Databáze citátů pochází z našeho dceřinného webu MůjCitát, který byl ale následně zpět integrován pod Poetu. Autoři citátů nejsou autory publikujícími na Poetovi.
Citáty od autora: Horatius Q. Flaccus
Nic není krásné ze všech stran.
Užívej dne a zítřku věř co nejméně.
Ovládej vášeň; neposlouchá-li, poroučí.
A třeba trest chodí ztěžka, málokdy hříšníka nedostihne.
Radostně přijímej dary přítomné chvíle!
Lakomec vždy naříká. Bohatý je ten, kdo je moudrý.
Smutní nenávidí veselé, veselí smutné.
Ve všech zákonech a u hloubavých učenců ať hledáš, jak lahodně strávit život, budeš vždy ubohý, bude-li tě pohánět a smýkat vášeň v užitek průměrných věcí.
Blesky bijí do nejvyšších vrcholů.
Závistník žloutne a hubne, když sousedův majetek vzkvétá.
Získávej peníze pokud možno počestným způsobem; není-li to možné, tedy za každou cenu.
Smích většinou umí závažné věci rozhřešit lépe a rázněji než velká přísnost.
Překážky v nás vyburcují vlohy, které by v nás za příznivých okolností zůstaly dřímat.
Tomu, kdo mnoho žádá, mnoho schází.
Nic nedal život smrtelníkům bez velké námahy.
Vrchol štěstí nenajdeš nikdy.
Jsme jen prach a stín.
Nic není lepšího nad život bez manželství.
Jen bohatí si mohou dovolit být hloupými.
Snažím se být stručným a stávám se nesrozumitelným.
Každý si vybírá svou zlatou střední cestu.
Ti, kdo se přes moře plaví, podnebí mění, ne sebe.
Pes se nikdy od mastné kůže odehnat nedá.
Nenávist k hříchu mají, kdo dobří jsou, pro lásku k ctnosti.
Spokojen se svým osudem budeš žít šťastně.
Hleď si klidnou mysl zachovat i v dobách zlých.
Vždyť se i o tebe jedná, když sousední stavení hoří.
Žijte statečně, statečně nastavte hruď, i když vás neštěstí potká.
Všichni pochválí toho, kdo příjemné s prospěšným spojí.
Často pozor si dej, co říkáš komu a o kom.
Mile tě překvapí chvíle, která už neměla přijít.
Muži hodnému chvály múza zahynout nedá.
Život nedal lidem nic, co by nezaplatili velkou námahou.
Trpělivost činí lehčím to, co nelze napravit.
Hlupáci, když jedněm chybám se brání, vždy do jiných se řítí.
Varuj se pátrat po tom, co bude zítra.
Ve věčnost nevěř, jen pohleď jak hodina krátí rok i blažený den.
Chvilka bláznovství je sladká.
Jestliže nyní je zle, nebude tomu tak navždy.
Smíchem se velké věci rozhodnou často rázněji a lépe než tvrdostí.
Počátek moudrosti je zbavit se pošetilosti.
Cokoli říkáš, buď stručný, ať může chápavá mysl rychle vnímat tvá slova a věrně je uchová pro vždy.
Jednou když vypustíš slovo, už nikdy je nevezmeš zpátky.
Zášť chovám k všedním davům.
Zdravý rozum je pramen i počátek dobrého psaní.
Tomu, kdo zkušenost nemá, se v přízni mocného líbí: zkušený má z ní strach.
Nechval záliby vlastní a nekárej záliby cizí.
Čím jednou načichl džbán, když byl ještě nový, tu vůni dlouho si uchová.
V neštěstích prokazuj pevnost a statečnost.
Komu je dostatek dopřán, ať nic už dále nežádá.
Potupa druhých často ochrání mladou duši od neřesti.
Po nevlídných časech zas přijdou lepší.
Pokud se spokojíš se svým údělem, budeš žít moudře.
Kdo pomlouvá nepřítomného přítele, ten je špatný, toho se chraň!
Dravým orlům nikdy holoubci nenarodí.
Zlato mívá svůj rub, stálou chuť být ještě bohatším.
Síla bez rozumu se vlastní vahou hroutí.
Cokoli pod zemí je, to doba na světlo vydá; zakope, skryje, co září.
Srdce, které dovede čelit všemu, v dobách těžkých doufá a v dobách šťastných osudu se bojí.
Kdo prchá z vlasti, prchá sám sobě.
Desetkrát opakované se začne líbit.
Nikdo není bez chyb.
Činnost přináší vždy víc než chytrost.
Krásná a vznešená je smrt za vlast.
Krátké živobytí naději dlouhou nám nedovolí spřádat.
Neobdivují a nemilují všichni totéž.
Kroť svoji mysl!
I malými věcmi se napomáhá velkým.
Nehlídaný oheň nabývá na síle.
Všechno má svoji míru a jsou tu určité meze, ve kterých, nikoli mimo, vše správné zůstane správným.
Násilím sklony své vyžeň, přec znovu a znovu se vrátí, potají vítězně zmohou ten nemístný odpor, jejž kladeš.
Je obtížné vyjádřit osobitě obecnosti.
To, co o každém říkáš, a komu to říkáš, vždy sleduj.
A ani nesmíme znát všechno.
Klame nás zdání dobré věci.
Při řeči nutná je stručnost, ať myšlenka kupředu spěje, přitom však zatížit nesmí slov přemírou znavené uši.
Maluje delfína v lesích a kance na vlnách moře.
Poezie je jako malířství.
Žena seshora krásná má rybí pod pasem ocas.
Postavil jsem pomník trvalejší než kov.
Člověk buď zešílí, anebo začne psát verše.
Tíživé starosti se mírní poezií.
Když však většina básně je skvělá, pak nějaká skvrnka vůbec mi nevadí: vím přec, že nedbalost odvedla svoje, anebo - jsme jenom lidé - tu pozornost ochabla.
Jsou-li básně jen krásné, to nestačí: dojímat musí!
Básníci chtějí buď prospět, anebo potěšit chtějí.
Malíři a básníci měli vždy stejné právo odvážit se čehokoliv.
Vy, kdo píšete, volte si námět, jejž můžete zvládnout, dlouho pak zkoumejte také, co ramena odmítnou snášet.
Stříbro je méně než zlato, však zlato zas méně než ctnosti.
Bez vad se nerodí nikdo, a onen nejlepší bude, který jich nejméně má.
A to ti buď kovovým valem: mít vždycky svědomí čisté a neblednout pro žádnou vinu.
Není to nejmenší úspěch se předním zalíbit mužům.
Tito jej chválí, ti druzí zas hanobí.
Nemysli, že je šťasten kdo jiný než moudrý a dobrý.
Není úplného štěstí.
Veselý trnem v oku je smutným, smutný zas smíškům.
Teď vínem zažeňte starosti.
Jestliže na svoje vady jak ten, kdo nevidí, hledíš, proč potom na chyby přátel se díváš pohledem bystrým?
Jak jsou šťastni a blaženi ti, jež ničemný svár není s to rozkmotřit: věrnou láskou jsou spoutáni tak, že teprve den smrti je rozdělí.
Hněv je krátké šílenství.
Ctnost rodičů je velké věno.
Žiji-li čistě, bez viny, přátelům milý (tu sám se pochválit musím), za všechno děkuji otci.
Ten, kdo své vysněné mety se v běhu dosáhnout snaží, hodně co chlapec už zvládl i snesl, ať v žáru či v mrazu, lásky se vzdal i vína.
Šilhavého nazývá otec mrkavým.
Úplně změní se zájmy, když dorzaje člověk a zmužní; přátelství začne si hledat, chce majetek, úřady čestné.
Rod otců ztratil ctnosti svých praotců a my pak, mnohem zkaženější, zplodíme potomky ještě horší.
Džbánek čím načichne nový, tu vůni si podrží dlouho.
Potupa druhých často odstraší mladou duši od neřesti.
Stařec je velebitel zašlých dob.
Snese bohatství hloupost.
Jestliže nebudeš žádat už zjitra světlo a knihu, jestliže celou duší se o dobro nebudeš snažit, spánek bude tě míjet a zničí tě závist a láska.
Neštěstí obvykle odhalí schopnost a štěstí, to ji zas skrývá.
Kdo začal, má hotovu půlku.
Zlato dokáže snáz překonat bdělou stráž, umí rozrazit zdi lépe než mocný blesk.
Svedena falešnou touhou teď říká velká část lidí: "Nic není dost! Budeš vážen jen tolik, jak bohatý budeš."
Je příjemné brát si z velké hromady.
Pijavka přisáta bude, než dosyta užije krve.
Bohatým jsou změny většinou velmi milé.
Za jezdcem sedí těžká starost.
Vše jednou opustítš a dědic rázem tvé obrovské jmění získá.
Nouze lidem vždy čpí po hanbě, nutí je kdeco přestát a překonat.
Chudobný není přec ten, kdo užívá všeho, co třeba.
Nečinnost v pohyb nás žene, my na lodích, na vozech chceme najít blažený život:: co hledáš, jen tady však najdeš.
Mám odpor k davům, straním se všednosti.
Špatně zkoumá pravdu každý podplacený soudce.
V jediném okamžiku přichází rychlá smrt nebo radostné vítězství.
Smrtelníkům není nic nedostupné.
Hory se chystají rodit, však směšnou porodí myšku.
Vydrž a vytrvej!
Trpělivost činí snesitelnějším to, co nelze napravit.
Leč i na hlavy nejvyšší jednou dopadne kyj kruté nutnosti.
Nutnost určuje významným i bezvýznamným jejich životní úděl podle stejného zákona.
Raduj se z údělu svého!
Skutky smrtelníků zaniknou.
Léta, jak za sebou běží, nám postupně berou, co máme.
Jeden den jde za druhým a luna, která vzroste, hned zas mizí.
Smrt je konečná čára za vším.
Na to, jakou nám smrt, tobě a mně určili bohové, je hřích věčně se ptát.
A marně svou modlitbou se bráníš naléhání stáří, vráskám a nezdolné síle smrti.
Mysli, že den, kteřý žiješ, je poslední, který ti vzešel: potom si budeš vážit těch chvil, jichžs nedoufal užít.