3 008 autorů
Nápadněji dávají najevo smutek ti, kteří mají menší bolest.
[Tacitus] Další >>
Básně
Seřadit podle data | Seřadit podle autorů
Lidi, slyšeli jste někdy tu naprosto skvělou scénku dvojice Šíp - Uhlíř, kde rozebírali dětskou říkanku Ententýky dva špalíky? Pak tedy tušíte do jakého extrému se rozebrání jakéhokoli díla může dostat. Zářný příklad jsem si přečetl v blbůstce o Evženii, kterou jsem na Poetovi publikoval jako předposlední básničku svého zdejšího působení. Víte, na podobné bláboly, které jsem se tam dočetl, fakt nemám čas a ani chuť, byť tohle žertování mě fakt baví, člověk tak poznává, že hranice blbosti jsou opravdu nekonečné ...:-) Řekl bych, že jeden z dvojice autor-komentátor je fakt hodně zralý, přičemž já se vlastní diagnóze nijak nebráním :-). No nic, psal jsem o předposlední blbůstce. Je to tak, na Poetovi končím a nic tím neztratím já a Poeta už vůbec ne."Chytrolínek" je zároveň mou odpovědí na komentář ke zmíněné Evženii. Odpovídat na něj konkrétní osobě nemá cenu, protože ta je uzavřená ve své důležitosti a já nechci rušit její hloubání nad tajemností umění ... Tak se mějte a promiňte mi těch pár silnějších výrazů ... :-(
Nepochybně znáte píseň o Evženovi, lovci žen. No, ono to bylo trochu jinak. Lovkyní byla Evžénie, ale textaři se nezdálo moc dobré vytahovat tu starou historii na povrch a tak to trochu upravil. V každém případě Evžénii znal kde kdo a jakmile se rozneslo, že vyrazila do ulic, muži prchali. Nikdo se jí nechtěl dostat do spárů. Kdoví, snad to bylo proto, že se kdysi dávno kamarádila s panem Masarykem, z čehož plyne, že její úctyhodný věk nebudil zrovna úctu. Možná proto ještě nikoho neulovila ...
už snad bez češtinářských prohřešků jdu do prdele
Možná to znáte a možná ne. Pokud to znáte, tak jistě jen z doslechu, vlastní zkušenost v tomto případě určitě zapřete. Klasický rodinný výlet, kdy manželka nadšeně zírá na pamětihodnosti, o kterých patrně toho moc neví, ale patří k dobrému tónu zajímat se o takové prkotiny. Manžel se ani nepokouší předstírat zájem, jemu je to jedno. Pokud je v dosahu docela malá, útulná hospůdka, kde čepují dobré pivíčko, je spokojený. Koneckonců ty staré krámy nikam neutečou, ale ta pěna ...
Když skupina Lucie nazpívala píseň Ona ví, kde se zpívá o tom, že když tančí, je tak krásná, to ještě neznala Marcelu. Naštěstí, protože pak by nevznikla hezká píseň. Marcela je totiž špičková tanečnice a špičkové výkony by se měli předvádět jen před zasvěceným publikem, nejlíp doma a v jejím případě nejlíp sama doma před zrcadlem. Vskutku mi připomíná tu mou hypotetickou pratetu se zažívacími problémy a se špatným načasováním běhu na toaletu.
Rostislav nepohrdne žádnou příležitostí pěstního souboje, ať už jde o cokoli. Jemu je to jedno, hlavně když je pořádná pranice. Škoda akorát, že nedokáže sebekriticky uznat, že na to prostě nemá. On totiž každou pranici sice začne nějakým tím úderem, který ale zpravidla vyzní do prázdna, ale tím pro něj celá záležitost končí. Pak všechno probíhá jak v tom hospodském vtipu: „Byl to těžký souboj, všichni měli krvavé ruce ... jen já hubu“.