Tvé dlaně hřejivé
hladí mě po tváří
a bloudí po těle
můj chtíč mě zaráží
kvůli našim hádkám
které stále vedeme
kvůli těm bojům
je to stále šílené
ale pokaždé v úterý
když v náručí tě mám
rozplývám se štěstím
a věřím našim hrám
věřím propleteným tělům
a vzdechům
a slovům
a chtíči který neustále roste
...
vždyť je to tak prosté
...
Hodnocení:4 (celkem: 8, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 8x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
ano, máš pravdu, je to prosté, ze začátku to mělo dobrý náběh, pěkný spád a šanci na myšlenku, ale pak se to celé tak nějak smotalo v jedno velké nic, až jsem si říkala, možná by to chtělo vyjádřit prózou..
Malování po tmě | Duše | Pro tentokrát... | Napořád | Chvíle odpuštění