Z Tvých slov
přece vyznívá,
že máš mě možná
trochu rád
(ta dobrota jízlivá nedá mi spát...)
Řekla mi Králík:
Jak ta tvoje iluze bláhová,
byť se Tě každý muž bál,
tam, kde slunce vychází,
tam, kde bolest neschází,
tam, kde pláč Tě provází,
žije Myší Král.
Kéž já byla hluchá, slepá,
kéž by mi tehdy Bůh uťal ruce,
když myšlenka
na myšlenku klepá,
kéž moje hlava umře
a ucho mé neslyší volání její,
proč JÁ nezůstala tehdy volná
letnímu večeru,
ke všemu, co si přeji...
a VŠECHNO
mi změnilo
život...
Tak teď, tady,
bez vzteku dohromady
pijeme upřímnost.
Do dna!
Proč já neseděla doma?
A hodná.
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Žiju si jak v pohádce | Za sen | Bejvávalo | Chvalozpěv kapesníkům II. | Dětství černé Emy