Láska
je pro mě,
jak sklenka vína pro alkoholika.
Pro kapku z ní bych zabila!
Bez ní,
jako bych nebyla...
Co přesně stane se, když vypiju ji do dna je čistá polemika.
Je nejspíš nutnost žít bez opia pro lidi s touhle chorobou.
Z vlastní vůle snášet surovost světa...
Já nemám právo veta!
Ať s ní či bez ní,
těžko se držím na nohou.
Kdo jednou ochutná, už nechce bez ní být.
Ten krutý osud dal loknout snad všem!
Tolika lidem komplikuje bytí!
Čert ho vem!
Po první kapce v životě, nezbývá, než už jen naivně snít.
Chci skoncovat s tou závislostí.
Jednou provždy a navěky!
Když se zdá, že se všechno spraví, objeví se cosi, co tě znovu spálí. Je všude s tebou, nikam neutečeš...
když zachumláš se do deky...
Chci lék na tuhle nemoc.
Budu poctivě užívat, slibuji!
Budu ležet, budu se potit, protrpím noc v křečích...
Jen ať už to tak nebolí...
Hodnocení:3.67 (celkem: 11, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 30x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Dobrovolně prohrávám nerozbojovanou bitvu pro nepoměr sil | Lidé u stanice | O (ne)smyslu života | O dětství | Okýnko