pro mě byl za duhou sádrovej trpaslík
jednou
taky bazén a u něj rotvajlerka Kristýnka
i další měli v puse sedmikrásku a koloběžku v kapse
s odkazem neduh střízlivosti plných sklenek
v knize psaných za soumrak
právě proto loupalo v palci
i v palici a tak
vždycky mi očenichal oči šneků a žvatlal na rohu s rarachem
v nás
tiše zatahoval optickým klamem známých cizinců
jenže pak mě smazal
keporkak jeden
utíp
skončil
se mnou svoje starý básničky
splet do žlutých věnců a poslal k vodě
prej mezi divotvorný hrnce skočil placáka
že na konci tý duhy
jenže né se mnou
asi zrovna krotil něco z listů břečťanu
bo nevim
totiž já byla v pyžamu
na druhým konci
a von že najednou měl zase všecko na dlani
jako dřív
/blbý vorvani/
půl chvály tykadlovým pohledem že dorůstaj
jenže mně se stejně stejská k duhu
na konci barev co háže křišťál na mým lustru
že do jeho nádobí
sedly moje půlky bez ňákýho mustru
nahatý
zhurta i ta sádra
moje s /lepo / ty
že za paty duhu vlečeš
kavalíre s broukem v hlavě
Hodnocení:5 (celkem: 15, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 73x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
No a co třeba chvíle, kdy by měl rozhodovat čtenář?Jako autor, pokud něco stvoříš veřejně, je to tlak do světa a najednou, už jsi tu pro lidi.S tim nejsou žádný hračky.Jsou čtenářovi chvíle, kdy mu autor patří.
Tak to by potom chtělo založit něco jako archiv nebo smetiště vymazaných děl...ale vzpomínám si, že jsi taky mazala a i já mazal...prostě každý k tomu máme osobní důvody a hotovo.Škoda těch lepotextů...měl jsem je také v oblibě.
Ano, tak i tak.Ovšem bez smetiště.Dle mého, nemusíš být básník, abys prožíval poezii.Jak však jednou člověk v sobě zaznamená někde kousek toho vzruchu, je pohroužen a jat, pohnut těmi vjemy a jsou to mnohokráte právě ty, které nás vedou třeba i k výmazům nejen svých textů.Jenže nebydlíme všichni v jedný ulici.Nemůžu za tebeu zaskočit s flaškou rumu a říct tak nějak hezky -blázne, vrať se mi, bo scházíš- tak nějak lidsky, víš.A i kdyby, jsme si kolikrát tak daleko a vůbec.
Přidávám svůj hlas za návrat těch textů. Z mýho pohledu objektivní, jináč ale čistě subjektivní názor na dílo je, že supr a dost rychle mi naběhla pointa, asi rozhovorem o výše zmíněném na srazu... Záměr se podle mě povedl na 1...takže 5
A kterej z těch rozhovorů? Páč některý si i nepamatuju...párkrát skoro svítalo, někdy i k ránu.
Mi utkvívá, že některý lidi v našem životě, aniž by nás třeba znali, nebo my je, hrajou v našem vnitřním světě třeba i nazastupitelnou roli.
Takže jestli nás někdy tam nahoře budou soudit, tak ne za to, co jsme udělali, ale za to co jsme neudělali.Hele vyřiďte Mu, že se snažim.
No, měl jsem na mysli ten konkrétní o navrácení leporelových básní, abych se jimi mohl těšit.
Taky se může klidně stát, že na popud někoho blízkého se tě ujme nutnost napsat trochu poezie, aby tě pak mohli přesvědčit a dovézt na jakýsi sraz pro setkání s někým zastupitelně nezastupitelným...
Když mě pustěj ke slovu, tak vyřídím, neboj...
Nene, to nemůže být lepostyl, páč to umí jen mistr lepo sám.
Ale sádroví trpaslíci, rotvajlerka Kristýnka, sedmikrásky v puse, koloběžky, skákat placáka mezi divotvorný hrnce a to sbřečťanem, jsou střípky, který mi zůstaly v hlavě z jeho básniček, který z většiny smazal a nevim proč.
Ahoj inženýrko,je to dlouho, to není neslušnost,nemohl jsem.vůbec nechci dělat nějaký fory,jen jsem si šlohl zpátky něco z toho vo co sem přišel.moc rád sem šoupnu nějaký zpátky,všechno co tady píšete je fajn.ani jsem nevěděl.píšeš líp.
Po francouzsku | Mezi stanicemi | Z hlediště | Snad sis nemyslel | Blues pro Jacka