobré by bylo, kdyby člověk posuzoval průměrně jiné dle sebe: neublíží jim, bude-li je mít za rovněž dobré, neublíží sobě, nebude-li je mít za lepší.

Prostý lid je u vědomí toho, co mu duševně schází, naproti vzdělanějším třídám skromný; a o celou tu skromnost zdá se jim zato býti hloupější.

Básníkem je vlastně každý mladý člověk, pokud právě se nepřesvědčí, jak mnoho či málo mají ideály obsahu praktického.

Každá naše myšlenka je obraz něčeho, co jsme viděli nebo slyšeli. Člověk je přitom zrcadlem a každé zrcadlo z poněkud jiného skla sestává, pak jsou i myšlenky různé barvitosti.

Kdo nelichotí jiným nikdy, má slova lichotná za pravdu, a který lichotí z řemesla, má průzračné lichocení za důkaz, že on není o nic horší než jiní. A to mu lichotí.

Ani král ti nemůže darovat čest, každý žebrák ti ji může odepřít: chovej se stejně čestně k vysokému i nízkému!

Zpočátku bychom rádi všem pomohli, jen kdybychom mohli, později když můžeme, nechceme už.

Hloupí lidé nejsou tak protivní, jako lidé mnohomluvní.

Každý člověk, s nímž blíže se setkáme, jest zrcadlem, jež náš vlastní obraz nějakým způsobem odráží.

Někteří lidé, zvláště patřící k privilegovanějším třídám společenským, podobají se zcela oněm druhům hmyzu, které jiným zvířatům vředy působí, aby vlastní jich mláďata živa býti mohla.

Více sluší vyhýbati se zdání plagiátu nežli plagiátu samému.

Horující cit rodí někdy ideálnost.

Když pták v kleci zpívá sobě, myslíme, že zpívá nám.

Měj důvěru, možno, že se nezklameš; měj nedůvěru, a opět možno, že se nezklameš.

Své činy měří člověk podle poměrů, podle síly svých chtíčů atp., na činy cizí přikládá vždy měřítko ideálu.

Nová myšlenka musí provést boj a mít svou armádu: přední stráže, vlastní voj vítězný, rezervu, která obsadí vydobytou půdu a lid ji velebí co vlastního vítěze, kdežto na nebohé přední stráže, jimž nadával, dávno již zapomněl.






© 2025 Poeta.cz | Design: Sunlight | RSS | Tiskovky.info