dlouho jsem tu nebyla, jen vždycky nahlédnu, protože nějak nestíhám, tuhle mě překvapilo, že tu mám něco ohodnocené - tohoto člověka neznám - nevím, jak přemýšlí, jeho věci jsem nečetla - když nereaguje na komentáře - jaký smysl má pak publikovat na literárním serveru? - to si mohl zřídit blog přeci.
víš co, já nevím
podobně jako jsem dneska psala komentář k dílu od strangera
nicméně se mi velmi stýská po tvé tvorbě, resp. po tom stylu, kterým jsi psala dřív a vždycky když se mi to tak stane, u tebe, nebo u někoho, kde nastal posun, říkám si, jaká je to škoda
pitomý viď
vždyť přece posun je zlepšení a krůček k cíli
jenže pro mě je tohle moc, moc...nevím jak to vyjádřit
takže tak no.
jasné, chápu, zalíbil se ti určitý styl mého psaní, měním polohy, ale myslím, že tam pořád ještě jsem vidět, nebo já to ze svého pohledu tak dobře nevidím... zdá se ti, že jsem se od toho moc vzdálila?
Napoprvé poněkud těžké čtení (přesahy), při dalším se postupně otvírala. Těžké téma, s nutností nepodlehnout při psaní přílišnému citu, atmosféře, a popsat ji spíše pohledem a slovy básníka.
Myslím, že jsi na podobné téma už publikovala - se zákazem hodnocení.
Tady ho nevidím, takže hodnotím s ohledem na tady ne příliš často použitou formu i celkové zapůsobení...
Kroky | Po kapkách mizí čas | Nezvládám prohrávat | Nevnímáš | V závětří prašných stínů