Zásnubní bál

Věnováno Johnnymu. Představa pravé věčné lásky.


Autor: Kelly , 22.8.2011, Básně

  

Stříbrné oči a bílý plnovous,
jemné rty a hlas medový.
Stařičký muž s hůlkou dubovou,
drží v rukou nádobu plechovou.

Zvony kostela odbíjí.
Věnce kondolenční zde jsou,
a rakev černou tam nesou.
Kostel svíčkami svítí,
schody zdobí hřbitovní kvítí.

Vrhany vzdávají jí hold.
Stařeček blíží se k ní.
Slzy stékají mu po tváři
a srdce hořkostí buší.
Drobně se k rakvi naklání
a posledním polibkem se s ní loučí.

Poznali se u jezera,
když krmili kachničky.
Jejich pohledy se střetly
v jedinný okamžik.

U krbu zahřívali svá mokrá těla.
Milování, láska a něha.

Tygr, páv a labutě tančí v sále.
Úsměvy masek a srdečný smích.
Radost a štěstí v jejich očích,
bál pomalu končí.
A svatba může začít.

Její tmavé dlouhé vlasy,
pod závojem květy z růží skrývají.
Bílé šaty, koně, kočár a ženich dál ji očekávají.
Tóny houslí zní a drobné krůčky ji vedou ke štěstí.
Kněz oddal šťastný pár, líbá se na rty...
Jsou navždy před Bohem spojeni,
a věčnou láskou obdařeni.

Dlouhá léta uplynula,
a hodina věčná ji odzvonila.

Nyní se s ní její milý loučí,
a i jeho srdce teď přestává tlouci

Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.

Zobrazeno 16x (přihlášenými uživateli)