Hradčany Petřín noční Praha
hra světel značně otrlých
pod nebem prázdno sníh se zdráhal
padal jen pohled do ulic
na chodník šplíchlo teplo z masny
i Bůh se zachvěl v oblacích
pět deka verše mrtvý básník
co se mi v hlavě obrací
za veršem verš snad v rezonanci
se kdysi dávno rozběsnil
a jeho slova vzal ďas k tanci
vždyť miloval a chtivě snil
co asi tím chtěl básník prožít
když zpitý míjel nadrané
a v starých zvonech srdce Boží
odbilo čtvrtou nad ránem
hra světel značně otrlých
pod nebem prázdno sníh se zdráhal
padal jen pohled do ulic
na chodník šplíchlo teplo z masny
i Bůh se zachvěl v oblacích
pět deka verše mrtvý básník
co se mi v hlavě obrací
za veršem verš snad v rezonanci
se kdysi dávno rozběsnil
a jeho slova vzal ďas k tanci
vždyť miloval a chtivě snil
co asi tím chtěl básník prožít
když zpitý míjel nadrané
a v starých zvonech srdce Boží
odbilo čtvrtou nad ránem
Hodnocení: 4.75
(celkem: 19, počet hlasujících: 4)
(celkem: 19, počet hlasujících: 4)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
„tato kašna a vlasy paní sládkové jsou ozdobou tohoto města“
...jako tenhle autor byl a bude napořád ozdobou tohoto servru
kvalitní komentář (0)
...jako tenhle autor byl a bude napořád ozdobou tohoto servru
kvalitní komentář (0)
Moje představa o poezii je asi dost naivní a to taková, že poezie by měla být něčím nádherným, co člověka povznáší a co v něm probouzí dobro jakousi spodní, nenásilnou cestou. Pokud poezie není ani hudbou, ani mlčením, je pro mě špatná. Tuhle představu se necítím schopna nějak obhájit, prostě neznám nic lepšího. Ty ses tady s ní minul. Snad jen že mi přijde nesmyslné toho unaveného, napůl rezignovaného a ubitého člověka ve světě ještě nakopávat v básních. Nevím.
A abych byla spravedlivá - míjíš se s mojí představou poezie asi i z prostšího důvodu - nemám ráda vzdorovité básně. Nikdy jsem neměla, protože vzdor není nic tak zatraceně báječného jak by se mohlo zdát, podle toho, co o něm kdekterý spořádaný člověk napíše. (Odpor ke zlu je něco jinýho než vzdor, o tom není řeč.) Je to cesta, která nikam nevede. Snad do nicoty a umění by nemělo být nicotou, která je schopna jen vzdorovat a kritizovat. Umění by mělo být plné, naplněné, soběstačné a přece oslovující. (Konec ódy.) Jenom prostě myslím, že by sis toho umění, co máš, měl víc vážit a neházet ho z masen.
To je všechno asi.
kvalitní komentář (1)
A abych byla spravedlivá - míjíš se s mojí představou poezie asi i z prostšího důvodu - nemám ráda vzdorovité básně. Nikdy jsem neměla, protože vzdor není nic tak zatraceně báječného jak by se mohlo zdát, podle toho, co o něm kdekterý spořádaný člověk napíše. (Odpor ke zlu je něco jinýho než vzdor, o tom není řeč.) Je to cesta, která nikam nevede. Snad do nicoty a umění by nemělo být nicotou, která je schopna jen vzdorovat a kritizovat. Umění by mělo být plné, naplněné, soběstačné a přece oslovující. (Konec ódy.) Jenom prostě myslím, že by sis toho umění, co máš, měl víc vážit a neházet ho z masen.
To je všechno asi.
kvalitní komentář (1)Reakce: Egon Otoman Sirka 
22.1.2014, 22:12
Tohle by šlo. Přesně jako to maso to máš bez obalu, prima.
Měl bych tady několik poznámek, ale nejsou k dílu, takže...
Poezie by měla být hudbou nebo mlčením? Je to tvoje představa ano, ale i kdybych to pojal jako podobenství, neštymuje mi to, ne. Jak může být poezie mlčením?
Vyzní to trochu snobně. Něco nádhernýho, čistá estetika, ale proč jen kladná.. to už možná předjímám ale stejně.
A vzdor je jeden z mála nástrojů jak pohnout. V souhlasu lze často dojít jen krátkou cestu.
kvalitní komentář (0)Reakce: Luisa Sekaná 
23.1.2014, 23:00
Čekala jsem tuhle námitku. (A jsem ráda, že byla vznesena!)
Ne, jistěže nemůže jít jen o estetiku, o něco jenom kladného už vůbec. A o něco vzdoruprostého také ne. Taková poezie by byla asi jen načančaný nic.
Ale myslím, že aby byla poezie dobrá, měla by jít za tou krásou a tím vším, jak už jsem řekla předtím. To, že mnohdy nedojde ani na půli cesty - to nevadí. Že tam bude spousta negace a kroků zpět taky ne. Problém podle mě nastává až v okamžiku, kdy se míjí s cílem, vybere si místo něj něco menšího - ať už slova, názory nebo pocity.
(A souhlasím, že vzdor je velmi účinná hybná síla, ale podle mě jednoduše patří mezi ty špatné nástroje. Vzdor je něco jiného než nesouhlas, něco tvrdšího.)
kvalitní komentář (0)Reakce: Oldřich Řeporyjský 
26.1.2014, 21:13
Nevím. Řekla jsi to, Luisi, pěkně plasticky. To ovšem nic nemění na tom, že opakem vzdoru je pro mě právě ta rezignace. Takže místo rezignace prostě jen ten vzdor.
A taky nechci zpívat. Jen mlátit kladivem. Protože dobře vykovaný meč je pro mě větší poezie než slova v mystickém povznesení.
kvalitní komentář (0)Reakce: Luisa Sekaná 27.1.2014, 23:27
Kdo s mečem zachází, mečem schází.
A každej mlč jednou zrezaví, protože slzy maj větší moc.
Konec mystického povznesení.
kvalitní komentář (0)Reakce: Oldřich Řeporyjský 28.1.2014, 18:36
Hmm. Asi radši zajdu mečem, než stářím, nudou a sešlostí.
Jsem prostě stále ještě mladej. Takže místo umírněnosti a vyrovnanosti sem divokej. A asi i tak píšu. Prostě. Chci takhle psát a proto takhle píšu. Bál jsem se, že tohle někdy řeknu a bohužel už k tomu došlo.
Jsem magor, ale takhle prostě psát chci!
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
22.1.2014, 22:12Tohle by šlo. Přesně jako to maso to máš bez obalu, prima.
Měl bych tady několik poznámek, ale nejsou k dílu, takže...
Poezie by měla být hudbou nebo mlčením? Je to tvoje představa ano, ale i kdybych to pojal jako podobenství, neštymuje mi to, ne. Jak může být poezie mlčením?
Vyzní to trochu snobně. Něco nádhernýho, čistá estetika, ale proč jen kladná.. to už možná předjímám ale stejně.
A vzdor je jeden z mála nástrojů jak pohnout. V souhlasu lze často dojít jen krátkou cestu.
kvalitní komentář (0)Reakce: Luisa Sekaná 23.1.2014, 23:00Čekala jsem tuhle námitku. (A jsem ráda, že byla vznesena!)
Ne, jistěže nemůže jít jen o estetiku, o něco jenom kladného už vůbec. A o něco vzdoruprostého také ne. Taková poezie by byla asi jen načančaný nic.
Ale myslím, že aby byla poezie dobrá, měla by jít za tou krásou a tím vším, jak už jsem řekla předtím. To, že mnohdy nedojde ani na půli cesty - to nevadí. Že tam bude spousta negace a kroků zpět taky ne. Problém podle mě nastává až v okamžiku, kdy se míjí s cílem, vybere si místo něj něco menšího - ať už slova, názory nebo pocity.
(A souhlasím, že vzdor je velmi účinná hybná síla, ale podle mě jednoduše patří mezi ty špatné nástroje. Vzdor je něco jiného než nesouhlas, něco tvrdšího.)
kvalitní komentář (0)Reakce: Oldřich Řeporyjský 26.1.2014, 21:13Nevím. Řekla jsi to, Luisi, pěkně plasticky. To ovšem nic nemění na tom, že opakem vzdoru je pro mě právě ta rezignace. Takže místo rezignace prostě jen ten vzdor.
A taky nechci zpívat. Jen mlátit kladivem. Protože dobře vykovaný meč je pro mě větší poezie než slova v mystickém povznesení.
kvalitní komentář (0)Reakce: Luisa Sekaná 27.1.2014, 23:27Kdo s mečem zachází, mečem schází.
A každej mlč jednou zrezaví, protože slzy maj větší moc.
Konec mystického povznesení.
kvalitní komentář (0)Reakce: Oldřich Řeporyjský 28.1.2014, 18:36Hmm. Asi radši zajdu mečem, než stářím, nudou a sešlostí.
Jsem prostě stále ještě mladej. Takže místo umírněnosti a vyrovnanosti sem divokej. A asi i tak píšu. Prostě. Chci takhle psát a proto takhle píšu. Bál jsem se, že tohle někdy řeknu a bohužel už k tomu došlo.
Jsem magor, ale takhle prostě psát chci!
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
no jo, nechce se mi tě až tak chválit, vím, že pak rosteš do nebes 
ale nemůžu jinak...nejen co do formy, že mi ta melodie tam fakt zní, ale i do obsahu...za výbornou
kvalitní komentář (0)
ale nemůžu jinak...nejen co do formy, že mi ta melodie tam fakt zní, ale i do obsahu...za výbornou
kvalitní komentář (0)
Já to tady zkusím prolomit, no.
Otrlé světlo. Už tady bych tě poznal. Asi nečekáš, že budeš k nepoznání, ale stejně mě to překvapilo už tak brzo.
Ale především co se mně na tom líbí a co dokážeš do veršů dostat často je ta jakoby neomalená otevřenost. To jádro, který neobaluješ a necháváš:
Čnít a trčet
a zasněnost nijak procítěná, snad tak, jak je. Žádný pozlátko, hlavně nic na odiv, nic co by si plně nezasloužilo místo. A to je plus a mínus abych zůstal želé, haha.
A pak to nebe který nepomíjí je tady, jestli za zády nad hlavou nebo někde, kde není vidět, ale možno je bez ustání tušit jej. Vědět, že tam někde je. A nelze se ohlédnout.
Právě v tomhle rozumím. A tu tvou, neuraž se, stavebnici dokážu dočíst od začátku na konec. A nikam dál ani blíž.
kvalitní komentář (0)
Otrlé světlo. Už tady bych tě poznal. Asi nečekáš, že budeš k nepoznání, ale stejně mě to překvapilo už tak brzo.
Ale především co se mně na tom líbí a co dokážeš do veršů dostat často je ta jakoby neomalená otevřenost. To jádro, který neobaluješ a necháváš:
Čnít a trčet
a zasněnost nijak procítěná, snad tak, jak je. Žádný pozlátko, hlavně nic na odiv, nic co by si plně nezasloužilo místo. A to je plus a mínus abych zůstal želé, haha.
A pak to nebe který nepomíjí je tady, jestli za zády nad hlavou nebo někde, kde není vidět, ale možno je bez ustání tušit jej. Vědět, že tam někde je. A nelze se ohlédnout.
Právě v tomhle rozumím. A tu tvou, neuraž se, stavebnici dokážu dočíst od začátku na konec. A nikam dál ani blíž.
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Provokativní | na šesti hodinách půlnoc | Kakaová | Slepit krajíce | Maminčiny ruce